Archidamos II.

Archidamos II. nebo také Archidámos II. (starořecky Ἀρχίδαμος) byl králem Sparty od roku 476 př. n. l. do roku 427 př. n. l. Pocházel z královského rodu Eurypontovců. Jeho spolukráli z královského rodu Agiovců byly Pleistarchos (469–458 př. n. l.), Pleistoanax ve dvou obdobích vlády (458–446 př. n. l.) a v letech (428–427 př. n. l.) a Pausanias (446–428 př. n. l.).

Archidamos II.
Narození	5. století př. n. l. Sparta
Úmrtí	Desetiletí do 420 př. n. l.
Povolání	vládce
Choť	Eupolia Lampito
Děti	Agésilaos II. Agis II. Teleutias Kyniska
Rodiče	Zeuxidamos
Rod	Eurypontovci
Příbuzní	Archidamos III. (vnuk)
Funkce	spartský král (476–427 př. n. l.)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Archidamos byl nástupcem svého děda Leótychida II., jelikož jeho otec Zeuxidamos předčasně zemřel a nedožil se nástupu na spartský trůn. Ve čtvrtém roce vlády Archidama bylo ve Spartě tak hrozné zemětřesení, jaké si Sparta nepamatovala. Následky této přírodní katastrofy Sparťané ještě ani nepřekonali a už museli čelit povstání otroků, kteří využili oslabení Sparty, aby si vydobyli svobodu. K povstání heilotů se připojil mnozí Perioikové a celá Messénie, která se po dvou prohraných válkách toužila zbavit cizího jha. Sparta se tím dostala do nezáviděníhodné postavení a nezbylo jí nakonec nic jiného jen požádat Athény o pomoc.

Athény po delším váhání nakonec spartské žádosti vyhověly. Pro Athény to nebylo snadné rozhodnutí. Athény a Spartu totiž rozděloval odlišný způsob života a jeho hodnot. Athénští vojáci neskrývali své výhrady proti krutému zacházení Sparťanů k heilótům a k Messénii projevovali otevřené sympatie. Sparta se proto po krátké době rozhodla zbavit se svého problematického spojence. Za pomoc jim poděkovali a řekli jim, že si s povstalci už poradí sami. Sparta tak bez pomoci Athéňanů potřebovala k potlačení povstání ještě dlouhých osm let.

Mezitím se spojenectví mezi Spartou a Athénami definitivně skončilo. Perský tlak už skončil a v Řecku stály proti sobě nyní dva mocné státy, které měly ambice stát se vedoucí mocností v Řecku. Pro dosažení tohoto cíle se Sparta ve snaze oslabit pozici Athén sblížila s jejími tradičními nepřáteli, uzavřela s nimi spojenectví a podařilo se jí získat i řadu členů délského spolku. Athény byly proto nuceny zpřísnit kontrolu svých členů a od roku 460 př. n. l. bojovaly proti jednotlivým členům Peloponéského spolku. V roce 457 př. n. l. Sparta vstoupila do války a Athéňany porazila v bitvě u Tanagra v Bojótii, poté, co jim Athéňané odřízli cestu při jejich návratu z tažení proti Fókům spojencům Atén. Protože své vítězství důsledně nevyužili, Athény se rychle vzpamatovaly a o dva měsíce porazily Bojóťany spojence Sparty při Oinofyte. Po těchto událostech byla hlavně z iniciativy aténského státníka Perikla navržena Spartě mírová smlouva s trváním na 30 let a Sparta tento návrh přijala. Mír trval jen 14 let, neboť v roce 431 př. n. l. opět vypukla válka.

Tzv. druhá peloponéská válka (nazývaná též Archidamova) začala vpádem spartských vojsk do Attiky pod vedením spartského krále Archidama. Podnět k zahájení války dala podpora Athén Korkýře v boji proti Korintu a uzavření přístavů lodím Megary, která byla členem Peloponéského spolku. Král Archidamos ještě před vypuknutím války udělal vše, aby válce zabránil, ale argumenty Efora Sthenelaida o nezbytnosti vést válku proti Athénám přesvědčily většinu. Po vpádu Sparťanů do Attiky Periklés přesvědčil její obyvatele, aby se přestěhovali do bezpečí za hradby Atén a spolehli se na jejich námořní sílu. Vojsko Sparty vedené králem Archidamom nebylo schopno překonat hradby Athén, pustošilo krajinu Attiky a Athény jako odvetu vyslali flotilu o počtu 100 lodí, aby působily škody na Peloponésu. Na následující rok obyvatelstvo přeplněných Atén zachvátil mor a do roku této epidemii podlehl i Perikles. Sparta zatím stáhla svá vojska z dosahu moru a nadále pustošením Attiky a přepadáváním námořní dopravy narušovala zásobování Athén.

Po smrti Perikla jeho místo zaujal Kleón. Kleon byl drsný, ale nadaný svou přirozenou výmluvností (demagog) a lehce přesvědčil Athéňany, aby neuvažovali o míru, ale se Spartou bojovali až do konečného vítězství. Když se v roce 428 př. n. l. Mytiléna na ostrově Lesbos pokusila zrušit spojenectví s Aténami, Kleon si vymohl na sněmu usnesení, že všechny Mytilénčany třeba za trest popravit. Druhý den sice athénský sněm toto usnesení zrušil, ale už mezitím kolem 1 000 občanů Mytilény našlo svou smrt na popravišti. Na Kleónove trestné výpravy v zájmu velmocenské politiky Athén se dívali její spojenci ne vždy s porozuměním a Atény tak ztrácely své přátele.

Na tento vývoj v Aténách se Sparta dívala s uspokojením. Kolem roku 427 př. n. l. Archidamos zemřel a jeho následníkem se stal syn Agis, který již na následující rok velel armádě Sparty a jejích spojenců v pokračující peloponéské válce.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archidamos II. na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Herodotos, Historie, VI, 71–72.
• Pausanias, Periégésis TES Hellados, 3,7,9–10.
• Thukydides, Dějiny peloponéské války, I, 85–86; VIII, 5.
• Plutarchos, Paralelně životy, kimona, 16,6.
• Plutarchos, Paralelně životy, Agésilaos, 1,1.
• ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Grécky zázrak. [s.l.]: Perfekt, 2002. ISBN 8080461031. (slovensky) 
• Kronika ľudstva. Bratislava: Fortuna print ISBN 80-7153-090-5. (slovensky) 

Související články

• Seznam spartských králů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Archidamos II. na Wikimedia Commons

Portály: Antika | Lidé