Wikipedie

Ara Güler

arménsko-turecký fotožurnalista

Ara Güler, rodným jménem Aram Terteryan (16. srpna 1928 Istanbul – 17. října 2018 tamtéž), byl arménsko-turecký fotožurnalista, přezdívaný „Oko Istanbulu“ nebo „fotograf Istanbulu“.[1][2][3] Byl jedním z mála mezinárodně známých tureckých fotografů.[4]

Ara Güler
Narození16. srpna 1928
Beyoğlu
Úmrtí17. října 2018 (ve věku 90 let)
Istanbul
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníArménský hřbitov v Şişli
NárodnostArmenians in Istanbul
Alma materGetronagan Armenian High School
Istanbulská univerzita
Povolánífotograf, fotoreportér a novinář
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (2000)
T.C. Cumhurbaşkanlığı Kültür ve Sanat Büyük Ödülleri (2005)
Medaile města Paříže (2009)
Cena Lucie (2009)
Prix Leica Hall of Fame (2016)
důstojník Řádu čestné legie
Webová stránkaaraguler.com.tr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Gülerova retrospektiva v berlínském Willy-Brandt-Haus, 2015
Gülerova výstava v arménské Národní galerii, 2013
Gülerova výstava v arménské Národní galerii, 2013
Ara Güler v roce 2008

Mládí

editovat

Narodil se v istanbulské čtvrti Beyoglu v roce 1928 arménským rodičům. Studoval na místní arménské střední škole Getronagan.[5] Jeho otec vlastnil lékárnu na Istiklalské třídě a měl široký okruh přátel z uměleckého světa. Ara Gülerův raný kontakt s tímto světem ho inspiroval a začal se věnovat kinematografii. Během střední školy nastoupil do filmových studií a navštěvoval dramatické kurzy Muhsina Ertuğrula, zakladatele moderního tureckého divadla. Kinematografii však opustil, aby se mohl věnovat fotožurnalistice. V roce 1950 se připojil k zaměstnancům novin Yeni Istanbul jako fotožurnalista a současně studoval ekonomiku na univerzitě v Istanbulu. Poté přešel k dalším novinám – Hürriyet.[6][7]

Kariéra fotografa

editovat

V roce 1958 otevřel americký časopis Time-Life pobočku v Turecku a Güler se stal prvním korespondentem pro Blízký východ. Brzy obdržel zakázky od magazínů Paris Match, Stern a The Sunday Times v Londýně. Po dokončení vojenské služby v roce 1961 byl Güler zaměstnán v tureckém časopise Hayat jako vedoucí fotografického oddělení.

V této době se setkal s Henri Cartier-Bressonem a Marcem Riboudem, který ho přijal do agentury Magnum Photos, do níž vstoupil (ačkoli později odešel). V roce 1961 byl představen v britské Fotografické ročence (1961 Photography Yearbook). V tomto roce byl také přijat jako jediný turecký člen do Americké společnosti časopiseckých fotografů (American Society of Magazine Photographers - ASMP) (dnes nazvaná American Society of Media Photographers). Švýcarský časopis Camera mu věnoval zvláštní vydání.

V šedesátých letech minulého století byly Gülerovy fotografie používány jako ilustrace v knihách významných autorů a vystavovány na různých výstavách po celém světě. Jeho díla byly vystaveny v roce 1968 na akci 10 Masters of Color Photography v newyorském muzeu moderního umění a na veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem.[8] Jeho kniha Türkei byla vydána v Německu v roce 1970. Jeho fotografie o umění a historii umění byly použity v časopisech Time, Life, Horizon a Newsweek a publikacích švýcarské Skiry.

Güler navštívil Írán, Kazachstán, Afghánistán, Pákistán, Indii, Keňu, Novou Guineu, Borneo, stejně jako všechny části Turecka.[9] V roce 1970 portrétoval politiky a umělce, jako byli například: Indira Gándhíová, Maria Callas, John Berger, Bertrand Russell, Willy Brandt, Alfred Hitchcock, Ansel Adams, Imogen Cunninghamová, Marc Chagall, Salvador Dalí a Pablo Picasso. Někteří kritici považují za jeho nejznámější fotografie melancholické černobílé snímky pořízené převážně fotoaparátem Leica v Istanbulu, hlavně v padesátých a šedesátých letech.[10]

Od té doby často vystavoval a také své práce publikoval ve speciálních přílohách. Velmi často si jeho fotografie vybírali mezinárodní vydavatelé.

Gülerova díla shromažďuje Národní knihovna Francie v Paříži ; muzeum George Eastmana v Rochesteru v New Yorku ; Univerzita Nebrasky-Lincoln Sheldon Memorial Art Gallery; Muzeum Ludwig Köln a Das imaginäre Photo-Museum Kolín nad Rýnem.[11]

V sedmdesátých letech Güler pracoval ve filmu, režíroval dokument The End of the Hero (1975). Ten byl založen na smyšlené demontáži veteránského bitevníku TCG Yavuz během 1. světové války.[12]

Gülerův archiv obsahuje asi 800 000 fotografických snímků.[13]

Gülerova „filozofie“ fotografie

editovat

Güler přikládal ve svých fotografiích největší důležitost lidské přítomnosti a označil se za „vizuálního historika“. Věřil, že fotografie by měly poskytovat vzpomínku na lidi, na jejich životy a zejména na jejich utrpení. Zatímco se domníval, že umění klame, tak zároveň věřil, že fotografie musí pouze odrážet realitu. Přijal poslání fotožurnalisty, protože nepřikládá fotografii velkou hodnotu jako uměleckému dílu, které pro něj mělo malou hodnotu. Nepovažoval fotografování za umění.[14]

Smrt

editovat

Güler zemřel na infarkt dne 17. října 2018.[15] Trpěl selháním ledvin a léčil se dialýzou.

Publikace

editovat
  • Ara Güler's Creative Americans.
  • Ara Güler: Photographs.
  • Ara Güler's Movie Directors.
  • Sinan: Architect of Süleyman the Magnificent.
  • Living in Turkey.

Bibliografie

editovat
  • Öster om Eufrat, I Kurdernas Land (švédsky), autoři: Barbro Karabuda, Tidens Förlag, Stockholm, Sweden (1960) 102 str.
  • Marianna Norris, Young Turkey, Children of Turkey at work and at play, (anglicky), New York: Dodd, Mead, (1964)
  • Topkapı Sarayı - Sultan Portreleri, (turecky) Doğan Kardeş Yayınları, Istanbul, Turecko (1967)
  • Turkei, (německy) Terra Magica, Munich, Germany (1970)
  • Hagia Sophia, (anglicky) by Lord Kinross, New York: Newsweek Books, 1972
  • The Splendor of Islamic Calligraphy, (anglicky) Thames & Hudson, London, UK (1976)
  • Harems, (anglicky) Chene & Hudson, London, UK (1976)
  • Fotoğraflar, (turecky) Milliyet Yayınları, Istanbul, Turecko (1980)
  • Turan Erol, Fikret Mualla, (turecky), Cem Yayınları, Istanbul, Turecko (1980)
  • Turan Erol, Bedri Rahmi, (turecky), Cem Yayınları, Istanbul, Turecko (1984)
  • Aptullah Kuran, Mimar Sinan (turecky), Hürriyet Vakfı Yayınları, Istanbul, Turecko (1986)
  • Aptullah Kuran, Mimar Sinan, (anglicky), Washington D.C.: Institute of Turkish Studies, 1987
  • Ara Güler'in Sinamacıları, (turecky) Hil Yayınları, Istanbul, Turecko (1989)[16]
  • Halkarnas Balıkçısı (Cevat Şakir Kabaağaçlı), T.C. Dışişleri, The Sixth Continent, Bakanlığı Kültür Dairesi, Ankara, Turecko (1991)
  • John Freely, Augusto Romano Burelli, Sinan: Architect of Suleyman the Magnificent and the Ottoman Golden Age, (anglicky), London: Thames and Hudson, 1992. ISBN 0-500-34120-6
  • Stephane Yerasimos, Living in Turkey, (anglicky), London and New York: Thames & Hudson, 1992
  • Stephane Yerasimos, Demeures Ottomans de Turquie, (francouzsky), Paris: Albin Michel, 1992
  • Stephane Yerasimos, Turkish Style, (anglicky), Singapore: Archipelago Press, 1992
  • Eski İstanbul Anıları, (turecky), Dünya Şirketler Grubu, Istanbul, Turecko (1994)
  • A Photographical Sketch on Lost Istanbul, (anglicky), Dünya Şirketler Grubu, Istanbul, Turecko (1994)
  • Bir Devir Böyle Geçti, Kalanlara Selam Olsun, (turecky), Ana Yayıncılık, Istanbul, Turecko (1994)
  • Yitirilmiş Renkler, (turecky), Dünya Şirketler Grubu, İstanbul, Turecko (1995)
  • Yüzlerinde Yeryüzü (turecky), Ana Yayıncılık, Istanbul, Turecko (1995)
  • Babil'den Sonra Yaşayacağız, (turecky) Aras Yayınları, Istanbul, Turecko (1996)[17]

Ocenění

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ara Güler na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BBC News. 'Eye of Istanbul' Ara Guler dies at 90. BBC News. 18 October 2018. Dostupné online [cit. 18 October 2018]. 
  2. ↑ LARSON, Vanessa H. Photography of Ara Güler captures a forgotten Turkey [online]. 4 February 2014 [cit. 2018-10-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ara Güler Kimdir? [online]. Ara Güler [cit. 2009-12-04]. Dostupné online. (Turkish) 
  4. ↑ KETTMANN, Steve. A Photo Show on a Pogrom 50 Years Ago Is Itself Attacked by a Mob. New York Times. 25 September 2005. Dostupné online [cit. 23 February 2013]. 
  5. ↑ Getronagan Armenian High School [online]. [cit. 2012-12-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ Poznámka - Güler nesouvisí s královskou rodinou Guleria.
  7. ↑ fotograf net Ara Güler'in Hayatı. www.fotograf.net [online]. [cit. 2021-10-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ Ara Güler [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ Dosyalar-Ara Güler [online]. Yapı [cit. 2009-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2 October 2011. (Turkish) 
  10. ↑ In pictures: 'Eye of Istanbul' photographer Ara Guler dies at 90. www.bbc.com. 18 October 2018. Dostupné online. 
  11. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-19. 
  12. ↑ Karadenizli, Elif. Ankara University Faculty of Communications hosts world famous photographers. Hürriyet Daily News. 14 October 2005. Dostupné online [cit. 4 December 2009]. 
  13. ↑ Kürkçüoğlu, S. Sabri. Türkiye'de Yüzyılın Fotoğrafçısı Ara Güler ile Urfa, Harran ve Nemrut Üzerine Söyleşi [online]. Hezarfen-Paralax, May 2002 [cit. 2009-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10 December 2009. (Turkish) 
  14. ↑ "Ara Guler: Visual chronicler of our age". Fusun OZBILGEN. http://www.armeniapedia.org/index.php?title=Ara_Guler
  15. ↑ Legendary Turkish photographer Ara Güler loses battle for life at 90. Daily Sabah. Dostupné online [cit. 18 October 2018]. 
  16. ↑ Ara Güler Kitapları [online]. Yem Kitabevi [cit. 2009-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18 July 2011. (Turkish) 
  17. ↑ Ara Güler - fotograf.net. www.fotograf.net [online]. [cit. 2021-10-05]. Dostupné online. 
  18. ↑ fotograf. www.fotograf.net [online]. [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ Nimit Seker, "A City, Beautifully Blemished", review of Ara Güler's Istanbul, Qantara.de, 26 August 2010
  20. ↑ 7th Annual Lucie Awards [online]. Women In Photography International [cit. 2009-12-04]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ara_Güler&oldid=22087034“