Aplikovaná etika je disciplína praktické filozofie. Je zaměřena na zkoumání morálky ve specifických situacích. Hlavní otázka, kterou si aplikovaná etika klade, zní: „Co je optimální udělat v dané situaci?“ Aplikovaná etika řeší otázky týkající se morálních aspektů medicíny, podnikání, životního prostředí, politiky, vědy a techniky a jednotlivých profesních činností člověka.

Vývoj aplikované etiky

editovat

60. a 70. léta 20. století

editovat

První impulz pro vznik aplikované etiky dala antická starověká filozofie a východní filozofie. Přesto se přelomovými lety pro tuto disciplínu staly až 60. a 70. léta 20. století. Právě v této době totiž začínají lidé aktivně reagovat na aktuální morální problémy, jakými byli například dopady poválečných katastrof (2. světová válka, zejména pak Válka ve Vietnamu) na člověka a také na životní prostředí; vojenská tyranie; eutanazie; interrupce. Stále většího rozmachu dosahuje věda a technika, zejména pak genové inženýrství, se kterým zároveň přichází obavy z jeho možného zneužití.

Aplikovaná etika se vyprofilovala na pozadí etiky teoretické, jako reakce na výše zmíněné společenské problémy. Na naléhání vlád, církví a v neposlední řadě rodičů, začala aplikovaná etika pronikat ve formě nejrůznějších kurzů na akademickou půdu univerzit.

80. léta 20. století

editovat

V tomto období se mnoho filozofů rozhodlo spojit svou kariéru právě s aplikovanou etikou. Vznikla řada publikací, které se věnovaly filozofickému uvažování o povaze a předmětech aplikované etiky. Tyto publikace bez výjimky přispěly k tomu, aby se aplikovaná etika etablovala jako vědecká disciplína. Filozofové vnímali aplikovanou etiku jako pokus o implementaci všeobecných morálních norem a univerzálních etických teorií s cílem objasnit praktické problémy a tím přispět k jejich řešení. Teorii, argumenty a analýzu vnímali jako nástroje, které mohou být použity k přezkoumání morálních problémů. V dnešní době dochází k transformaci tohoto názoru: Teorie a principy musí být doplněny o vzorové případy, empirická data, hodnoty a situačnost.

Hlavní subdisciplíny aplikované etiky

editovat
  • Bio-lékařská etika - zabývá se etickými záležitostmi v lékařství a biomedicínském výzkumu.
  • Etika byznysu a Profesní etika - týká se problémů byznysu zejména nadnárodních korporací
  • Environmentální etika - zabývá se našimi vztahy a povinnostmi k budoucím generacím, ke zvířatům a jiným biologickým druhům, k ekosystému a biosféře jako celku.

Existují také jiná členění. Například výzkumníci a filozofové z Institutu aplikované etiky v Salcburku klasifikují subdisciplíny následovně:

  • Hospodářská etika
  • Profesní etika
  • Etika techniky
  • Etika vědy
  • Bioetika - pod bioetiku zahrnují medicínskou etiku, environmentální etiku a etiku zvířat

Významné osobnosti aplikované etiky

editovat

Rozdíly mezi teoretickou a aplikovanou etikou

editovat
Teoretická etika Aplikovaná etika
Filozoficko-teoretická disciplína, která se zabývá zkoumáním morálky Praktická filozofie zaměřená na zkoumání morálky ve specifických podmínkách praxe
Orientace na všeobecné principy a normy Orientace na aplikování etických principů a hodnot na různé oblasti praktického života člověka
Otázka: Co je správné a co nesprávné? Otázka: Co je optimální udělat v dané situaci?
Hledání univerzalismu Zvažování situačnosti
Předmětem jsou hodnotící soudy Všeobecnost morálních norem a soudů je nižší
Rozlišování mezi dobrem a zlem Řeší otázky týkající se morálních aspektů medicíny, podnikání, životního prostředí,...
Není vhodná pro řešení některých komplexních problémů, které souvisejí s rychlým rozvojem techniky Překračuje akademický status a přispívá k řešení morálních problémů člověka
Navzdory tomu, že etická teorie obsahuje morální zkušenost, je vzdálená od reálného života Její praktická propojenost na reálné problémy života člověka a celého lidstva je evidentní

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat