Antonij Petruševyč
Antonij Petruševyč, cyrilicí Антоній Петрушевич, polsky též Antoni Petruszewicz (18. ledna 1821 Dobrjany[1] – 23.[1] nebo 25. září[2] 1913 Lvov[1][2]), byl rakouský řeckokatolický duchovní, historik, etnograf a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
| Antonij Petruševyč | |
|---|---|
 Antonij Petruševyč | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1879 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1883 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Rusínský klub |
| Narození | 18. ledna 1821 Dobrjany  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. nebo 25. září 1913 Lvov  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov (49°49′59″ s. š., 24°3′12″ v. d.) |
| Náboženství | Ukrajinská řeckokatolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatVystudoval gymnázium ve Stryji, pak bohoslovectví ve Lvově a v roce 1847 byl vysvěcen na řeckokatolického kněze. Působil jako kaplan u arcibiskupa Mychajla Levyckého v Univě. Když Levyckyj roku 1858 zemřel, přešel Petruševyč do Lvova jako kapitulní kanovník, později prelát v katedrále sv. Jiří. Zabýval se i podporou umění. Působil jako zemský konzervátor pro umělecké památky a církevní památky. Publikoval četné studie na téma rusínských dějin a dějin tamní církve. Napsal i etnografická a filologická díla. V roce 1848 spoluzakládal haličsko-ruskou matici a patřil mezi první ukrajinské archeology.[1] Napsal rozsáhlý slovník slovanských nářečí, který ale ještě v době jeho úmrtí zůstával jen v rukopisné fázi. Byl členem české akademie věd.[2]
Angažoval se v politice. Náležel zpočátku do ukrajinofilského křídla rusínské haličské komunity, později byl rusofilsky orientován.[1] V letech 1861–1883 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[1] Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Kałusz, Dolina, Bóbrka atd.[3] V roce 1873 se uvádí jako Anton Petruszewicz, řeckokatolický kněz, bytem Lvov.[4] V parlamentu zastupoval provládní rusínský blok.[5] Ten v roce 1873 čítal 15–16 poslanců (jeden poslanec, Stepan Kačala, kolísal mezi rusínským a polským táborem). Petruševyč náležel mezi deset rusínských poslanců z řad řeckokatolického kléru.[6] Rusíni zpočátku v roce 1873 tvořili jen volnou skupinu, která v parlamentu vystupovala jako spojenec německorakouské centralisticky a liberálně orientované Ústavní strany. Brzy však vznikl samostatný Rusínský klub.[7] Jako člen Rusínského klubu se uvádí i v roce 1878.[8]
Zemřel v září 1913.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Petruševyč (Petruszewicz), Anton (1821-1913), Historiker, Philologe und Politiker, s. 7. (německy)
- ↑ a b c d Ze Lvova. Národní politika. Září 1913, roč. 31, čís. 264, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=299&size=45
- ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
- ↑ Poláci na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1874, čís. 85, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Senatspräsident i. P. Basil Ritter v. Kowalski. Neue Freie Presse. Březen 1911, čís. 16730, s. 12. Dostupné online.
- ↑ Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonij Petruševyč na Wikimedia Commons
