Anton Weber (architekt)
Anton Weber (3. prosince 1858 Litoměřice – 29. března 1942 Vídeň) byl německo-český a rakouský architekt, jeden z představitelů pozdního historismu a novogotické architektury, který stavěl a restauroval budovy v Rakousku, Jižním Tyrolsku a Čechách.
| Anton Weber | |
|---|---|
| Narození | 3. prosince 1858 Litoměřice |
| Úmrtí | 29. března 1942 (ve věku 83 let) Vídeň |
| Povolání | architekt |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a dílo
editovatNavštěvoval gymnázium v Litoměřicích a poté studoval na Technické univerzitě v Mnichově a na Technické univerzitě ve Vídni a od roku 1881 na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1883–1886 pracoval v ateliéru architekta Friedricha von Schmidta (1825–1891). V roce 1883 mu byla udělena Římská cena Akademie výtvarných umění ve Vídni.[1][2][3][4]
Od roku 1887 působil jako samostatný architekt. Jeho kancelář měla několik zaměstnanců, mezi nimiž byl i Fritz von Herzmanovsky-Orlando, kteří se podíleli na mnoha stavebních projektech v korunních zemích podunajské monarchie. Jeho práce se soustředila na výstavbu kostelů a restaurování historických budov, ale podílel se také na výstavbě vil a hotelů. Weber realizoval také mnoho zakázek od vysoké šlechty, např. četné projekty přestaveb hradů a zámků. Zvláštní vztah měl k následníkovi trůnu arcivévodovi Františku Ferdinandovi, pro kterého postavil několik administrativních budov na Konopišti. Jeho život se vyznačoval také čilou novinářskou činností. O jeho kreslířském talentu svědčí četné architektonické kresby.[5] Po skončení první světové války nejsou zdokumentovány téměř žádné projekty Antona Webera.
Umělecké hodnocení
editovatStavby Antona Webera z let 1885-1905 ukazují, že byl představitelem školy Friedricha Schmidta, a to jak v mistrovství „gotického stylu“, které vyplynulo z jeho práce na vídeňské radnici, tak v četných opravách kostelů. Vrcholem této imitace gotického slohu byla novostavba farního kostela v jihotyrolském Marlingu, kterou spolu s interiérem navrhl tak, aby vytvořil dokonalé umělecké dílo v duchu historizujícího architektonického pojetí. Krátce před první světovou válkou byl však tento restaurátorský postup stále více kritizován a pozornost se tehdy soustředila především na zachování stávající stavební struktury. Weber při stavbě vil a hotelů, zejména „vily Isenburg“ v Meranu, rozvinul takzvaný „eppanský styl“, a měl tak formativní vliv na styl vilové výstavby v tomto regionu.
Ocenění a členství v organizacích
editovat- Římská cena (1881)
- Čestný člen Akademie v Miláně (1888)
- Družstvo výtvarných umělců ve Vídni (Klub architektů) (1888)
- Rakouský svaz inženýrů a architektů (dočasně v představenstvu) (1893-1922)
- Profesní titul Baurat (1908)
- Rakouská společnost pro křesťanské umění
- Stříbrná jubilejní medaile Družstva výtvarných umělců ve Vídni (1936)[1]
Stavby (výběr)
editovat.JPG)
.jpg)
Obytné a komerční budovy
editovat- kolem roku 1890: přestavba zámku Pottschach (Dolní Rakousko)
- 1894: Vila Isenburg v Meranu, Winkelweg 1 (Jižní Tyrolsko)
- 1895: Fara v Untermaisu (Jižní Tyrolsko)
- kolem roku 1897: přestavba loveckého zámečku v Dubsku č. 10, okres Benešov (Čechy)
- kolem roku 1896: hostinec a štábní dům na Konopišti (Čechy)
- 1896: Nájemní dům v Mnichově (Bavorsko)[6]
- 1898–1905: Rekonstrukce zámku Hohenwerfen (Salcbursko)
- 1900–1902: Jižní křídlo zámku Sallegg v Mitterdorfu, okres Kaltern (Jižní Tyrolsko).
- 1901: Přestavba vily Salvotti v San Giorgio u Rovereta
- kolem roku 1902: Skupina srubů na Guttaringalpe u Löllingu (Korutany)
- 1908: Přestavba zámku zámku Bruntál (Rakouské Slezsko)
Veřejné budovy
editovat- 1881: Přestavba a obnova farního kostela sv. Mikuláše v Meranu (Jižní Tyrolsko)
- 1881: Přestavba a restaurování špitálního kostela v Meranu (Jižní Tyrolsko)
- 1893: Kašna s legendou o Čertově mlýně ve Vídni
- 1896: Obnova kostela svaté Markéty v Laně (Jižní Tyrolsko)
- 1894–1898: Obnova a rozšíření farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Feldthurnu a novostavba hřbitovní kaple ve Feldthurnu (Jižní Tyrolsko)
- kolem roku 1897: novogotická přestavba kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem (Čechy) a úprava kostelního náměstí
- 1899: Obnova kostela svaté Kateřiny a bývalé komendy křižovnického řádu v Chomutově (Čechy)
- Před rokem 1900: Obnova věže kostela Maria-Trost v Untermais (Jižní Tyrolsko)
- 1899: Kaple Finele v údolí Passeier (Jižní Tyrolsko)
- 1900: Budova lesního úřadu na Konopišti (Čechy) podle návrhu Ludwiga Baumanna
- 1901: Novostavba farního kostela Maria Himmelfahrt v Marlingu (Jižní Tyrolsko)
- 1902: Penzion Fortuna v Meranu (Jižní Tyrolsko)
- 1902: Passerpromenade 52 v Meranu (společně s Pietrem Deluganem)
- 1903–1904: Hotel Kastell v Küb am Semmering (okres Neunkirchen, Dolní Rakousko) (společně s C. Postlem)
- 1905: Hrobka rodiny Pannových na vídeňském ústředním hřbitově
- 1906: Pomník Deutschmeister Vídeň, Deutschmeisterplatz (spolu se sochařem Johannesem Benkem)[7]
- 1906–1910: Farní kostel sv. Martina v Sairachu (Žiri) (Kraňsko)
- 1911: Priessnitzova kašna, Türkenschanzpark ve Vídni
Nerealizované návrhy
editovat- 1888: Fasáda milánského dómu (soutěžní návrh, 3. cena)
- 1888: Nová budova Depositenbank ve Vídni (projekt)
- 1895: Farní kostel v Tramínu u Bolzana (projekt)
- 1894: Radnice ve Stuttgartu (soutěžní návrh)
- kolem roku 1895: radnice v Plauen u Drážďan (soutěžní návrh)
- kolem roku 1902: Zemědělská škola v Litoměřicích (projekt)
- kolem roku 1903: evangelický kostel v Innsbrucku v Tyrolsku (soutěžní návrh, spolu s G. Münzbergerem, 3. cena)
- 1903: Kostel v Hall in Tirol (projekt obnovy)
- 1904: Poštovní spořitelna ve Vídni (soutěžní návrh)
- 1905: Sparkasse Kufstein, Tyrolsko (soutěžní návrh)
- 1905: Kostel svatého Ruprechta ve Vídni (projekt obnovy)
- 1906: Bytové domy v Mnichově, Hohenzollenstr. 31-33 a Ohmstr. 17 (projekt)[8]
- 1907: (projekt): nový farní kostel v Schenně v Jižním Tyrolsku (projekt)
- 1908: (soutěžní návrh): památník bitvy u Aspern (projekt)
- 1912: Přestavba skupiny domů u špitálního kostela v Mödlingu (Dolní Rakousko) (soutěžní návrh, 1. cena)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Weber (Architekt) na německé Wikipedii.
- ↑ a b Architektenlexikon Wien 1770–1945 [online]. architektenlexikon.at, rev. 2021-05-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Anton Weber [online]. archINFORM, rev. 2021-05-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Anton Weber [online]. arch-pavouk.cz, rev. 2021-05-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Archiv Belvedere [online]. archiv.belvedere.at, rev. 2021-05-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Dorotheum: Architekturzeichnung „Marienkirche Krakau“ [online]. dorotheum.com, rev. 2021-05-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Stadtgeschichte München – Bauwerke (abgerufen am 25. Mai 2021) [online]. stadtgeschichte-muenchen.de, rev. 2021-05-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Deutschmeisterdenkmal [online]. Wien Geschichte Wiki der Stadt Wien [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Anton Weber [online]. Media TU München, rev. 2021-05-25 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (německy)
Literatura
editovat- PERTOLL, Anna Pixner. Ins Licht gebaut. Die Meraner Villen (1870–1914). Bozen: Edition Raetia, 2009. ISBN 978-88-7283-355-1. S. 304. (německy)
- VLČEK, Pavel et al. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 707.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Weber na Wikimedia Commons
