Wikipedie

Anton Rakický

slovenský podnikatel

Anton Rakický (22. dubna 1945 Brezová pod Bradlom[1] – listopad 2022[2]) byl slovenský obchodník, manažer a hráč na bendžo.[3] V 90. letech 20. století byl několik let generálním ředitelem slovenského podniku zahraničního obchodu Petrimex a souběžně několik měsíců zastával pozici náměstka slovenského ministra mezinárodních vztahů, posléze státního tajemníka slovenského ministerstva zahraničí. Veřejnosti byl znám zejména jako přítel Andreje Babiše,[4] nad nímž držel ochrannou ruku v době jeho působení v PZO Chemapol (Petrimex) a kterého „vytáhl nahoru“[3], „do nejvyšších pater byznysu, vlivu a politiky“.[5]

Ing. Anton Rakický
Narození22. dubna 1945
Brezová pod Bradlom
Úmrtí2022 (ve věku 76–77 let)
Povolánípodnikatel a banjista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Činnost v době komunismu

editovat

Rakický v době komunistického režimu působil v PZO Chemapol (Petrimex). V 80. letech 20. století byl šéfem 32. skupiny pro obchod s hnojivy.[6] Byl znám jako zdatný a jazykově vybavený vyjednavač, který se hbitě pohybuje ve světě mezinárodního byznysu a nenechá se nikým doběhnout.[6] Také ovšem jako tělnatý bonviván žijící opulentním způsobem života.[6][7] Byl členem KSČ, ačkoli po srpnu 1968 zahodil členskou legitimaci a několik let měl pozastavené členství; zpět do strany se mohl vrátit v roce 1972.[8] V roce 1976 ho StB označila za kandidáta tajné spolupráce[pozn 1]; později byl překlasifikován na důvěrníka.[8] Podle zmínek v archivech pracovníkům tajné služby sděloval řadu citlivých informací, nejen o obchodních partnerech podniku, ale hlavně o podřízených.[5]

Vyšetřování StB

editovat

Rakický v 80. letech údajně velice dobře vycházel s důstojníkem StB Rastislavem Mátrayem (vedoucím bratislavského oddělení StB pro PZO[9]) a StB jej řadu let nechávala v klidu.[8] Po Mátrayově nuceném odchodu od tajné policie[pozn 2] se v StB začaly postupně množit zprávy o „ne zrovna správném vztahu šéfa 32. obchodní skupiny k zásadám socialistického hospodaření“[8] a slovenská větev StB ho začala prověřovat pro podezření ze závažné hospodářské kriminality (spis byl veden pod krycím jménem Nota).[8]

Vyšetřování se týkalo údajného protežování západních firem a obohacování.[11] Rakický prodal za Petrimex do ciziny 28 tisíc tun síry dovezené z Polska, čímž porušil předpisy a způsobil nedostatek suroviny v domácím hospodářství (některé továrny kvůli tomu musely omezit výrobu).[11] Navíc polská strana po zjištění reexportu zastavila dodávky do Československa, takže to pak muselo síru dovážet ze západu za téměř dvojnásobnou cenu.[11] Vyšetřovatel StB škodu vyčíslil na 80 miliónů devizových korun, což v té době byla závratná částka.[11] Upozorňoval také na Rakického podezřele velké bohatství a velmi nákladný způsob života jeho rodiny.[11] (Rakický neúměrné výdaje vysvětloval příjmy z hudebních koncertů – byl totiž také uznávaným jazzovým bendžistou a cestoval s kapelou po světě.[11]) StB proti Rakickému „rozvinula sledovací mašinerii“[7] (využila agenturní síť v Petrimexu, zprávy z rezidentury ve Varšavě, nasadila odposlech domácího telefonu, prováděla tajné prohlídky a monitoring jeho korespondence; prověřila bankovní konta, vyslýchala kompetentní osoby apod.)[11] Sám Rakický se ovšem díky množství známostí mezi příslušníky StB o svém vyšetřování dozvěděl, ovlivňoval ho stížnostmi na nejvyšší stranické i státní orgány a případ nakonec skončil závěrem, že nejde o podezření z trestného činu.[11] Na základě tohoto podezření ovšem ztratil místo v Petrimexu a oficiálně se živil jen jako hudebník.[11]

Porevoluční působení

editovat

Politické působení

editovat

Po listopadu 1989 se Rakický velmi rychle zorientoval a mistrně zužitkoval své vyšetřování StB (pasoval se za oběť totalitního útisku).[11] Už v lednu 1990 ho slovenská republiková vláda národního porozumění jmenovala náměstkem ministra průmyslu.[12] Využil své konexe (přátelil se zejména s Milanem Kňažkem a Ján Čarnogurským[12]) a byl Kňažkovým státním tajemníkem v době, kdy působil jako ministr mezinárodních vztahů v první vládě Vladimíra Mečiara.[5] Kňažko v té době budoval struktury budoucího ministerstva zahraničních věcí a veškerou hierarchii, kontakty a vztahy vytvářel s Rakickým po boku.[5] Státní tajemníci měli v té době vyšší pravomoci než je tomu dnes.[5] V řadě aktivit mohli jednat samostatně, často dokonce vedli jednání se špičkami cizích států na vlastní pěst.[5] Jistě to podnikatele pomýšlejícího na možnosti zahraniční klientely potěšilo.[5]

Poté, co se Kňažko stal po volbách v červnu 1992 ministrem mezinárodních vztahů, stal se Rakický v srpnu 1992 jeho náměstkem.[12] Na starost měl hlavně hospodářskou agendu.[12] Po přejmenování ministerstva na ministerstvo zahraničních věcí přešel Rakický do funkce státního tajemníka.[12] V listopadu 1992 ovšem musel z ministerstva odejít kvůli aféře s chystaným prodejem tanků do Pákistánu.[12] Ve skutečnosti ovšem Rakického vytlačili Mečiar a jeho lidé, s nimiž se dostával do konfliktu i sám Kňažko (Mečiar jej z vlády odvolal v březnu 1993).[12]

Generálním ředitelem Petrimexu

editovat

Po sametové revoluci byl odvolán generální ředitel Petrimexu Rudolf Štencl a akcionáři Petrimexu (tedy zástupci českých a slovenských chemiček) zvolili předsedou představenstva těsnou většinou Ivana Harmaniaka.[13][pozn 3] Zaměstnanci Petrimexu ale sepsali protestní petici a vynutili si zvolení Rakického.[13]

Nový ředitel jmenovaný „na přání lidu“ měl s podnikem velké plány. Doba byla taková, že postupně opadávala omezení pro mezinárodní obchod a centrální plánování nahradila „volná ruka trhu“.[13] Petrimex se musel nové době přizpůsobit a tak Rakický prováděl velké vnitřní změny (snížil počet servisních zaměstnanců, přizpůsobil své vnitřní fungování podle klientů apod.) Hospodářsky prosperoval (např. v roce 1992 vykázal obrat 27,4 miliardy korun a zisk 372 milionů korun).[12] Rakický se ovšem nechtěl spokojit s tím, aby Petrimex zůstal jen obchodní společností (nejspíš si uvědomoval, že přijde doba, kdy se samy chemičky naučí sjednávat dodávky a odbyt samostatně a tedy levněji)[14] a připravoval se na privatizaci.[14] Ta se sice rozběhla až v roce 1995, ale zápisy z představenstva Petrimexu dokazují, že vedení podniku hledalo cestu pro majetkový vstup do některých chemiček minimálně od roku 1992.[14]

Rakického role v kariéře Andreje Babiše

editovat

Andrej Babiš nastoupil do Chemapolu (Petrimexu) v roce 1978 hned po vysoké škole. Redaktor Tomáš Pergler, který o Babišovi napsal knihu a řadu článků, v rozhovoru pro týdeník Reflex (v roce 2014) o Babišovi uvedl: „Už krátce po svém nástupu do Petrimexu objevil člověka, který byl něco jako guru nebo kmotr v jednom. Rozhodně nad ním celou dobu držel ochrannou ruku, a je možné, že dodnes je beneficientem jeho podnikání. Tento člověk se jmenuje Anton Rakický.“[15] „Rakický byl hodně mazaný bonviván s fantazií. Zatímco Babiš měl pověst spíš pracovitého kluka, kterého někam pošlete a on to spolehlivě udělá. Tohle spojení bylo velmi produktivní nejen v komunismu, ale hlavně v devadesátých letech, když společně přechytračili ostatní lidi z vedení a ovládli Agrofert,“ uvedl dále novinář.[15]

Hudební kariéra

editovat

Kromě svého působení v byznysu byl Rakický též uznávaný hráč na bendžo. Hrál ve skupině Revival Jazz Band, která působila v letech 1972–1977[16] a odehrála množství koncertů po celé Evropě.[16] Další jeho známé působení je z formace T&R Band existující v letech 1986–1995.[16]

Poznámky

editovat
  1. ↑ Počítala s ním tedy do budoucna jako s agentem.[8]
  2. ↑ Inspekce federálního ministerstva vnitra v roce 1986 odhalila v jejich XII. správě zneužívání finančních prostředků určených na operativní výdaje; Mátray byl v prosinci 1986 zbaven výkonu funkce a v dubnu 1987 uvolněn ze služebního poměru.[10]
  3. ↑ Ivan Harnamiak byl někdejší ředitel státního podniku Slovchémia, který zastřešoval jednotlivé slovenské chemičky.[13]

Reference

editovat
  1. ↑ http://www.osobnosti-kultury.cz/anton-rakicky-12031.html
  2. ↑ Zemřel Babišův byznysový kmotr. Spolu ovládli Agrofert - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2022-12-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b PERGLER, Tomáš. Zapomenutí Andrejovi muži. Euro [online]. 2013-11-11 [cit. 2017-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-30. 
  4. ↑ NAVARA, Luděk; VIKTORA, Antonín. Svazek Bureš: Babišův spor rozhodne až klíčový svědek. iDNES.cz [online]. 2016-12-13 [cit. 2017-06-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g LEMEŠANI, Tomáš. Bez nich by to nešlo: Anton Rakický, muž, který pomohl vzniku Agrofertu. Forum24.ct [online]. 2017-04-25 [cit. 2017-06-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c PERGLER, Tomáš. Babiš - Příběh oligarchy. Praha: Mladá fronta, 2014. 184 s. ISBN 978-80-204-3445-6. S. 18. 
  7. ↑ a b PERGLER, str. 33
  8. ↑ a b c d e f PERGLER, str. 32
  9. ↑ PERGLER, str. 22
  10. ↑ PERGLER, str. 23
  11. ↑ a b c d e f g h i j PERGLER, str. 33-34
  12. ↑ a b c d e f g h PERGLER, str. 36-40
  13. ↑ a b c d PERGLER, str. 36
  14. ↑ a b c PERGLER, str. 38
  15. ↑ a b KUPKA, Petr. Chtějí se mě zbavit! prohlásil dnes jasně Andrej Babiš. ParlamentníListy.cz [online]. 2014-08-07 [cit. 2017-06-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c http://www.peterlipa.com/biografia/
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anton_Rakický&oldid=23437468“