Wikipedie

Antonín Lenz

český poslanec Českého zemského sněmu, teolog a vysokoškolský pedagog

Antonín Lenz (20. února 1829 Hrbov[1] – 2. října 1901 Praha-Vyšehrad[2]), byl český katolický kněz, pedagog v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kanovník a probošt Vyšehradské kapituly, poslanec českého sněmu a panské sněmovny. Úzce spolupracoval s biskupem Jirsíkem, který ho inspiroval k dalšímu studiu teologie a literární tvorbě. Byl zakladatelem teologické antropologie, ve věroučných textech mj. hodnotil Jana Husa, Petra Chelčického a další náboženské myslitele a pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty polemizoval s proticírkevními názory Alfonse Šťastného.

Antonín Lenz
Antonín Lenz (1889)
Antonín Lenz (1889)
Narození20. února 1829
Hrbov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. října 1901 (ve věku 72 let)
Praha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánípedagog, učitel, teolog, katolický kněz a politik
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1889)
poslanec Českého zemského sněmu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Jeho rodiče byli zaměstnáni na schwarzenberském panství, otec mu zemřel v útlém dětství. Navštěvoval německé a latinské školy, ale učil se i česky.[3] V roce 1850 vstoupil do semináře v Českých Budějovicích, kde strávil čtyři šťastná léta.[3] Na kněze byl vysvěcen 23. července 1854.[4] a stal se nakrátko kaplanem v Jílovicích. Se svolením biskupa Jirsíka se zapsal na pražskou filosofickou fakultu, kde se připravoval na povolání učitele matematiky a fyziky. Kněžské povolání jej ale lákalo víc a zanedlouho se vrátil zpět do jižních Čech. Působil jako kaplan v Budislavi a Deštné, kde zastával většinu úkolů za místního nemocného faráře.[3] Roku 1861 úspěšně absolvoval zkoušky na bohoslovecké fakultě v Praze a byl biskupem Jirsíkem jmenován členem katedry (stolice) dogmatiky a patrologie v budějovickém semináři.[3] S biskupem úzce spolupracoval, chodili spolu na procházky a diskutovali. V té době začal také literárně tvořit. Když Jirsík vyslovil obavy z šíření bezbožství mezi českou inteligencí[3] (zřejmě i v důsledku aktivit padařovského sedláka Alfonse Šťastného, který roku 1869 demonstrativně vystoupil z církve[5] a v následujících letech vydával protináboženské spisy),[6] zareagoval Lenz napsáním několika brožur pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty, v němž tyto názory populární formou vyvracel z hlediska katolické církve.[3] Vedle toho psal i odborné texty.[3]. Ze sudetského Němce se stal českým vlastencem. Jako člen výboru Matice české kromě organizační a přednáškové činnosti přispíval do Časopisu českého muzea články o českých náboženských dějinách období reformace. Roku 1866 získal titul doktora teologie.[4]

Roku 1881, po dvaceti letech učitelského působení v Budějovicích, byl zvolen kanovníkem Vyšehradské kapituly a 10. prosince 1887, po smrti Václava Štulce, jeho nástupcem v úřadu probošta.[3] Brzy poté se stal poslancem českého zemského sněmu. Roku 1889 byl zvolen doživotním členem panské sněmovny.[4] Vedle toho byl i předsedou církevního soudu, konsistorním radou, biskupským notářem, členem Královské české společnosti nauk, členem vedení ústavu pro hluchoněmé v Praze a dalších dobročinných a vlasteneckých spolků. Byl nositelem titulu „komtur řádu císaře Františka Josefa I. s hvězdou“ a čestným občanem obce Deštná.[7]

Zemřel na rakovinu ledvin.[8]

Dílo

editovat

Literárně činný byl od roku 1861, kdy začal publikovat články v Časopise katolického duchovenstva.[3] Samostatně vydal např.:

  • Jan Brázda, sedlák ze Zlámané Lhoty, v půtce se sedlákem Alfonsem Šťastným, čili, Kratochvilné a velmi poučlivé dopisy o přeukrutné učenosti kandidáta filosofie Alfonsa Šťastného, sedláka v Padařově, uložené v jeho nejnovějším spisu "Ježíš a jeho poměr ku křesťanství" (1873)
  • Filosofie Jana Brázdy ze Zlámané Lhoty o nesmrtelnosti lidské duše, čili, První výstřel Brázdův naproti nábožnému spisu Alfonse Šťastného o spasení po smrti (1874)
  • Pohroma principu mravnosti Padařovské, čili materialistické (1875)
  • Učená rozprava Jana Brázdy, sedláka ze Zlámané Lhoty, o Jsoucnosti Boží, čili, Druhý výstřel proti nábožnému spisu Alfonsa Šťastného o spasení po smrti (1875)
  • Mariologie, čili, Učení církve katolické a v církvi chované o Matce Boží (1879)
  • Anthropologie katolická: skromný příspěvek ku dogmatické theologii (1882)
  • Petra Chelčického učení o očistci (1885)
  • Socialismus v dějinách lidstva a jeho povaha a církev katolická jedině schopná ku řešení sociální otázky (1893)
  • Apologie sněmu kostnického v příčině odsouzení 45 vět Jana Viklifa (1896)
  • Jest pravdou nepochybnou že umřel Mistr Jan Hus za své přesvědčení a že jest mučedníkem za pravdu? (1898)

V roce 1901 uveřejnil v kalendáři Svatý Hostýn obšírnou studii o Janu Husovi, v níž z pohledu kanonického práva dokazoval, že Hus nezemřel za své přesvědčení a není mučedníkem, že byl upálen světskou mocí a církev naopak žádala jen mírné potrestání. Na druhou stranu Lenz oceňoval jeho zásluhy o českou vzdělanost a literaturu. Kritika na této práci oceňovala důkladné studium a hluboké náboženské přesvědčení autora, uznala omezení, která měl jako člen katolické hierarchie, ale nesouhlasila s některými ostrými výroky na Husovu adresu ani se závěry o nevině církve na jeho upálení na hranici.[9]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  3. ↑ a b c d e f g h i Th. Dr. P. Antonín Lenz. Zlatá Praha. 1889-01-11, roč. 6, čís. 8, s. 96. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  4. ↑ a b c Denní zprávy. Úmrtí. Národní listy. 1901-10-02, roč. 41, čís. 271, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  5. ↑ ŠŤASTNÝ, Alfons. P. Janu Val. Jirsíkovi, toho č. biskupu katolickému v Budějovicích!. Národní listy. 1869-11-02, roč. 9, čís. 303, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-10-31]. 
  6. ↑ Denní zprávy. Alfons Šťastný zemřel. Národní listy. 1913-11-10, roč. 53, čís. 309, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-10-31]. 
  7. ↑ Monsignor dr. Antonín Lenz. Národní listy. 1901-10-03, roč. 41, čís. 272, s. 7. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  8. ↑ Probošt vyšehradské kapituly dr. Lenz .... Národní listy. 1901-09-24, roč. 41, čís. 264, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 
  9. ↑ HEJRET, Jan. Denní literatura. II. Díla o Husovi. Národní listy. 1901-07-06, roč. 41, čís. 10, s. 3 (příloha). [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-13]. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Lenz&oldid=23993377“