Antonín Hampl
Antonín Hampl (12. dubna 1874 Jaroměř[1][2][3][4] – 17. května 1942 Berlín) byl český a československý odborový funkcionář a politik, meziválečný předseda Československé sociálně demokratické strany dělnické a poslanec Národního shromáždění ČSR, za druhé republiky předseda Národní strany práce; v době okupace člen domácího odboje, umučen nacisty.
| Antonín Hampl | |
|---|---|
 | |
| 2. ministr veřejných prací ČSR | |
| Ve funkci: 8. července 1919 – 25. května 1920 | |
| Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Předseda vlády | Vlastimil Tusar |
| Předchůdce | František Staněk |
| Nástupce | Bohuslav Vrbenský |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1939 | |
| 6. předseda ČSSD | |
| Ve funkci: 1924 – 1938 | |
| Předchůdce | Antonín Němec |
| Nástupce | Zdeněk Fierlinger (po r. 1945) |
| Předseda Národní strany práce | |
| Ve funkci: 1938 – 1939 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | sociální demokracie NSP |
| Narození | 12. dubna 1874 Jaroměř  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. května 1942 (ve věku 68 let) Berlín  Německá říše |
| Profese | politik |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň 1995 in memoriam |
| Commons | Antonín Hampl |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatRakousko-Uhersko
editovatČlenem sociální demokracie se stal v roce 1894.
Po vyučení v oboru strojník vystudoval Státní průmyslovou školu v Praze. Před první světovou válkou pracoval v sociálnědemokratickém odborovém hnutí, od roku 1910 působil jako tajemník Svazu kovodělníků.[5] Od roku 1924 pracoval jako ředitel Ústřední sociální pojišťovny.[5]
První republika
editovatOd července 1918 byl členem Národního výboru československého.[2] Po celé období první republiky pak zastával v Národním shromáždění poslanecký mandát.
V letech 1918–1920 zasedal za sociální demokracii v Revolučním národním shromáždění. Byl profesí tajemník Svazu českých kovodělníků.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za sociální demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939.[7] V roce 1920 se významně zasadil o vypracování a přijetí zákona o účasti zaměstnanců v hornictví na správě dolů a jejich podílu na zisku a také zákona o závodních a revírních radách v hornictví.[5]
V letech 1919–1920 působil jako ministr veřejných prací v první Tusarově vládě. Od rozkolu s komunisty byl politickým vůdcem Československé sociálně demokratické strany dělnické a v období 1924–1938 jejím předsedou. V celém období let 1918–1938 byl členem představenstva strany.[5]
Coby předseda strany ji zvládl stabilizovat po rozkolu z počátku 20. let. Byl jedním z tvůrců koaliční spolupráce sociálních demokratů s demokratickými občanskými stranami.[5] V polovině 30. let se pokoušel získat komunisty pro společnou obranu proti fašismu, pouze však za podmínky, že se vzdají svých myšlenek na diktaturu proletariátu a budou provádět konstruktivní politiku. Tato jeho výzva komunistům, aby se navrátili do společné strany, stručně formulovaná: „Hoši, z vandru domů!“, však neměla ohlas.[8]
Byl aktivní též publicisticky. Mezi jeho dílo patří spisy Kolektivní smlouvy pracovní a Z krise ven[2] (1935), v níž navrhoval posílení státní sociální a investiční politiky jako způsob překonání hospodářské krize.[5]
Druhá republika a období protektorátu
editovatPo dočasném zániku strany v roce 1938 se stal předsedou nově vzniklé Národní strany práce (do roku 1939).[8] V listopadu 1938 patřil mezi iniciátory kandidatury Emila Háchy do funkce prezidenta Československa.[5]
Do odboje vstoupil s příchodem nacistů, zprostředkovával kontakt mezi 2. odbojem a vládou Aloise Eliáše. K jeho zatčení došlo nejprve 1. září 1939, následně byl po dvou týdnech díky přímluvě protektorátní vlády propuštěn. Opět byl gestapem zajat 6. května 1941 společně s dalšími představiteli bývalé sociálně demokratické strany. Po několik týdnů byl vězněn v Praze na Pankráci a pak deportován do věznice Moabit v Berlíně. V ní byl mučen a těmto zraněním v květnu 1942 podlehl.[5]
Ohlas
editovatV roce 1946 mu byla na náměstí v rodné Jaroměři odhalena pamětní deska, později odstraněná. 12. dubna 1999 odhalena nová pamětní deska.[2]
V Hrádku u Rokycan po něm byla za první republiky nazvána čtvrť družstevních domků Hamplov.[9]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Jaroměři, sign. 66-13, ukn 3910, str. 415. Dostupné online.
- ↑ a b c d Hampl, Antonín [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
- ↑ DOLENSKÝ, Antonín: Kulturní adresář ČSR.: Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic, Svazek 2, 1936, s. 146. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
- ↑ V četných pramenech uváděno též datum narození 12. dubna 1875, Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1301., Encyklopedie ČSSD, Hampl Antonín. Archivováno 17. 12. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e f g h Hampl Antonín [online]. historiecssd.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Antonín Hampl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Hampl Antonín [online]. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [cit. 2014-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
- ↑ Hamplov, část obce Hrádek u Rokycan [online]. www.hamplov.4fan.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
Literatura
editovat- GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.
- KULÍŠEK, Vítězslav. Politika druhé republiky (1938–1939): aneb první kolaps československé demokracie. 1. vyd. Brno: [s.n.], 2020. 314 s. ISBN 978-80-270-7832-5.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Hampl na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Hampl
Osoba Antonín Hampl ve Wikicitátech- Antonín Hajn v Národním shromáždění roku 1931
