Léčiva ovlivňující kašel

léčivo potlačující kašel
(přesměrováno z Antitusika)

Kašel je obranný reflex sloužící k odstranění cizorodého materiálu nebo nadbytku hlenu z dýchacích cest. Pod každou skupinou léčiv je uvedena

Antitusika

editovat

Používají se při dávivém suchém (neproduktivním) kašli, při kterém nedochází k vylučování hlenu. Potlačují kašlací reflex, odstraňují však pouze symptomy (příznaky) kašle, ne jeho příčinu.

Centrálně působící

editovat

Snižují dráždivost centra pro kašel, tlumí dechové centrum.

  • kodein (Codein) – může na něj vzniknout návyk, jako jediný je vázán na lékařský předpis

Periferně působící

editovat

Působí přímo v průduškách, mají lokálně anestetický účinek.

Centrálně i periferně působící

editovat

Jsou výhodná v tom, že netlumí dechové centrum a nevzniká na ně tolerance ani závislost.

  • klobutinol (Silomat) – v současné době stažen z lékáren z podezření na závažné nežádoucí účinky

Expectorancia

editovat

Používají při vlhkém (produktivním) kašli, při kterém nedochází k vylučování hlenu. Usnadňují vykašlávání hlenu a zlepšení jeho odstraňování z dýchacích cest. Při terapii expektorancii je nutné zvýšit příjem tekutin.

Mukolytika

editovat

Používají se ke snížení viskozity hlenu.

Sekretolytika

editovat

Stimulují přímo sekreci řídkého hlenu.

  • rostlinné silice (borovicový a eukalyptový olej), bylinné extrakty (jitrocel, břečťan) – mají mukolytický i sekretolytický účinek

Sekretomotorika

editovat

Zvyšují aktivitu řasinkového epitelu v průduškách, čímž zlepšují pohyblivost hlenu.

Antiastmatika

editovat

Astma je reverzibilní stažení průdušek, jehož příčinou je chronický zánět. Moderní antiastmatika dokáží trvale mírnit příčinu astmatu – zánět (zejména eozinofilní) a nazývají se kontrolory nebo preventivní. Patří mezi ně inhalační steroidy a antileukotrieny. Naproti tomu antiastmatika typu beta mimetik salbutamol, clenbuterol mírní pouze jeho projevy – tzn. roztahují průdušky bez mírnění zánětu a jsou naprosto nevhodná a nedostačující pro trvalou léčbu astmatu.[zdroj?]

Bronchodilatancia

editovat

Některá z nich lze je použít při akutním záchvatu i preventivně. Způsobují relaxaci hladké svaloviny průdušek a tím je roztahují.

β2 – sympatomimetika

editovat

Jejich výhodou je možnost injekční aplikace – jsou vhodná pro bezvědomé nebo nespolupracující postižené.

  • krátkodobě účinná
  • dlouhodobě účinná – dají se užívat i preventivně.

Parasympatolytika

editovat

Pomáhají snižovat bronchiální sekreci. V moderní léčbě astmatu se již nepoužívají.

Deriváty xanthinu

editovat

Používají se při akutních záchvatech v infuzích. Pro trvalou moderní léčbu astmatu se již nepoužívají.

Látky snižující zánět bronchů

editovat

Kortikoidy

editovat

Steroidní látky odvozené od tělu vlastního hormonu hydrokortizonu, mohou být aplikovány inhalačně, perorálně i injekčně. Snižují tvorbu mediátoru zánětu, avšak zejména u těch podávaných perorálně hrozí, že u dětí mohou způsobovat poruchy růstu, imunitního systému nebo osteoporózu, inhalačně aplikované zase mohou způsobit chrapot a kvasinkovou infekci v ústech. Těchto nežádoucích účinků se však můžeme obávat až u denních inhalačních dávek nad 400 mikrogramů. Zásadní je, že účinná léčba astmatu výrazně převažuje nad jeho neléčením.

Nekortikoidní látky

editovat

Používají se při alergickém astmatu a to zejména u dětí, protože nejsou založeny na hormonální bázi a nemají proto nežádoucí vedlejší účinky jako látky kortikoidní. Působí jako stabilizátory žírných buněk, které pak neuvolňují zánětlivé působky. Nicméně v současnosti se již používají málo, neboť jsou málo účinné.

V posledních 7 letech jsou v ČR na předpis takzvané antileukotrieny, které nejsou steroidní, podávají se jako tablety a jsou velmi bezpečné. Mají velmi dobrou účinnost především u dětí a taky dospělých, zejména pokud trpí také alergickou rýmou. Tyto preparáty může předepsat alergolog nebo pneumolog, od 1.8.2006 také pediatr.

Externí odkazy

editovat