Wikipedie

Ante Marković

jugoslávský politik, poslední premiér SFRJ (1924-2011)

Ante Marković (25. listopadu 1924 Konjic,[1] Království Srbů, Chorvatů a Slovinců – 28. listopadu 2011 Záhřeb) byl chorvatský podnikatel a poslední premiér SFRJ (oficiální titul byl předseda Nejvyššího svazového výboru). Funkci zastával od 16. března 1989 do 20. prosince 1991.

Ante Marković
Ante Marković (1990)
Ante Marković (1990)
Předseda federální vlády SFRJ
Ve funkci:
16. března 1989 – 20. prosince 1991
PředchůdceBranko Mikulić
NástupceAleksandar Mitrović politik
Předseda Předsednictva SR Chorvatsko
Ve funkci:
1986 – 1988
PředchůdceEma Derosi-Bjelajac
NástupceIvo Latin
Předseda vlády SR Chorvatsko
Ve funkci:
1980 – 1985
PředchůdcePetar Fleković
NástupceEma Derosi-Bjelajac
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz komunistů Jugoslávie
Svaz reformních sil Jugoslávie
Narození25. listopadu 1924
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Konjic, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Úmrtí28. listopadu 2011 (ve věku 87 let)
Záhřeb
Místo pohřbeníDubrovník
Národnostchorvatská
Alma materFakulta elektrotechniky a výpočetní techniky, Záhřeb
Profesepolitik, politický komisař a elektroinženýr
CommonsAnte Marković
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Vystudoval elektrotechniku na záhřebské technické univerzitě, poté strávil řadu let v národním podniku Rade Končar v Záhřebu. Úspěch firmy, která patřila k významným strojírenským podnikům v Jugoslávii a kterou později i řídil, mu zajistil politickou kariéru. V letech 1982–1986 se stal předsedou Nejvyšší rady SR Chorvatsko, v následujících dvou letech pak zastával i funkci republikového prezidenta. Etnickým původem byl bosenský Chorvat proslul hlavně jako stoupenec tržních reforem[2], které měly resuscitovat jugoslávské hospodářství v nepříliš šťastné chvíli.[zdroj?] Přesvědčením byl autentický Jugoslávec, odmítající nacionalismus.[3]

Hospodářská situace SFRJ byla na konci 80. let velmi neuspokojivá. V roce 1987 země oznámila, že není schopna platit ohromné zahraniční dluhy[4], měna se hroutila (rostla inflace[5]), životní úroveň klesala a od roku 1984 také přibývalo stávek – jevu v socialistické zemi nepříliš vídaného. Po rezignaci Branko Mikuliće nastoupil do premiérského křesla Ante Marković, který se rozhodl pro akční plán úspor a ozdravení ekonomiky. Ten počítal s měnovou reformou, zmrazením mezd i cen[5] a s privatizací státních podniků, především bank.[5]Jugoslávský dinár byl navázán na německou marku[5] (což je praxe, ve které se v zemích bývalé Jugoslávie pokračuje dodnes).

Ekonomický pokles se však dařilo tlumit jen částečně. Kromě hospodářských obtíží, poklesu průmyslové výroby a zastaralosti domácích firem totiž Jugoslávii začaly tížit i problémy politické, hlavně etnické, které znemožnily pokračování další spolupráce. O těchto snahách Marković samozřejmě věděl a pokoušel se jim zabránit.[6] Jako ekonom se však musel věnovat hlavně výdajové stránce jugoslávské politiky. I tam se ale jeho politika se dostala do sporu s plány tehdejšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiće, který neměl velký zájem udržovat přísnou výdajovou disciplínu.[7] Podle průzkumu veřejného mínění z jara 1990 však měl jeho reformní program podporu 79 % obyvatel SFRJ (nejvíce v BiH, 93 % a nejméně v Kosovu, 42 %).[8][9]

Po rozpadu Svazu komunistů Jugoslávie v roce 1990 založil politickou stranu Savez reformskih snaga (svaz reformních sil)[10], která sice získala v Bosně a Hercegovině asi 14% podporu, v ostatních republikách by však nezískala ani 5 % hlasů všech oprávněných voličů.[5] [11] Hlavní devizou nové strany i jeho samotného byl růst sebevědomí, který Jugoslávii krátce zaplavil při prvních pozitivnějších ekonomických výsledcích.[5][12][13] Značné naděje do Markoviće vkládaly i západní státy, spolu s USA, které očekávaly, že nový jugoslávský premiér zemi vyvleče z dlouhodobé krize, způsobené četnými faktory. Nadšeni byli především z jeho optimismu, dynamiky a odhodlanosti.[14] Hlavní díl popularity získaly ale nové strany s politiky, prosazujícími hlavně národní zájmy jednotlivých republik.

Namísto ekonomického vzestupu a restrukturalizace jugoslávského hospodářství však zemi čekaly jenom rostoucí do té doby neřešení spory, převážně národnostní povahy. Marković však vždy vystupoval na veřejnosti optimisticky a odmítal připustit vážnost situace. Rovněž odmítal, že dojde k vypuknutí války. Během ozbrojených střetů se pokoušel situaci řešit především uvalením zbrojního embarga na SFRJ. To poškodilo především Slovinsko a Chorvatsko, jejichž ozbrojené složky byly ve srovnání s jugoslávskou lidovou armádou nesrovnatelně hůře vyzbrojené. Pašování zbraní však ale nezabránit nemohl.

Po válce a rozpadu Jugoslávie se stáhl z veřejného života, na svoji funkci 19. prosince 1991 rezignoval.

Ante Marković zemřel v časných hodinách 28. listopadu 2011 po krátké nemoci ve věku 87 let.[15] Pohřben byl v Dubrovníku. Jeho pohřbu se zúčastnil bývalý chorvatský prezident Stjepan Mesić, prezident Republiky srbské Milorad Dodik, filmař Emir Kusturica a mnoho dalších. Rodině Ante Markoviće kondoloval také chorvatský Sabor (parlament).

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ CARMICHAEL, Catherine. A Concise History of Bosnia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-107-01615-6. S. 108. (angličtina) 
  2. ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing Kapitola Agresija Srbije i JNA na ostalu Jugoslaviju - Stvaranje samostalne Hrvatske (1987-1991), s. 761. (chorvatština) 
  3. ↑ RYCHLÍK, Jan; TONKOVÁ, Mária; HLADKÝ, Ladislav; KOZÁR, Aleš. Dějiny Slovinska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-131-6. S. 234. Dále jen Dějiny Slovinska. 
  4. ↑ zpráva na nytimes.com z roku 1987 (anglicky)
  5. ↑ a b c d e f Kniha "A history of Eastern Europe:crisis and change, str. 521 (anglicky)
  6. ↑ Zpráva na bbc.co.uk ohledně dělení Bosny a Hercegoviny (anglicky)
  7. ↑ [Kniha "A history of Eastern Europe:crisis and change, str. 522 (anglicky)]
  8. ↑ Borba, 26. června 1990, str 12
  9. ↑ Vjesnik, 26. června 1990, str. 3
  10. ↑ Югославия в ХХ веке. Очерки политической истории. Moskva: Moskva INDRIK, 2011. Kapitola Карделевская Югославия, s. 754. (ruština) 
  11. ↑ HAYDEN, Robert M. Skice za podeljenu kuću, Ustavna logika jugoslovenskih sukoba. [s.l.]: Samizdat B92 Kapitola Konfederalizacija federacije 1988-1990, s. 44. (srbochorvatština) 
  12. ↑ POPOV, Nebojša. Srpska strana rata - I. deo. Bělehrad: Samizdat B92, 2002. Kapitola Rat za nacionalne države, s. 78. (srbština) 
  13. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 51. (angličtina) 
  14. ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd: Filip Višnjić, 2007. Kapitola Politika SAD u prvim godinama jugoslovenske krize, s. 45. (srbština) 
  15. ↑ HEVESI, Dennis. Ante Markovic, Last Premier of Yugoslavia, Dies at 87 – The New York Times. The New York Times. December 2011. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ante_Marković&oldid=24486352“