Ans Westra

novozélandská fotografka nizozemského původu

Anna Jacoba Westra (28. dubna 193626. února 2023), známá jako Ans Westra, byla novozélandská fotografka nizozemského původu, známá svými zobrazeními života Maorů ve 20. století. Její výtečnost jako umělkyně byla umocněna její kontroverzní dětskou knihou z roku 1964 Washday at the Pa.[1]

Ans Westra
Narození28. dubna 1936
Leiden
Úmrtí26. února 2023 (ve věku 86 let)
Wellington
Povolánífotografka
Oceněníspolečník Řádu za zásluhy Nového Zélandu (1998)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Westra se narodila v roce 1936 v Leidenu v Nizozemsku jako jediné dítě Pietera Heina Westry a Hendriky Christiny van Doornové.[2]

V roce 1953 se Westra přestěhovala do Rotterdamu a začala studovat na Industrieschool voor Meisjes. Promovala v roce 1957 s diplomem v oboru učitelství umění a řemesel se specializací na umělecké vyšívání[2] a téhož roku odjela z Nizozemska na Nový Zéland. V roce 1963 se stala naturalizovanou občankou Nového Zélandu.[3]

Kariéra

editovat

Počáteční zájem o fotografování

editovat

Westra se dostala k fotografování jako teenager díky svému nevlastnímu otci.[4] Její posedlost zachycovat svět fotografickou kamerou se jí vštípila v roce 1956 po setkání se slavnou mezinárodní výstavou Lidská rodina v Amsterdamu. Tato utopická, kvaziantropologická výstava, jejíž kurátorem byl Edward Steichen z MoMA, cestovala po světě v letech 1955 až 1963 a měla velký vliv na autorčinu u tvorbu, stejně jako fotokniha Wij Zijn 17 (Je nám 17) předčasně vyspělé teenagerky Joan van der Keukenové z roku 1955, který zobrazuje životy poválečné holandské mládeže. Inspirovala autorčinu první fotografickou dokumentární sérii, na které byli její spolužáci.[5]

V roce 1957 odcestovala fotografka na Nový Zéland, aby navštívila svého otce, který tam emigroval dříve. Zůstala v Aucklandu a pracovala osm měsíců u výrobce keramiky v Crown Lynn Potteries.

Wellington a profesionální fotografie

editovat

V roce 1958 se Westra přestěhovala do Wellingtonu, kde se stala členkou Wellington Camera Clubu a pracovala v různých místních fotografických studiích.[6] V roce 1960 se Westra dočkala mezinárodního uznání a získala cenu od časopisu UK Photography za svou práci s názvem Assignment No. 2 (Zadání č. 2).[5] V témže roce zveřejnila svou první fotografii na Novém Zélandu na obálce Te Ao Hou / The New World, časopisu vydávaného ministerstvem pro záležitosti Maorů.[7] V roce 1962 začala pracovat jako dokumentární fotografka na plný úvazek na volné noze. Hodně z jejích raných prací bylo pro oddělení školních publikací ministerstva školství a Te Ao Hou.[2]

Washday u Pa a širší uznání

editovat

Westra žila s venkovskými Maory pět měsíců, fotografovala typický každodenní život a v roce 1964 její školní bulletin Washday at the Pa byl publikován oddělením školních publikací ministerstva školství a distribuován do tříd základních škol po celém Novém Zélandu. Kniha dokumentuje velkou maorskou rodinu v jejich venkovském sídle v Ruatorii. Rodina dostala fiktivní jméno „Weretovi“ a byla uváděna jako žijící „poblíž Taihape “, aby byla ochráněna jejich identita.

Životní podmínky rodiny byly považovány za špatné a jejich venkovské chalupy zchátralé. Byly vzneseny obavy, včetně ze strany ligy Māori Women's Welfare League, že zobrazení Weretových by vedlo čtenáře – děti – k tomu, aby tuto rodinu vnímaly jako zástupce všech Maorů. Liga žádala o stažení ze škol a brzy po vydání byl časopis na příkaz ministra školství opravdu stažen.[8]

Později v roce 1964 byl Washday at the Pa soukromě znovu publikován tiskařskou společností Caxton Press s dvaceti dalšími fotografiemi.[2] Článek o této události napsaný akademiky v Aucklandu v roce 2016 uvádí: „Svým způsobem kniha a pocity, které inspirovala, silně oslovily myšlenky Pākehā o Maorském lidu, spíše než aby odrážely některé důležité pravdy o samotných Maorech.“[9]

V roce 1967 vyšla kniha Maori s fotografiemi Westry a textem Jamese Ritchieho.[2]

V roce 1982 byl založen archiv negativů Westrové v knihovně Alexandra Turnbulla ve Wellingtonu.[2] V letech 1985–1999 Westra podnikla několik rezidenčních uměleckých pobytů, včetně v Dowse Art Museum, Lower Hutt (1988–1989), Tylee Cottage Residency, Wanganui (1993) a v roce 1996 získala inaugurační Southland Art cenu Foundation Artist in Residence od Southland Art Foundation, Southern Institute of Technology, Southland Museum and Art Gallery a Creative New Zealand. V roce 1998 byla Westra rezidenční umělkyní na Otago School of Fine Arts, Otago Polytechnic.[2]

Westra byla subjektem dokumentu z roku 2006 Ans Westra: Private Journeys / Public Thoughts od novozélandského historika umění Luita Bieringy.[10]

Kniha a výstava fotografky z roku 2009, The Crescent Moon: The Asian Face of Islam in New Zealand (Půlměsíc: Asijská tvář islámu na Novém Zélandu), představuje její fotografie s textem novozélandské spisovatelky Adrienne Jansenové. Rozhovory a fotografie 37 jednotlivců v knize umožňují nahlédnout do života asijských muslimů na Novém Zélandu.

Knížka Washday at the Pa byla znovu vydána v roce 2011 vydavatelstvím Suite Publishing. Nové vydání obsahovalo další fotografie stejné rodiny pořízené v roce 1998.[11]

V květnu 2013 vydalo Suite Publishing publikaci Westra: Our Future: Ngā Tau ki Muri, která obsahuje 137 často odsuzujících fotografií novozélandské krajiny, s textovými příspěvky od Hone Tuwhare, Russela Normana, Briana Turnera, Davida Eggletona a Davida Lange.

Mezi únorem 2013 a dubnem 2014 podnikla Westra svou Full Circle Tour, aby znovu navštívila centra, kde byla během své kariéry obzvláště aktivní. Navštívila Ruatoria, Ruatoki, Rotorua, okolí řeky Whanganui, Kaitaia, Invercargill a Stewartův ostrov.

V roce 2014 vstoupila v platnost digitalizace archivu negativů Westrové v Knihovně Alexandra Turnbulla ve Wellingtonu prostřednictvím jejího zástupce Suite Tirohanga.

Snímek autorky Untitled, z Washday at the Pa, 1963, stanovil novou aukční rekordní cenu na 10 575 novozélandských dolarů u aukční síně Webb's v Aucklandu na Novém Zélandu dne 11. června 2015.

Westra Museum

editovat

Dne 20. dubna 2016 bylo ve Wellingtonu založeno muzeum věnované dílu Westrové.[12]

Kritika

editovat

Westra čelila kritice za vlastnictví svých snímků Maorů, za to, že svou kariéru postavila na snímcích Maorů a že subjekty a jejich příbuzní nejsou schopni používat fotografie, aniž by požádali autorku o svolení. Obsah myšlenek Pākehā je také kritizován včetně diskuse Washday at the Pa.[8][13][14]

Osobní život a smrt

editovat

V roce 1965 se Westra vrátila do Nizozemska, kde žila až do roku 1969.[2] Měla tři děti.[2]

Umělkyni byla diagnostikována bipolární porucha a později v životě se jí rozvinula demence.[15] Zemřela ve svém domě ve Wellingtonu dne 26. února 2023 ve věku 86 let.[16]

Vyznamenání a ocenění

editovat

Westra obdržela Certifikát výjimečnosti ze Světové fotografické výstavy v New Yorku v letech 1964–1965.[2] Westra byla pacifickou regionální vítězkou ceny Commonwealth Photography Award v roce 1986, cestovala fotografovat na Filipíny, a poté do Spojeného království, Nizozemska a Ameriky.[17] V roce 1998 byla Westra jmenována společnicí Řádu za zásluhy Nového Zélandu v oblasti fotografie[18] a v roce 2007 se stala umělkyní umělecké nadace novozélandské ikony.[5] V roce 2015 Westra obdržela čestný doktorát Massey University jako uznání za její dlouhodobý přínos novozélandské vizuální kultuře.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ans Westra na anglické Wikipedii.

  1. Ans Westra [online]. [cit. 2016-11-15]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j Handboek: Ans Westra Photographs, 2004, published by Blair Wakefield Exhibitions
  3. New Zealand, naturalisations, 1843–1981 [online]. Ancestry.com Operations, 2010 [cit. 2020-07-05]. Dostupné online. 
  4. The Eye of an Outsider: A Conversation with Ans Westra [online]. [cit. 2016-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-17. 
  5. a b c The Arts Foundation : Ans Westra - Biography [online]. [cit. 2014-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-21. 
  6. Handboek: Ans Westra Photographs, 2004, published by Blair Wakefield Exhibition
  7. Biography of Ans Westra (1936-) [online]. [cit. 2016-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-21. 
  8. a b Washday at the Pa controversy [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-22. 
  9. STEWART, Georgina. 'Dirty Laundry' in Māori Education History? Another spin for Washday at the Pā [online]. Waikato Journal of Education Te Hautaka Mātauranga o Waikato, 2016 [cit. 2021-05-23]. (Vol 21 No 2 (2016)). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-06. (anglicky) 
  10. BULL, Alastair. Coaxing Westra out from behind the lens [online]. New Zealand Herald, 10 August 2006 [cit. 2009-08-02]. Dostupné online. 
  11. Ans Westra’s “Washday At The Pa” Republished. scoop.co.nz. 2011 [last update]. Retrieved 19 October 2011. "{Suite}"
  12. A living museum for Ans Westra [online]. Radio NZ, 20 April 2016 [cit. 2016-06-19]. Dostupné online. 
  13. My Lucky, Unlucky Book by Talia Marshall [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. STEWART, Georgina; DALE, Hēmi. Reading the 'ghost book': Māori talk about Washday at the Pā, by Ans Westra. Video Journal of Education and Pedagogy. 2018-02-26, s. 2. Dostupné online. ISSN 2364-4583. DOI 10.1186/s40990-018-0014-2. 
  15. CATHERALL, Sarah. At times unwelcome, Ans Westra documented Māori when no one else was [online]. 2019-11-29 [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. GIBBS, Tatiana. Pioneering photographer Ans Westra dies, aged 86. Stuff. 26 February 2023. Dostupné online [cit. 26 February 2023]. 
  17. The Arts Foundation : Ans Westra - Biography [online]. [cit. 2014-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-21. 
  18. Queen's Birthday honours list 1998 [online]. Department of the Prime Minister and Cabinet, 1 June 1998 [cit. 2020-07-05]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat