Anežka Bádenská

Anežka Bádenská
	vévodkyně korutanská a hraběnka z Heunburgu
Narození	1249
Úmrtí	2. ledna 1295
Pohřbena	Františkánský kostel ve Vídni
Manželé	Oldřich III. Korutanský; Oldřich z Heunburgu
Dynastie	Babenberkové
Otec	Heřman VI. Bádenský
Matka	Gertruda Babenberská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anežka Bádenská (německy Agnes von Baden, 1249 – 2. ledna 1295) byla vévodkyně korutanská a hraběnka z Heunburgu. Podle některých historiků bývá označována jako poslední Babenberkovna.

Život

Narodila se jako dcera Heřmana Bádenského a Gertrudy, jediné dcery Jindřicha Babenberského, jedné ze dvou držitelek Privilegia minus, které po vymření rodu roku 1246 nabylo aktuálnosti.

Anežka byla roku 1263 ve věku čtrnácti let provdána za korutanského vévodu Oldřicha. Manželé od sebe dělilo celých třicet let. Dosud bezdětný, čerstvě ovdovělý Oldřich doufal v narození vytouženého dědice a mimo to byla Anežka dcerou druhé z babenberských dědiček, což z ní činilo výhodnou partii. V prosinci 1268, krátce po popravě Anežčina jediného bratra v Neapoli, sepsal Oldřich se svým bratrancem Přemyslem Otakarem II. smlouvu z Poděbrad, v níž se pravilo, že pokud se mu nepodaří zplodit legitimního dědice, ustanoví Přemysla univerzálním dědicem svých zemí, krom příjmů své choti a zbožných donací. Jedním ze svědků této písemnosti byl i korutanský hrabě Oldřich z Heunburgu, budoucí Anežčin choť.^[1] Oldřich Korutanský zemřel v říjnu následujícího roku a díky absenci potomstva jeho země zdědil český král.

Pravděpodobně roku 1270 či 1271 se Anežka provdala za Oldřicha z Heunburgu, dle vídeňského kronikáře se tak stalo na přání Přemysla Otakara II. Novomanželé se údajně za odškodné zřekli Anežčiných práv na majetek v Rakousích, Štýrsku, Korutansku a Kraňsku. Po bitvě na Moravském poli a smrti českého krále tvrdili, že se jich vzdali z donucení.^[2]^[3] V roce 1270 se Oldřich dočasně stal prvním korutanským zemským hejtmanem. Již roku 1271 jej Přemysl nahradil svým zetěm Oldřichem z Drnholce.^[4] Poté se hrabě z přičinlivého straníka přetavil ve vzbouřence a byl jedním z iniciátorů vzpoury štýrské a korutanské šlechty proti vládě Přemysla Otakara II. Po jeho smrti na Moravském poli se mu podařilo získat od Rudolfa Habsburského částečnou kompenzaci Anežčina dědictví.

Anežka zemřela v lednu 1295 a byla pohřbena ve františkánském kostele ve Vídni.

Vývod z předků

Heřman III. Bádenský

Heřman IV. Bádenský

Berta Lotrinská

Heřman V. Bádenský

Ludvík z Tübingenu

Berta z Tübingenu

?

Heřman VI. Bádenský

Jindřich Lev

Jindřich V. Brunšvický

Matylda Anglická

Irmengarda Brunšvická

Konrád Štaufský

Anežka Štaufská

Irmgarda z Hennebergu

'Anežka I. Bádenská'

Leopold V. Babenberský

Leopold VI. Babenberský

?

?

Odkazy

Reference

↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 139.
↑ Žemlička, str. 143
↑ Žemlička, str. 176
↑ OGRIS, Alfred. Vztah Přemysla Otakara II. ke korutanskému vévodství na pozadí politického vývoje ve 13. století. In: BLÁHOVÁ, Marie; HLAVÁČEK, Ivan. Česko-rakouské vztahy ve 13. století : Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. : sborník příspěvků ze symposia konaného 26.-27. září 1996 ve Znojmě. Praha: Rakouský kulturní institut ; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-85899-41-8. S. 66.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Anežka Bádenská na Wikimedia Commons

[1] ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 139.

[2] Žemlička, str. 143

[3] Žemlička, str. 176

[4] OGRIS, Alfred. Vztah Přemysla Otakara II. ke korutanskému vévodství na pozadí politického vývoje ve 13. století. In: BLÁHOVÁ, Marie; HLAVÁČEK, Ivan. Česko-rakouské vztahy ve 13. století : Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. : sborník příspěvků ze symposia konaného 26.-27. září 1996 ve Znojmě. Praha: Rakouský kulturní institut ; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-85899-41-8. S. 66.

[1]

[2]

[3]

[4]