Aminfluoridy

(přesměrováno z Aminfluorid)

Aminfluoridy, které jsou označovány také jako organické fluoridy, jsou látky založené na speciální molekulové struktuře - kombinaci hydrofobního (nepolární část - ve vodě nerozpustná) a hydrofilního (polární část - ve vodě rozpustná) uhlovodíkového řetězce, kdy iont fluoridu je vázaný na amin mastné kyseliny. Tento typ struktury je charakteristický také pro tenzidy. Aminfluoridy se používají zejména v zubních pastách a ústních vodách. Díky jejich specifickým vlastnostem vytváří ochrannou vrstvu na zubní sklovině, která pak chrání před působením kyselin vyprodukovanými bakteriemi. Nejrozšířenějším aminfluoridem je Olaflur.

Dektaflur

Obecné vlastnosti

editovat

Vzhledem k jejich povrchové aktivitě působí aminfluoridy jako nosiče fluoridového iontu. Tím dochází k pokrytí zubů homogenní molekulární vrstvou, ale také k přenášení fluoridu do míst, kde je ho potřeba.[1]

Díky jejich specifické molekulové struktuře se fluorid rychle šíří a ukládá na povrchu zubní skloviny. Naopak u anorganických fluoridů nemá kationt (např. sodík) tuto přepravní funkci.

Ochranná funkce

editovat
 
Neporušená sklovina zubů na rentgenovém snímku

Ionty fluoridu reagují s hydroxylapatitem zubní skloviny ve slabě kyselém prostředí za vzniku fluoridu vápenatého. Hodnota pH aminfluoridů se pohybuje v rozmezí 4,5 - 5,0. Díky tomu tedy dochází ke vzniku fluoridu vápenatého, který se usazuje ve formě tenké vrstvy zajišťující tzv. depo fluoridu v ústech, které je pak postupně uvolňováno. Přítomnost fluoridu vápenatého vede tedy ke zvýšené absorpci fluoridu v zubní sklovině a tím také k její vyšší odolnosti vůči kyselinám.[2]

Antiglykolytické působení aminfluoridů

editovat

Kyseliny, vzniklé přeměnou cukru bakteriemi, mohou poškozovat a demineralizovat zubní sklovinu. Zbytky aminu z aminfluoridů mají své vlastní antibakteriální vlastnosti. Kladně nabitá část aminu brání metabolické aktivitě bakterií, čímž dochází ke snížení tvorby kyselin a množení bakterií. Tyto vlastnosti zabraňují vzniku zubního kazu.[3]

Reference

editovat
  1. CHAN, J.C-Y.; HILL, F.J.; NEWMANN, H.N. J Dent 19 [online]. 1991. 
  2. GEHRING, F. Effect of amine fluoride and sodium fluoride on germs of the plaque flora [online]. GABA International AG [cit. 2011-04-03]. Původně Dtsch Zähnarztl Z 38 (1983) special issue, S36–S40. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. KLINGER, H.G.; WIEDEMANN, W. Archs oral Biol 31 [online]. 1986. (angličtina)