Alveolární nazála

Alveolární nazála je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem n, číselné označení IPA je 116, ekvivalentním symbolem v SAMPA je n.

Obrázek znaku IPA
Číslo IPA116
Znak IPAn
Znak SAMPAn
Zvuková ukázka

Charakteristika

editovat
  • Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem - od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
  • Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Při artikulaci se jazyk dotýká horního dásňového oblouku.
  • Znělost: Znělá souhláska - při artikulaci hlasivky vibrují.
  • Nosová souhláska (nazála) - vzduch prochází při artikulaci před uvolněním uzávěry nosní dutinou.
  • Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry).
  • Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra - slabikotvorné n [n̩].

Před zadopatrovými souhláskami [k] a [g] se obvykle posouvá místo artikulace a hláska se vyslovuje též jako zadopatrová [ŋ]. Tato obměna je v mnoha jazycích samostatným fonémem, v jiných se považuje za alofonní k /n/.

V češtině

editovat

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem N, n.

Výjimečně se stává slabikotvornou souhláskou.

Před /k/ a /g/ se obvykle vyslovuje zadopatrově, např. ve slově banka. V češtině není [ŋ] samostatným fonémem.

V jiných jazycích

editovat