Wikipedie

Alois Tlučhoř

Narozen 25.4.1869 v Dašicích u Pardubic, zemřel 2.6.1939 ve Vídni (Rakousko). PhDr., učitel, spisy z oboru přírodních věd a pedagogiky, próza, překlady do němčiny.

Alois Tlučhoř, literárním pseudonymem Alois Theodor Sonnleitner, (25. dubna 1869 Dašice[1] – 2. června 1939 Vídeň[2]) byl rakouský spisovatel a pedagog, původem Čech. I když prožil celý život kromě dětství v Rakousku, k českému původu se aktivně hlásil.[3][pozn. 1]

PhDr. Alois Tlučhoř
Narození23. dubna 1869
Dašice
Úmrtí2. června 1939 (ve věku 70 let)
Vídeň
Národnostčeská a německá
Povolánípedagog, spisovatel
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťClara Sperlich-Tlučhoř
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alois Tlučhoř na návštěvě u příbuzných v Čechách (1929)
Alois Tlučhoř: Děti jeskyň 1., první české vydání (titulní strana a frontispis)
Hrob manželů Tlučhořových v Perchtoldsdorfu

Život

editovat

Narodil se v rodině dašického obuvníka Václava Tlučhoře a jeho manželky Marie, rozené Kučerové,[1] v roce 1891 maturoval na gymnáziu v Melku, poté studoval na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1924 získal titul PhDr.[5]

Byl ženat s učitelkou Clarou Sperlichovou.[pozn. 2]

Pracoval jako učitel přírodovědných předmětů na měšťanských školách, stal se ředitelem školy v Perchtoldsdorfu. V roce 1924 ukončil studia na Vídeňské univerzitě a získal titul PhDr.[5]

Posledních dvacet let života prožil v Perchtoldsdorfu, kde je také, spolu s manželkou, pohřben. Při pohřbu bylo oznámeno, že měl v následujících dnech obdržet profesorský titul, této pocty se však nedožil.[7]

Pseudonym

editovat

Pseudonym Sonnleitner si zvolil podle názvu své vily „Auf der Sonnleite“ v obci Perchtoldsdorf u Vídně.[5][pozn. 3]

Alois Tlučhoř a Čechy

editovat

V českých zemích byl Alois Tlučhoř až do vydání Dětí jeskyň známý jen okrajově, takže ještě v roce 1931 považoval český tisk (agrárnický deník Venkov) za potřebné jeho osobnost a život, dílo a myšlenky podrobněji uvést.[8]

Dílo

editovat

Pedagogická činnost

editovat

Od roku 1896 zaváděl, jako první v Rakousko-Uhersku, tehdy neobvyklé schůzky rodičů s učiteli.[9] Zasadil se o instituci školního lékaře, patřil mezi průkopníky sexuální výchovy a propagoval hodnotnou literaturu pro žáky. Zavedl cenzuru (věkové omezení přístupu) filmů.[8][2]

Literární dílo

editovat

Nejznámějším Sonnleitnerovým literárním dílem je románová řada Děti jeskyň (Die Höhlenkinder), odehrávající se v době po třicetileté válce (děj začíná v roce 1683). Hlavními hrdiny jsou sirotci Eva (na počátku románu tříletá) a její kamarád Petr (o dva až tři roky starší). Když jim je asi deset a třináct let, ztratí své pěstouny a musejí žít v nepřístupné jeskyni po způsobu pravěkých lidí.

Zatímco v německých vydáních je autor uváděn pseudonymem Alois Theodor Sonnleitner, česky jsou Děti jeskyň vydávány pod vlastním autorovým jménem Alois Tlučhoř. Po předválečných vydáních došlo k dalším českým vydáním až po roce 1989. V němčině jsou jeho díla vydávána pod pseudonymem Alois Theodor Sonnenleitner.

Vydání v němčině
  • Tři díly Děti jeskyň (Die Höhlenkinder) vyšly v němčině poprvé postupně v letech 1918, 1919 a 1920
  • Třídílná série s autobiografickými motivy z autorova období identifikace s německojazyčnou kulturou[10] Kojas Wanderjahre, Kojas Waldläuferzeit, Kojas Haus der Sehnsucht vyšla v roce 1923
  • Další Tlučhořova díla v němčině Die Hegerkinder von Aspern, Die Hegerkinder in der Lobau, Die Hegerkinder im Gamsgebirge byla vydána knižně v letech 1923–1926
Česká vydání
  • Děti jeskyň, díl 1, V zapadlém údolí (přeložil Josef Jirsík. ilustrace Fr. Jäger; V Praze, F. Topič, 1930)
  • Děti jeskyň, díl 2, V nákolní stavbě (V Praze, F. Topič, 1931)
  • Děti jeskyň, díl 1, Zapadlé údolí (ilustrace na motivy F. Jägera a obálka Petra Hanzáková; Praha, Parta, 1992, ISBN 80-900669-8-4, dostupné online)
  • Děti jeskyň (ilustrace Gustav Krum; Brno, František Kocman, 2024, ISBN 978-80-11-04914-0)

Film a televize

editovat

Děti jeskyň byly v roce 1962 zfilmovány jako německý černobílý televizní seriál.[11] V roce 1982 byl natočen italský film I Ragazzi della valle misteriosa (Děti tajemného údolí), v Německu uveden pod názvem Die Höhlenkinder.)[12]

Nacionální socialismus a Alois Tlučhoř

editovat

Klíčové dílo Děti jeskyň napsal dlouho před uchopením moci německými nacisty a sám zemřel krátce poté, co bylo Rakousko připojeno k nacistickému Německu (12. března 1938). Trilogie Děti jeskyň je svým typem historická robinzonáda odehrávající se v 17. století. Ocitla se však na seznamu knih, které pro děti doporučil nacistický Říšský úřad pro podporu německé literatury a byla v Německu tištěna ve velkých nákladech.[5] I to mohlo přispět k tomu, že po 2. světové válce nebyla Tlučhořova díla po desetiletí v Československu vydána.[pozn. 4]

Posmrtné připomínky

editovat
  • Ulice v Perchtoldsdorfu nese jméno Doktor-A.-Sonnleitner-Gasse
  • Nadace Aloise Sonnleitnera (Dr. Alois Sonnleitner Stiftung), založená jeho manželkou, podporuje vědecké studie v oblasti základního biomedicínského výzkumu. Je určena pro členy a zaměstnance Rakouské akademie věd.[13]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ V předmluvě k českému vydání 1. dílu Dětí jeskyň např. poznamenal, že konečně bude moci jeho matka rozumět tomu, co její syn napsal.[4] Na náhrobku manželů Tlučhořových je příjmení uvedeno s oběma háčky.
  2. ↑ Zdroje uvádějí rok sňatku 1900,[5] ale manželka již od ledna 1899 podepisovala své příspěvky do odborného pedagogického tisku jako Clara Tluchor–Sperlich (do té doby užívala jméno Clara Sperlich).[6]
  3. ↑ Kromě tohoto nejčastějšího pseudonymu užíval též pseudonymy Schlagbrandtner, A. Th. Sonnleitner a Alois Tlučhoř-Sonnleitner.[5]
  4. ↑ Tlučhořův nekrolog, který byl zveřejněn v rakouském tisku, žádné spojení či sympatie k německému nacismu nenaznačuje.[2]

Reference

editovat
  1. ↑ a b Matrika narozených, Dašice, 1861-1879, snímek 95. [s.l.]: SOA Hradec Králové Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Der Dichter der Hölhenkinder gestorben. Das kleine Volksblatt. 1939-06-04, s. 12. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ popisek fota dr. Alois Tlučhoř. Jas. 1931-12-18, s. 7. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1803-0289. 
  4. ↑ O německém spisovateli českého původu. Lidové noviny. 1939-07-21, s. 7. Dostupné online. ISSN 1802-6265. 
  5. ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon. Vídeň: Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2003-2020. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Tlučhoř Alois, s. 360-361. (německy) 
  6. ↑ Urtheile fachmänischer Autoritäten über die Turnlehrerinen. Österreichische Lehrerinnen-Zeitung. 1899-01-15, s. 9. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Abschied von Sonnleitner.... Das kleine Volksblatt. 1939-06-10, s. 9. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ a b Dr. Alois Tlučhoř a jeho dílo. Venkov. 1931-12-30. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1805-0905. 
  9. ↑ Porady s rodiči. Pedagogické rozhledy. Čís. 6/1905, s. 624-625. Dostupné online. 
  10. ↑ LECHNEROVÁ, Anita. These: Analyse der böhmischen Motive in autobiographischen Romanen von A. Th. Sonnleitner [online]. Ústí nad Labem: UJP, 2014. Dostupné online. 
  11. ↑ Die Höhlenkinder [online]. Imdb [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ I Ragazzi della valle misteriosa [online]. Imdb [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Dr. Alois Sonnleitner Stiftung [online]. Rakouská akademie věd [cit. 2025-01-19]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Tlučhoř&oldid=24585065“