Alois Podhajský

český generál

Alois Podhajský (18. února 1864 Blatná[1]24. prosince 1946 Praha) byl rakousko-uherský polní podmaršálek a později československý armádní generál.

Alois Podhajský
Alois Podhajský v roce 1929
Alois Podhajský v roce 1929

Narození18. února 1864
Blatná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. prosince 1946 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
NárodnostČeská
ChoťJosefina Podhajská
Vojenská kariéra
HodnostArmádní generál
Doba služby18811933
SloužilRakousko-Uhersko
Československo
SložkaRakousko-UherskoCísařsko-královská zeměbrana
Znak Československa Československá armáda
VálkyI. světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Za první světové války bojoval na srbské, ruské a italské frontě, po válce složil přísahu nově vzniklé Československé republice. V jejích službách pak bojoval proti maďarským bolševikům a potlačil oslavanské povstání.[2]

Byl jediným synem četnického strážmistra Františka Podhajského a Anny Tiché. Rané dětství prožil v Jablunkově, kde navštěvoval německou základní školu. V deseti letech jej otec přihlásil na kadetku v Sankt Pölten, ale zranění jej vyřadilo z přijímacích zkoušek. Ve studiu pak pokračoval na německém gymnáziu v Těšíně, ale po incidentu s profesorem zpěvu musel školu v tercii opustit a nastoupil jako telegrafista ke dráze. Jako šestnáctiletý se přihlásil na pěchotní kadetku v Košicích, pak přešel do Prešpurku a po 4 letech ukončil školu jako nejlepší v ročníku. Pak nastoupil k pěšímu pluku č. 98 a postupoval v hodnostech přiměřeně meziválečné době. Jako poručík byl vyslán na Válečnou školu ve Vídni a po dvou letech byl přidělen ke generálnímu štábu. Ve třiceti byl určen k mapovacímu oddělení vojenského zeměpisného úřadu generálního štábu a otevřela se před ním kariéra vysokého štábního důstojníka.

 
Alois Podhajský jako nadporučík

Generální štáb opouštěl Alois Podhajský jen když byl pověřen povinnou praxí u jednotek, jinak vyučoval v kursu štábních důstojníků zeměbrany a shodou okolností byl velitelem zeměbranecké pěší brigády č. 42 v Praze, když jej v hodnosti plukovníka zastihla světová válka. Po mobilizaci byla jeho brigáda vyslána v sestavě VIII. sboru 5. armády na srbskou frontu. Úspěšně překročila řeku Drinu, ale po oslabení fronty byli Rakušané nuceni ustoupit. Podhajský se vyznamenal jako velitel zadního odřadu a jeho zásluhou se dostaly zbytky ustupujících vojsk do bezpečí. Obdobně vynikl i při ústupu za řeku Sávu. Roku 1915 byl Podhajský vyslán na ruskou frontu a počátkem června 1917 se s celou divizí přesunul na frontu italskou. Až v srpnu 1917 byl konečně poslán na zdravotní dovolenou a v září téhož roku obdržel hodnost polního podmaršálka. Na italské frontě bojoval až do konce války, v říjnu 1918 dokonce i proti vojskům britského XIV. sboru u Cimetty.

Od prosince 1918 do roku 1927 byl zemským vojenským velitelem pro Moravu a Slezsko, v letech 19271933 generálním inspektorem československé branné moci.[3]

Když generál Syrový působil jako ministr národní obrany v druhé Černého vládě, byl zastupován třemi generály. Jedním z nich byl Alois Podhajský, který tuto prestižní pozici zastával krátce, od 1. září do 14. (18.) října 1926. Šlo však spíše o náhodu, protože mu přitěžovalo to, že nebojoval v legiích.

Obsazení míst klíčových generálů bylo v předválečném Československu spíše výsledkem politických her, a proto byl uvnitř ozbrojených sil připuštěn boj mezi legionáři a nelegionáři, což Podhájského po celou jeho kariéru poškozovalo. 31. prosince 1933 odešel jako generální inspektor čs. branné moci do výslužby. Dne 12. 5. 1945 byl zatčen a obviněn z kolaborace spočívající v údajné spolupráci s agrárníky, pobírání protektorátní penze pro rakousko-uherské vysloužilce a v členství v Českém svazu válečníků. Zemřel na Štědrý den roku 1946.[4][3]

Je pochován na Malvazinkách.[5]

Vyznamenání

editovat
  Vojenský služební odznak, II. třídy pro důstojníky
  Řád koruny, II. třídy
  Vojenský záslužný kříž, III. třídy
  Vojenský služební odznak, III: třídy pro důstojníky
  Vojenský záslužný kříž, III. třídy
  Řád Leopolda, V. třídy – rytíř
  Železný kříž, II. třídy
  Řád červené orlice, II. třidy s meči
  Vojenská záslužná medaile, bronzová
  Vojenský záslužný kříž, II. třídy
  Řád železné koruny, II. třídy
  Železný kříž, I. třídy
  Řád Leopolda, III. třída – komtur
  Řád italské koruny, II. třídy – velkodůstojník
  Řád čestné legie, III. třídy – komandér
  Řád svatého Sávy, II. třídy – velkodůstojník
  Řád rumunské hvězdy, II. třídy s meči
  Řád svatého Sávy, I. třídy – velkokříž
  Řád tří hvězd, I. třídy – komandér velkého kříže
  Řád velkonížete Gediminase, II. třídy – velkodůstojník

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Josef Fučík: Osmadvacátníci – Spor o českého vojáka 1. světové války, Mladá fronta 2006, vydání první. Kapitola VII. Legenda, či nezměnitelný fakt?, str. 402–403
  3. a b FUČÍK, Josef. Generál Podhajský. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2009. 344 s. ISBN 978-80-7185-962-8. S. 333. 
  4. PERNICA, Bohuslav. Alois Podhajský. www.researchgate.net [online]. [cit. 2022-5-20]. Dostupné online. 
  5. PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. S. 370. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat