Pojmu alochronie je využíváno v ekologii k popisu situace, kdy se dvě biologické entity (typicky druhy) vyskytují ve stejné oblasti, a jsou tedy sympatrické, ale nikdy či jenom velmi zřídka jsou aktivní současně. Nejčastější časové měřítko, v němž lze tento jev pozorovat, je sezónní, přičemž větší důraz klademe na situaci, kdy se dva taxony střídají ve využití společného zdroje, o nějž by jinak byli v kompetici (například může jít o společnou hostitelskou rostlinu nebo o konzumaci stejného druhu kořisti).

Alochronie je jedním z mála ekologických jevů, které přinášejí jasnou podporu modelům a teoriím sympatrické speciace, tedy myšlenky, že se blízce příbuzné linie mohou diferencovat do nezávislých genofondů, i když sdílejí společné prostředí, a to jednoduše na základě změn v životním cyklu. V případě alochronie vedou tyto změny k diferenciaci částí ancestrální populace v čase. 

Jako příklad sympatrické speciace na základě alochronního využití prostředí můžeme uvést případ subtropického mořského ptáka buřňáčka madagaskarského (Oceanodroma castro), jehož sympatrické populace hnízdící na atlantických souostrovích v různých obdobích geneticky divergují, přičemž v některých případech zcela ustává výměna genetické informace. [1]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Allochrony na anglické Wikipedii.

  1. FRIESEN, V. L., Smith, A. L.; Gomez-Diaz, E.; Bolton, M.; Furness, R. W.; Gonzalez-Solis, J.; Monteiro, L. R. Sympatric speciation by allochrony in a seabird. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2007-11-15, roč. 104, čís. 47, s. 18589–18594. Dostupné online [cit. 25.8.2016]. DOI 10.1073/pnas.0700446104.  Archivováno 14. 11. 2015 na Wayback Machine.

Související články

editovat