Alioramini

klad plazů (vymřelých)

Alioramini („z jiné (vývojové) větve“) je klad (tribus) vývojově pokročilých tyranosauridních teropodů, obývajích oblasti východní Asie (Mongolska a Číny) v období pozdní svrchní křídy (asi před 72 až 66 miliony let).[1]

Jak číst taxoboxAlioramini
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída (geologický stupeň maastricht), před 72 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce pravděpodobného vzezření aliorama, zástupce tribu Alioramini.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
NadčeleďTyrannosauroidea
ČeleďTyrannosauridae
PodčeleďTyrannosaurinae
TribusAlioramini
Olshevsky, 1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Definice

editovat
 
Velikost aliorama v poměru k dospělému člověku.

Tento klad stanovil v roce 1995 americký badatel George Olshevsky.[2] V roce 2014 upřesnili jeho definici paleontologové, kteří ve stejné práci formálně popsali rod Qianzhousaurus. Jedná se o všechny tyranosauriny vývojově bližší druhu Alioramus remotus než druhům Tyrannosaurus rex, Albertosaurus sarcophagus nebo Proceratosaurus bradleyi.[3]

 
Přibližné vzezření jedince rodu Qianzhousaurus.

Délka těchto dinosaurů se pohybovala zhruba kolem 6 metrů[4] a jejich hmotnost se pohybovala zhruba mezi 500 a 1000 kilogramy. Čínský rod byl poněkud větší (délka lebky 90 cm, celková délka asi 8 metrů, přesné rozměry však nelze na základě nekompletního fosilního materiálu stanovit.[5] Od nejbližších příbuzných rodu Tyrannosaurus se alioramini vzhledově lišili tvarem své lebky, měli výrazně prodloužený čenich a jejich čelisti byly štíhlejší a v zákusu výrazně slabší. Čenich zahrnoval minimálně 2/3 celkové délky lebky a v každé dolní čelisti bylo minimálně 18 zubů. Mezi nozdrami a očima alioraminů se nacházela série kostěných výrůstků, které mohou představovat znak sexuálního dimorfismu či prostředek vnitrodruhové komunikace.

Zástupci

editovat

V současnosti jsou do tohoto tribu řazeny tři druhy ve dvou rodech - Alioramus remotus, popsaný roku 1976 z Mongolska[6] a Alioramus altai, popsaný rovněž z Mongolska v roce 2009[7] a dále Qianzhousaurus sinensis, formálně popsaný roku 2014 z jihovýchodní Číny (provincie Kan-čou). Jednalo se o specializovanou vývojovou větev tyranosauridních teropodů.[8]

Paleobiologie

editovat

Detailní výzkum síly čelistního stisku tyranosauroidů, publikovaný v roce 2023 dokázal, že spolu s rostoucími rozměry se nezávisle ještě více zesilovala schopnost drtivého stisku, jehož vrcholným projevem byly enormně mohutné čelisti druhu Tyrannosaurus rex, schopné drtit i pevnou kostní hmotu jiných velkých obratlovců. U alioraminů byla naopak síla čelistního stisku výrazně menší.[9]

Reference

editovat
  1. SOCHA, Vladimír. Thanatův žnec novým tyranosauridem. OSEL.cz [online]. 27. ledna 2020. Dostupné online.  (česky)
  2. Olshevsky, G. (1995). "The origin and evolution of the tyrannosaurids". Kyoryugaku Saizensen, 9: 92–119, 10: 75–99.
  3. Lü, Junchang; et al. (2014). "A new clade of Asian Late Cretaceous long-snouted tyrannosaurids". Nature Communications, 5, Article number: 3788. doi:10.1038/ncomms4788
  4. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek (anglicky)). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  5. Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 110 (anglicky)
  6. Kurzanov, Sergei M. (1976). "A new carnosaur from the Late Cretaceous of Nogon-Tsav, Mongolia". The Joint Soviet-Mongolian Paleontological Expedition Transactions (rusky). 3: 93–104.
  7. Brusatte, Stephen L.; et al. (2009). "A long-snouted, multihorned tyrannosaurid from the Late Cretaceous of Mongolia". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 106 (41): 17261–6. doi:10.1073/pnas.0906911106
  8. https://dinosaurusblog.com/2014/05/09/novy-tyranosaur-s-dlouhym-nosem/
  9. Johnson-Ransom, E.; et al. (2023). Comparative cranial biomechanics reveal that Late Cretaceous tyrannosaurids exerted relatively greater bite force than in early-diverging tyrannosauroids. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.25326

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat