Alfred Zeman
Alfred Zeman (26. dubna 1909 Koryčany – 13. dubna 1945 Lipsko) byl československý odbojář. Před přepadením Československa v březnu 1939 působil u 20. pěšího pluku Michalovce, nato působil v odbojových skupinách v Janovicích nad Úhlavou a v Klatovech. Roku 1943 byl zatčen, vězněn a odsouzen za velezradu Velkoněmecké říše k trestu smrti stětím. Popraven byl v dubnu 1945 v Lipsku.
| JUDr. Alfred Zeman | |
|---|---|
 čet. asp. JUDr. Alfred Zeman, Michalovce 1938 | |
| Narození | 26. dubna 1909 Koryčany |
| Úmrtí | 13. dubna 1945 (ve věku 35 let) Lipsko |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | čet-aspirant |
| Doba služby | 1937–1939 |
| Složka | Československá armáda |
| Jednotka | 20. pěší pluk Michalovce |
| Války | druhá světová válka |
| Vyznamenání | Památní kříž na válku Československý válečný kříž 1939  |
Život
editovat
Alfred Zeman se narodil v Koryčanech 29. dubna 1909 v rodině obuvnického mistra Jana Zemana a matky Karolíny roz. Hromádkové z Bučovic. V Bučovicích chodil do školy a absolvoval zde reálné gymnasium, ve studiu pokračoval v Brně na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, které ukončil státními zkouškami 1937, načež byl povolán do vojenské služby u 20. Pěšího pluku v Michalovicích.
Po přepadení ČSR 15.3.1939 byl 20. pěší pluk demobilizován a 16.3.1939 byl podle vojenského listu trvale dovolený. Odložená promoce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně se uskutečnila až 20.3.1939, a to jako poslední před uzavřením vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava a také za života tehdejšího rektora univerzity Arne Nováka (✞ 26.11.1939). Do služebního poměru nastoupil jako JUDr koncipient u okresního soudu v Bučovicích a po půl roce byl delegován na úřad práce v Prostějově. V červenci 1941 byl přeložen do Klatov jako přednosta Úřadu práce. Do Klatov dojížděl z bydliště v Janovicích nad Úhlavou.
Odboj v Janovicích nad Úhlavou
editovatZ podnětu revolučního národního výboru v Klatovech se utvořila napojená odbojová skupina v Janovicích n/Úhlavou z místních občanů. Janovický městský kronikář, ředitel místní školy, uvádí:
Vytvoření odbojové buňky v Janovicích byl tímto okresním tajným výborem pověřen JUDr Alfred Zeman, tehdy právní úředník na úřadě práce v Klatovech. Je bezesporu, že rozhodujícím činitelem, který zapojil Janovice v tak hojné míře do odbojové činnosti byl JUDr Alfréd Zeman.[1]
Odboj v Klatovech
editovatV Klatovech ve stejném období působila odbojová skupina Obrany Národa v čele s Gen. Dostálem, která z vojenských skladů zabezpečujících logistiku Československých hraničních pevnůstek, ukrývala zbraně a další výstroj k dalšímu použití. Na podzim 1942 se v Klatovech ustavil Národní revoluční výbor (NRV). Předsedou byl MUDr Karel Dobrouský, chirurg a primář klatovské nemocnice, gen. Dostál měl na starosti vojenskou složku, Alfred Zeman úsek veřejné správy.[2] Prostřednictvím Gen.Dostála byli napojeni na centrálu organizace Obrany národy. U vlastenců setrvávalo národní povědomí a povšechné přesvědčení, že po okupaci Sudet se zorganizuje revoluce a nejpozději v roce 1943 dojde ke zhroucení Německa, [1] což bylo v podstatě hrubé podcenění hitlerovské mašinérie, která se již opírala o víceleté zkušenosti a měla vybudované rozsáhlé represivní aparáty (Gestapo, Sicherheitsdienst) a v obsazených zemích síť místních udavačů, povětšinou německé národnosti, hlásících se k říšskému občanství, ale i domácích kolaborantů. Po příchodu Reinharda Heydricha na pozici zastupujícího říšského protektora Böhmen und Mähren, ihned vyhlásil 28. září 1941 1. stanné právo, které se odvozovalo od rozkazu Sicherheitspolizei a SD z 13.6.1940 v dokument "Vliv inteligence na vytváření českých odbojových skupin", podle kterého se prováděly represe proti domácí inteligenci, zatýkání, věznění koncentrační tábory a popravy. Příkladem je osud gen. Eliáše.
Klatovské Gestapo
editovatGestapo svoji služebnu v Klatovech zřídilo bezprostředně po 15.3.1939 s působností pro celé jihozápadní Čechy. Velitelem se stal kriminální rada Heinrich Winkelhofer, který se vyznačoval brutalitou vůči pronásledovaným a zatčeným, ostatně stejně tak i jeho podřízení, zvláště v období 2. stanného práva, kdy v blízkém popravišti v Lubském lese nechal vykonat 73 poprav. Celkem je mu přičítáno zatčení 3260 osob, odsuny celých rodin do koncentračních táborů, zúčastňoval se stanných soudů, povětšinou končících odsouzením k trestu smrti a k bezprostřední popravě. Po osvobození byli všichni gestapáci pochytání a po právu Klatovským lidovým soudem odsouzení.[2]
Represe
editovatPo atentátu na Reinharda Heydricha vyhlášené 2. stanné právo bylo brutální odezvou, popravy, deportace do koncentračních táborů, všeobecné utrpení celých rodin, vypálení celých dědin (Lidice, Ležáky, aj.)[3]. Protinacistický odboj v Klatovech se obnovil na podzim 1942. Janovický kronikář uvádí:
"Ilegální organizace byla prozrazena tím, že spojka s organizací mezi v Plzní a v Prahou byla dopadena Gestapem a donucena vyzradit okresní spolupracovníky. … jiný je údaj, že se jednalo o sestřeleného parašutistu v Borovanech u Lužan u něhož se našla jména 77 členů odboje. Nevylučuje se i udání německým správcem pily v Janovicích" [1][p 1]
Po krutém vyslýchání gestapem v Klatovech byl Alfred Zeman vězněn v Praze na Pankráci, v říjnu 1943 převezen do Malé pevnosti v Terezíně, (tam v samotkách strávil 28 dnů od 29. října do 26. listopadu), v prosinci 1943 ve věznice Plötzensee v Berlíně, Charlottenburg-Nord, v březnu 1944 ve věznice Gollnowě, posléze v srpnu převezen do vazební věznice v Drážďanech, kde také působil Volksgerichtshof (Lidový soudní dvůr). V hlavním procesu soudního senátu s předsedou vrchním soudním radou (Oberlandesrat) Illnerem 27. září 1944 byl spolu s Gen. Dostálem a Františkem Margoldem (členové NRV v Klatovech) odsouzeni k trestu smrti. V rozsudku, je odůvodnění, ve kterém se uvádí (v překladu):
"Dostál a Zeman založili tajnou organizaci Revoluční národní výbor s nepřátelským úmyslem proti Říši připravovat revoluci směřující k obnovení Českého státu“.[4]
Rozsudek měl být vykonán po schválení v Praze SS-gruppenführer(em) K.H.Frankem, vyžádané spisem odeslaným z Berlína 20.10.1944. V důsledku situace na válečných frontách a také zpožďovací taktice hlavního berlínského obhájce Dr. Astfalcka[p 2] Odsouzení přežili i pochod smrti z vybombardovaných Drážďan 15.2.1945 až do Lipska. Po celou tuto dobu usiloval fanatický nacista prokurátor Kutzner[5][p 3] o způsobu jak nechat vězně cestou popravit, až se mu to podařilo v Lipsku, kde dal sestavit popravčí četu a vybraných 32 vězňů 13.4.1945 nechal postřílet v kasárnách Golis.[6] Těla byla převezena na hřbitov Ostfriedhof a vhozena do společného hrobu.[7]
Osvobození Lipska
editovatPo vstupu US jednotek George S. Pattona do Lipska 18.4.1945, [8][9] vyhledávací jednotka hrob odkryla a jednotlivá těla byla vložena do samostatných truhlic, avšak bez jmenné identifikace, seznam popravených se dohledal až v roce 1946.[6] Na žádost jedné pozůstalé rodiny z Prahy se dosáhlo souhlasu k exhumaci všech 32 pohřbených až v roce 1952 a podle vězeňských protokolů. [p 4][7] provést forenzní identifikaci, která se u několika popravených podařila, mezi nimi i Alfreda Zemana a také gen.Dostála. Jejich hrobová místa byla zanesena do databáze hřbitova a zpřístupněna.[2]
Epilog
editovatZpřesněný popis událostí 13.4.1945 se podařilo dohledat v německých archivech až po 70 letech. Je to historie dějů, kterých se ve válečných časech odehrává (a v historii mnohokrát) všude tam, kde zvítězí zbraně nad uměřeným rozumným lidským jednáním o vzájemných sporech. O to hůře když se do sporů vloží velmoci, sledující pouze svoje egoistické mocenské a zištné ekonomické zájmy. V historii lze ovšem dohledat příčiny kolapsů civilizací a rozpoznat jejich zákonitosti[10][p 5]
Galerie
editovat-
Vojenský list 20. pěš.Pluk Michalovce z 16.3.1939 -
Faksimile deníku "Svobodné Pošumaví" z 14.6.1946 -
Památník kasárna Gholis, Lipsko -
Seznam popravených 13.4.1945, sestavený až v roce 1946 -
Památník,hrobové místo na Ostfriedhof a forensní identifikace Alfreda Zemana -
Památník na hřbitově Ostfriedhof v Lipsku -
Pamětní deska ve vestibulu Městského úřadu Klatov
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Svobodné Šumavsko 14.6.1946
- ↑ Dr. Hans Louis Astfalck (* 21. 8. 1879, Drážďany, Německo, + 9. 11. 1970 Drážďany, Německo) - po studiu práv se stal v Berlíně advokátem. Po roce 1933 vstoupil do NSDAP. Obžalované nezastupoval nejen před Lidovým soudem, ale také před ostatními soudy. Snažil se je hájit co nejlépe, poukazoval na procesní chyby a často se tak dostával do sporů se soudci, včetně neblaze proslulého Rolanda Freislera. Po válce nesměl povolání advokáta, coby člen nacistické strany, vykonávat. Mezitím svědčil u norimberského procesu, kde práci Lidového soudu v závěrečné fázi jeho činnosti označil za frašku, protože rozsudky už byly rozhodnuty dopředu. V roce 1950 se opět mohl k advokátní činnosti vrátit, ale díky svému věku odešel do důchodu.
- ↑ Helmuth Otto Kutzener byl vrchním soudním radou od 1932, členem NSDAP od 1933, říšským soudním radou od 22.2.1937. Po válce v roce 1946 zatčen a 22.6.1950 odsouzen jako válečný zločinec na doživotí (Archiv No Ip5 K-3267); ovšem 1956 byl amnestován a spokojeně dožil v Duisburgu
- ↑ Významný podíl na tom měl německý historik Dr. Dieter Kürschner (1935–2013), který je autorem rozsáhlých publikací o obětech nacismu v letech 1933–1945; v německých archivech dohledal dokumenty, zejména ke kontextu o událostech vražd 13. 4. 1945 v Lipsku a publikoval o nich souhrnné rozbory.
- ↑ "Kdo popírá minulost, popírá smysl sama sebe"
Reference
editovat- ↑ a b c HAVLÍK, Emanuel. Paměti města Janovice nad Úhlavou 1938-1945 [online]. Janovice nad Úhlavou: S. 489–495. Dostupné online.
- ↑ a b STŘELEČEK, Jan. Protifašistický odboj a jeho památná místa na okrese Klatovy. Klatovy: OV Čs svazu protifašistických bojovníků a ONV Klatovy, 1985.
- ↑ heydrichiáda [online]. Brno: 2005. Dostupné online.
- ↑ Rozsudek: Im Namen des Deutchen Volkes [online]. Dresden: Volksgerichthof, 27.9.1944 [cit. 2016-10-30]. Kopie uložena v Okresním archivu Klatovy, složka spis ČSBS. Dostupné online. (německy)
- ↑ Protokol Ip 5 K 3267 [online]. Dresden: Landsgericht Chemnitz, 1946 [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Předmětová komise dějepisu [online]. Plzeň: Gymnázium, Plzeň, Mikulášské nám. 23, 2001 [cit. 2016-10-30]. Dostupné online.
- ↑ a b KÜRSCHNER, Dieter. In Massegrägrebern verscharrt [online]. Leipzig: Leipziger_Volkszeitung, 9.5.9012. Dostupné online. (německy)
- ↑ Patton Striking for Leipzig, [online]. Sydney: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ XVI. díl. Do Německa 1945. Č 10. [online]. 2015. Dostupné online.
- ↑ BÁRTA, Miroslav; Martin Kovář. Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur. Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností. [online]. Praha: Academia, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2036-9.
Literatura
editovat- CATTIN, Markus, Karl Heinz Kretzschmar, Dietr Kürschner, Illona Petzold. Leipziger Denkmale. Leipzig: Sax Verlag,Beucha, 2009. ISBN 978-3-86729-036-4. (německy)
- KÜRSCHNER, Dietr. Totschweigen ist die passive Form von Rufmord. Lepzig: Edition Hamouda, 2016. ISBN 9783958170223. (německy)
- KÜRSCHNER, Dietr. Leipzig als Garnisonsstadt 1866-1945/49. Lepzig: Leipziger Universitätsvlg, 2015. ISBN 9783865839077. (německy)
- BLATMEN, Daniel. The Death Marches-the final phase of Nazi genocide. Cambridge, Masschusetts, London: The Belknap Press of Harvard University Press, 2011. (anglicky)