Alfred Emanuel rytíř Rohm z Hermannstaedtenu (německy Alfred Emanuel Ritter Rohm von Hermannstädten) (26. března 1858 Sibiu29. listopadu 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Kromě služby u různých vojenských posádek působil v letech 1897–1905 v císařské vojenské kanceláři (Militär Kanzlei Seiner Majestät des Kaiser und Königs). Za první světové války dosáhl v c. k. armádě hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1917 byl zástupcem ministra války.

Alfred Rohm von Hermannstädt
Erb rodu Rohmů
Erb rodu Rohmů
Zástupce ministra války
Ve funkci:
1917 – 1917
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1906)

Narození26. března 1858
Sibiu
Úmrtí29. listopadu 1925 (ve věku 67 let)
Vídeň
Titulrytíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se jako prostřední ze tří synů vojenského lékaře Josefa Rohma (1810–1890) povýšeného v roce 1873 do šlechtického stavu s titulem rytíř (predikát von Hermannstaedten je německou verzí názvu města Sibiu, kde rodina žila).[1] Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a v roce 1878 nastoupil jako poručík k 2. ženijnímu pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v roce 1884 byl jako nadporučík přidělen ke generálnímu štábu. V roce 1888 byl povýšen na kapitána a od roku 1894 byl šéfem štábu 10. pěší divize v Josefově. V letech 1897–1905 působil ve vojenské kanceláři císaře Františka Josefa, kde byl v roce 1900 povýšen na plukovníka.[2][3]

V roce 1906 dosáhl hodnosti generálmajora, poté byl velitelem pěšího pluku č. 94 a následně velitelem 28. pěší brigády v Šoproni.[4] Od roku 1910 byl sekčním šéfem na ministerstvu války[5] a téhož roku získal hodnost polního podmaršála. V říjnu 1914 obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra, k datu 1. května 1915 mu byla tato hodnost potvrzena v aktivní službě.[6][7] V roce 1916 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[8] Od května do listopadu 1917 byl zástupcem ministra války. Koncem roku 1917 odešel do výslužby a v armádě byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.[9] Od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Jeho starší bratr Josef Franz Rohm (1855–1922) působil v diplomacii a naposledy byl generálním konzulem v Anconě. Mladší bratr Rudolf Rohm (1866–1945) působil ve státních službách a byl sekčním šéfem na ministerstvu vnitra.

Tituly a ocenění

editovat

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění nejen v Rakousku-Uhersku,[10] ale díky několikaleté službě v císařské vojenské kanceláři i vyznamenání při návštěvách zahraničních panovníků.[11]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Reference

editovat
  1. Rodina Josefa Rohma na webu geni.com dostupné online
  2. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 32 dostupné online
  3. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1902; Vídeň, 1901; s. 88, 168 dostupné online
  4. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 129 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 296 dostupné online
  6. Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. Ranglisten des Kaiserlichen und Königlichen Heeres 1917, Vídeň, 1917; s. 14 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  9. Služební postup Alfreda Rohma in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 153 dostupné online
  10. STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 168 dostupné online
  11. Přehled řádů a vyznamenání Alfreda Rohma in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 315 dostupné online
  12. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 59, 83 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat