Wikipedie

Alfons II. Asturský

král Asturie

Alfons II. Asturský, zvaný Cudný (Afonso el Casto) (mezi 761 a 768 Oviedo – 842 Oviedo), byl král Asturie během roku 783 a znovu v letech 791–842.

Alfons II. Asturský, zvaný Cudný
král Asturie
Portrét
Alfons II., miniatura z rukopisu ze Santiaga
Doba vlády791–842
Korunovace791
Narozenímezi 761 a 768
Oviedo
Úmrtí20. březen 842
Oviedo
Pohřbenkatedrála sv. Salvátora
PředchůdceBermudo
NástupceRamiro I.
DynastieAsturská
OtecFruel I.
MatkaMunie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během jeho vlády, která trvala 51 let, byl objeven hrob sv. Jakub (ve španělsky mluvicích zemích zvaného Santiago) v městě Compostela, později známého jako Santiago de Compostela. Byl synem Fruely I. a Munie, baskické ženy z Álavy, která byla zajata a přivedena do Asturie během jednoho z mnohých tažených do této oblasti.

Alfonso II. v kronice Libro de los Testamentos z 12. století.

Život

editovat

Mládí

editovat

Narodil se mezi lety 759 a 760 v Oviedu jako syn krále Fruely I. (757–768) a královny Munie, která pocházela z Álavy. Po otcově smrti nemohl jako nezletilý nastoupit na trůn. Do opatrovnictví ho dostala jeho teta Adosinda, manželka asturského krále Sila, i když podle jedné z tradic mohl být poslán do kláštera San Xulián de Samos. Během vlády krále Sila později zastával úřad správce paláce. Po Silově smrti v roce 783 se ho jeho teta královna Adosinda pokusila dosadit na trůn. Šlechta ale povstala a dosadila na místo něj na trůn jeho strýce Mauregata, nevlastního bratra Adosindy. Alfonso následně uprchl do Álavy k příbuzným své matky. Po Mauregatově smrti nastoupil na trůn Bermudo, syn Fruely z Cantábrie. Ten po porážce v bitvě na řece Burbia v roce 791 abdikoval a Alfonso se tak konečně se dostal k moci.

Začátek vlády

editovat

Alfonso byl zvolen králem 14. září 791. Jeho následné pomazání za krále je první doložené církevní svěcení krále v Asturii. Za své královské sídlo si zvolil Oviedo namísto Pravie, která sloužila jako centrum království od dob Sila. Oviedo bylo založeno Alfonsovým otcem Fruelou a sám Alfonso se zde narodil. V Oviedu za své vlády nechal vybudovat palác a kostely, například chrám San Tirso [1] a chrám San Julián de los Prados (znám taky jako Santullano), které shlížely na rodící se město.

Nájezdy Maurů

editovat

Již od začátku Alfonsovi vlády zahájil cordobský emír Hišám I., syn Abd al-Rahmána I., sérii vojenských tažení jednak ve východních Pyrenejích, jednak na severozápadě. Roku 794 nájezd vedený Abd al-Karimem uštědřil Alfonsovi tvrdou ránu na východních hranicích Asturského království (Kantábrie a Kastilie). Asturský král následně požádal o pomoc Belasca, baskického pána Álavy a přilehlých krajů, jenž byl v té době vazalem Francké říše. Abd al-Karim postupoval mezi tím hlouběji do nitra Asturie, kterou cestou vyplenil (včetně nového hlavního města Ovieda), zatímco jeho bratr Abd al-Malik pronikl do západní části Asturie. Cílem těchto expedic nebyl ani tak pokus o ovládnutí zbývajících křesťanských území, jako spíše snaha shromáždit velkou kořist a znovunastolit vojenskou převahu na Asturským královstvím.

Vztahy s Karlem Velikým a papežstvím

editovat

Pod tlakem svých nepřátel se Alfonso rozhodl požádat o pomoc Karla Velikého.[2] V letech 796, 797 a 798 proto vyslal několik poselstev do Tolouse a Cách.[3] Tyto diplomatické snahy, které popisují Froia a později Basiliscus, měly podle všeho posílit Alfonsovu legitimitu a vládu, aby lépe dokázal čelit šlechtické opozci a nájezdům Abd al-Karima a Abd al-Malika.[4]

Podle Letopisů království Franků (Annales regni Francorum) byla Karlem Velikým a papežem v té době Asturie poprvé označena za království. Alfonsova podle všeho "na oplátku" podporoval vliv franské církve v Asturii, spojené se zavedením uctívání sv. Martina (oblíbeného světce ve Franské říši).

Alfonsovi vyslanci se pravděpodobně museli také zabývat Adopcionismem, herezí, která za panování Bermuda I. poprvé přitáhla zrak Karla Velikého k Asturském království. Zdá se, že následná franská podpora silně pomohla v Alfonsových odvetných taženích. V boji proti Córdobskému emirátu Alfons zvítězil v bitvě u Luga, což mu umožnilo proniknout až k Teju a na krátkou dobu dobýt (vyplenit) Lisabon (798). Kolem roku 802 jej však spiklenci sesadili z trůnu a uvěznili v klášteře. Nejpozději v roce 808 se vrátil k moci a v následujících letech dál úspěšně bojoval proti Maurům. Ctil vizigótské tradice. Založil poutní místo Santiago de Compostela.

Pozdější události

editovat
 
Asturie v roce 850

Během Alfonsovy vlády byl objeven údajný hrob sv. Jakuba.[5] Podle tradice bylo tělo sv. Jakuba obejveno roku 814 v Compostele a král Alfonso byl prvním poutníkem, který se vydal ke svatyni v Libredón.[6]

Konec života a odkaz

editovat

Zemřel v roce 842 bez potomků. Jeho celoživotní cudnost, vychvalovaná kronikáři, pravděpodobně souvisí s jeho pobytem v klášteře, kde byl ovlivněn mnišským životem. Vymřela jím přímá rodová linie královské rodiny, pocházející přes Ermesindu, manželku Alfonse I., až k Pelayovi, prvnímu asturském vládci. [7] Je pohřben v panteonu asturských králů, v kapli Panny Marie (Nuestra Señora del Rey Casto) v katedrále Spasitele v Oviedu.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ García de Castro Valdés, César (2008). «San Tirso (Oviedo)». Arte Prerrománico en Asturias. Ménsula Ediciones, S. L. pp. 28-30. ISBN 978-84-612-4085-2.
  2. ↑ Anglo-Saxon | Definition, History, Language, Countries, Culture, & Facts | Britannica. www.britannica.com. 23 January 2024. Dostupné online. 
  3. ↑ El histórico primer contacto de Asturias con un imperio que cambió el mundo. www.lavozdeasturias.es. 8 September 2021. Dostupné online. 
  4. ↑ Martínez Díez, Gonzalo (2002). «Articulación político-administrativa y las relaciones exteriores en el reinado de Alfonso II». Poder y Sociedad en la Baja Edad Media hispánica: Estudios y homenaje al profesor Luis Vicente Díaz Martín II. Coordinador, Carlos Manuel Reglero de la Fuente. Valladolid: Universidad de Valladolid. pp. 724-725. ISBN 84-8448-172-7.
  5. ↑ Rucquoi, Adeline (2017). «Los reyes de Asturias y los orígenes del culto a la tumba del apóstol Santiago». Los reyes de Asturias y los orígenes del culto a la tumba del apóstol Santiago. Francisco Javier Fernández Conde, Raquel Alonso Álvarez (coord.). Oviedo: Trea. pp. 17-36. ISBN 978-84-17140-03-8.
  6. ↑ PORTELA SILVA, E. Historia de la ciudad de Santiago de Compostela. [s.l.]: Universidad de Santiago de Compostela, 2003. Dostupné online. ISBN 8497501373. S. 54. 
  7. ↑ Jiří Chalupa: Dějiny Španělska. NLN Praha 2017, stran 752; ISBN 978-80-7422-5253

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso II of Asturias na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfons_II._Asturský&oldid=24489093“