Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly

česká šlechtična

Alexandrina Marie kněžna z Ditrichštejna na Mikulově, hraběnka z Mensdorff-Pouilly (Aline), rozená hraběnka z Ditrichštejna (německy Alexandrine Marie Fürstin von Dietrichstein zu Nikolsburg, Gräfin von Mensdorff-Pouilly, geborene Gräfin von Dietrichstein-Proskau-Leslie, 28. února 1824, Praha22. února 1906, Vídeň) byla rakouská šlechtična, jedna ze čtyř dědiček obrovského majetku vymřelého knížecího rodu Ditrichštejnů.[3] Od roku 1862 byla majitelkou velkostaku Mikulov (Nikolsburg) na jižní Moravě. Jejím manželem byl rakouský ministr zahraničí a český místodržitel hrabě Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871), který v roce 1869 přijal jméno Dietrichstein s knížecím titulem (Dietrichstein zu Nikolsburg-Mensdorff-Pouilly)[4][5]

Alexandrina kněžna Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
Narození29. února 1824
Praha
Úmrtí22. listopadu 1906 (ve věku 82 let)
Vídeň
Místo pohřbeníDitrichštejnská hrobka
ChoťAlexandr z Mensdorff-Pouilly (od 1857)[1]
DětiHugo Alfons z Ditrichštejna[2]
Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein[2]
Klotylda Vilemína z Mensdorff-Pouilly[2]
RodičeJosef František z Ditrichštejna[2] a Gabriela Antonie Vratislavová z Mitrovic
PříbuzníKlotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie, Gabriela z Ditrichštejna-Proskova-Leslie a Terezie z Ditrichštejna-Proskova-Leslie (sourozenci)
Alexandrina z Ditrichštejna-Mikulova[2], Olga z Ditrichštejna-Mikulova[2], Alexandr Albert z Ditrichštejna-Mikulova[2] a Marie Epifanie z Ditrichštejna-Mikulova[2] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Zámek Mikulov, dědictví Alexandriny z Ditrichštejna
 
Alexandrina (vlevo) a její sestra Klotylda

Narodila se v Praze jako druhorozená dcera knížete Josefa z Ditrichštejna (1798–1858) a jeho manželky Gabriely, rozené Vratislavové z Mitrovic (1804–1880), dcery dlouholetého zemského maršálka Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic. Spolu se svými sestrami měla od dětství nárok na apanáž 3 000 zlatých ročně vyplácených z rodového majetku. Z Josefových dcer zůstala nejdéle svobodná (vdávala se až ve třiatřiceti letech). Její sňatek byl otázkou rodové a společenské prestiže, jejím manželem se stal hrabě Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871) z francouzské šlechtické rodiny s vazbami na evropské panovnické rodiny. Seznámili se v roce 1853 v Praze, ale vzali se až o čtyři roky později ve Vídni, na úspěšném dokončení procesu seznámení měly značný podíl její sestry, zvláště Klotylda.

Krátce po Alexandřině svatbě zemřel její otec Josef a na základě předchozí uzavřené dohody s posledním ditrichštejnským knížetem, prastrýcem Mořicem (1775–1864), došlo k jednání o rozdělení rodového dědictví mezi čtyři sestry. Ditrichštejnský majetek na Moravě, v Čechách a Rakousku byl rozdělen na čtyři díly, které měly stejnou hodnotu (1 800 000 zlatých). Rozdělení proběhlo formou losování v červnu 1862 na zámku v Mikulově. Alexandrině připadl velkostatek Mikulov a jeden z vídeňských paláců (Minoritenplatz 3).[6] K mikulovskému velkostatku patřilo 3 650 hektarů půdy, šest mlýnů, dva pivovary a jedna továrna[7], později došlo k pokusům o těžbu uhlí u Bulhar. Hned po převzetí majetku přistoupila Alexandra s manželem ke stavebním úpravám mikulovského zámku (1865-1867).

Stejně jako její sestry, tak i Alexandrina osobně spravovala zděděný majetek až do své smrti, manžel Alexandr ani jejich synové Hugo a Albert po dobu jejího života do hospodářského chodu velkostatků vůbec nezasahovali. Ze svých sester projevila Alexandrina také největší ambice, které vycházely z toho, že její manžel zastával vysoké funkce a měl řadu vlivných příbuzných. Zajímala se o politiku a ještě dlouho po ovdovění udržovala kontakty s příbuznými svého manžela, například s britskou královnou Viktorií. Po smrti prastrýce Mořice a vymření Ditrichštejnů začala usilovat o získání knížecího titulu a jména Ditrichštejn. K zachování rodinné tradice se cítila povolána mimo jiné jako dědička nejdůležitějšího z ditrichštejnských majetků. Z hlediska prvorozenství sice mohla podobný nárok vznést starší sestra Terezie, ta se jej ale pro své potomky ve prospěch Alexandriny vzdala. Ani Alexandr Mensdorff-Pouilly nebyl úplně ztotožněn s rezignací na své rodové jméno, Alexandrina ale nakonec dosáhla svého a Alexandr obdržel v roce 1869 titul kníže Ditrichštejn na Mikulově, hrabě Mensdorff-Pouilly (Fürst Dietrichstein zu Nikolsburg, Graf von Mensdorff-Pouilly). Alexandrina byla c.k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu. Zemřela ve Vídni, pohřbena je v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově.[8]

Potomstvo

editovat

Rozdělení ditrichštejnského dědictví mezi dcery knížete Josefa Ditrichštejna

editovat
 
Alexandrinin manžel hrabě Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871), rakouský ministr zahraničí 1864–1866
Dědička Velkostatky, nemovitosti Hodnota podílu Čistá hodnota podílu
po odečtení pasiv
a dorovnání finanční hotovostí
Terezie Herbersteinová

(1822–1895)

Dolní Kounice, Grad (dnešní Slovinsko), Ristovec (dnešní Slovinsko)

palác ve Vídni (Herrengasse 1)

(jako nejstarší dcera převzala již v roce 1858 gundakarovský fideikomis (Libochovice, Budyně nad Ohří, Vlachovo Březí)

1 772 209 zlatých 1 846 020 zlatých
Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly

(1824–1906)

Mikulov

palác ve Vídni (Minoritenplatz 3)

1 760 091 zlatých 1 846 020 zlatých
Gabriela Hatzfeldová

(1825–1908)

Lipník nad Bečvou, Hranice, Helfštýn

vila ve Weidinglau

1 720 190 zlatých 1 846 020 zlatých
Klotylda Clam-Gallasová

(1828–1899)

Polná, Přibyslav, Vojnův Městec, Žďár nad Sázavou

železárny Staré Ransko, palác ve Vídni (Währinger Strasse 30)

1 688 864 zlatých 1 846 020 zlatých

Reference

editovat
  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Ottův slovník naučný, díl 7.; Praha, 1893 (reprint 1998); s. 508 ISBN 80-7185-104-3
  4. dostupné online
  5. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství; Praha, 2006; s. 96 ISBN 80-86781-08-9
  6. BRICHTOVÁ, Dobromila: Zámek Mikulov; Mikulov, 2015; s. 58–59 ISBN 978-80-85088-47-2
  7. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien, 9. vydání; Brno, 1899; s. 128–129 dostupné online
  8. BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 90–91 ISBN 978-80-260-6977-5

Literatura

editovat
  • ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007 435 s. ISBN 978-80-7203-859-6

Externí odkazy

editovat