Alexandr Michajlovič Běloselskij-Belozerskij

ruský šlechtic, diplomat, spisovatel a filosof

Alexandr Michajlovič Běloselskij, také Běloselskij-Bělozerskij (rusky Александр Михайлович Белосельский-Белозерский, 1752, Petrohrad - 26. prosince 1809 tamtéž) byl ruský šlechtic ze starého knížecího rodu Běloselských-Bělozerských, diplomat a filozof.

Alexandr Michajlovič Běloselskij-Belozerskij
Alexandr Michajlovič Běloselskij-Bělozerskij, kolem roku 1800
Alexandr Michajlovič Běloselskij-Bělozerskij, kolem roku 1800
Narození1752
Petrohrad
Úmrtí26. prosince 1809 (ve věku 56–57 let) nebo 7. ledna 1810 (ve věku 57–58 let)
Petrohrad
Místo pohřbeníAlexandro-Něvská lávra
Povolánídiplomat, spisovatel a voják
Oceněnírytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád svatého Jana Jeruzalémského
ChoťVarvara Jakovlevna Tatiščevová
Anna Grigorjevna Kozickaja
DětiZinajida Alexandrovna Běloselská-Belozerská
Esper Alexandrovič Běloselskij-Bělozerskij
Jekatěrina Alexandrovna Běloselská-Belozerská
Jelizaveta Alexandrovna Běloselská-Belozerská
RodičeMichail Andrejevič Běloselskij a Natalja Grigorjevna Černyšovová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Rodový erb
 
Palác Běloselských-Bělozerských v Petrohradu
 
Kníže Běloselskij se svou první manželkou Varvarou Tatiščevovou (obraz Johanna Christiana Klengela)

Alexandr Běloselskij byl synem viceadmirála Michaila Andrejeviče Běloselského (1702–1755)[1] a jeho druhé manželky Natálie Grigorjevny Černyševové (1711-1760).

Kariéra

editovat

Alexandr Běloselskij vyrůstal v Londýně pod dohledem strýce z matčiny strany, námořního admirála hraběte Ivana Grigorjeviče Černyševa. Později odešel do Berlína, kde bral soukromé hodiny od Dieudonné Thiébaulta, profesora a sekretáře pruského krále Fridricha II.

V ruském elitním pluku Izmailovských gardistů absolvoval několik let vojenského výcviku jako kavalerista.

V letech 1775 až 1778 cestoval do Francie a Itálie a roku 1779 byl poslán jako nástupce svého zesnulého bratra Andreje v hodnosti kamerjunkera jako carský ruský vyslanec u kurfiřtského saského dvora v Drážďanech. V letech 1789 až 1793 byl velvyslancem u královského sardinského dvora v Turíně. [2] Poté se vrátil zpět do Ruska. V Petrohradě nechal v roce 1797 vystavět rodový palác Běloselských-Bělozerských na řece Fontance, levém přítoku Něvy.[3]

Dne 15. dubna 1789 poobědval kníže Běloselskij s Wolfgangem Amadeem Mozartem při skladatelově cestě do Berlína. Poté Mozart svedl zkoušku dovednosti ve hře na varhany a na klavír s varhaníkem Johannem Wilhelmem Hässlerem.[4] Běloselskij si dopisoval mimo jiné s Voltairem, Beaumarchaisem, Marmontelem a Goethem. [5] Taktéž filosof Immanuel Kant, známý spíše jako zdrženlivý pisatel dopisů, si v létě 1792 s Běloselským dopisoval.[6] Kant tematizoval schopnost myslet a o síle úsudku napsal, že je to schopnost dokázat své porozumění in concreto. Ještě předtím v roce 1790 poslal Běloselskij Kantovi do Königsbergu z Drážďan své dílo La Dianyologie ou tableau philosophique de l'entendement.[7] Sám Běloselskij moc úsudku (l'intelligence universale) rozdělil do podkategorií (spheres). [8]

V roce 1809 se stal čestným členem Ruské akademie věd v Petrohradě.

 
Běloselského druhá manželka Anna Kozickaja

Alexandr Michaljovič Běloselskij se v roce 1786 oženil s Varvarou Jakovlevnou Tatiščevovou (1764-1792). Z tohoto manželství se narodily děti Maria (1787-1857), Natálie (1788-1813), Zinaida (1789–1862)[9], která se narodila v Drážďanech, a syn Ippolit (1790-1792).

Jeho druhou manželkou byla od roku 1795 Anna Grigorjevna Kozickaja (1773-1846), s níž měl tři děti: Jespera (1802-1846), Jekatěrinu (1804-1861) a Jelizavetu (1805-1824).

Dílo (výběr)

editovat
  • De la musique en Italie. 1778.
  • Poésies françaises d'un prince étranger. 1789.
  • Dianyologie ou tableau philosophique de l'entendement. 1790
  • Olinka aneb První láska (Олинька или первоначальная любовь), 1796. (Libreto ke stejnojmenné Opéra comique)

Literatura

editovat
  • Arsenij Vladimirovich Gulyga: Immanuel Kant. Springer Science & Business Media, New York 1987, ISBN 1-4684-0542-X.
  • Albert Mitchell: The Concept of Religious Passion: According to Immanuel Kant. Xlibris Corporation, 2013, ISBN 978-1-4836-7692-0, S. 218 f.

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Michailowitsch Belosselski na německé Wikipedii.

  1. Vater Michail Belosselski
  2. Biografie von Alexander Belosselski
  3. [s.l.]: [s.n.] OCLC 14021681 
  4. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 8991008 
  5. Marina Ritzarev: Eighteenth-century Russian Music. Ashgate 2006, S. 134/135, ISBN 978-0-7546-3466-9
  6. Udo Kern: Was ist und was sein soll: Natur und Freiheit bei Immanuel Kant. Walter de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-019226-1, S. 127.
  7. Arnulf Zweig (Hrsg.): Correspondence. Immanuel Kant. Cambridge University Press, Cambridge / New York 1999, ISBN 0-521-35401-3, S. 419.
  8. Marie-Élise Zovko, Jure Zovko: The Metaphysical Character of Philosophy. Institute of Philosophy, Zagreb, University of Zadar, Croatia, In: Mark Pestana (Hrsg.): Metaphysics. 2012, ISBN 978-953-510-646-3, S. 25.
  9. Maria Fairweather: Pilgrim Princess A Life of Princess Zinaida Volkonsky. Carroll & Graf Pub., 1999, ISBN 0-7867-0831-X, Chapter one: Childhood: Her Father's Daughter.