Aleh Mikalajevič Hulak , bělorusky Алег Мікалаевіч Гулак, (* 1. září 1967, Žiliči, Mohylevská oblast - 16. prosince 2022, Vilnius)[1] byl běloruský právník a lidskoprávní aktivista. Od roku 2008 předseda Běloruské Helsinské komise.

Aleh Hulak
Aleh Hulak (2022)
Aleh Hulak (2022)
Narození1. září 1967, Žiliči, Mohylevská oblast
Žyličy
Úmrtí16. prosince 2022
Minsk
VzděláníPrávnická fakulta Minské státní univerzity
Alma materPrávnická fakulta Běloruské státní univerzity
Povoláníprávník
OceněníNěmecko-francouzská cena za obhajobu lidských práv a vládu práva
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodiče Aleha Hulaka byli učitelé v jeho rodné obci Žiliči. Střední školu absolvoval s vyznamenáním roku 1984 a poté do roku 1989 studoval na Právnické fakultě Minské státní univerzity. Po ukončení studia se oženil a se svou ženou přestěhoval do jejího rodiště Pinsk, kde začal kariéru jako právník v místní firmě.[1]

Počátkem 90. let vstoupil do Sociálně demokratické strany (Беларуская сацыял-дэмакратычная Грамада), roku 1996 založil pobočku Běloruské Helsinské komise (BHC) (vznik 1995[2]) v Pinsku. V BHC působil postupně jako právník, výkonný ředitel, od roku 2007 místopředseda a od roku 2008 předseda organizace.

Roku 2009 byl členem poradního sboru Vladimira Makei, ředitele administrativy běloruského prezidenta.[3]

Aleh Hulak jako právník zastupoval před soudem desítky lidí v případech porušování lidských práv. Zažil i krátké období, kdy v Bělorusku nebyli političtí vězni, protože země prožívala ekonomickou krizi a Lukašenko chtěl napravit vztahy se Západem.[4] Jako právník cítil stud, když byl svědkem porušování práva ze strany státu, který by ho měl ochraňovat.[5]

Roku 2016 obdržel na německém velvyslanectví v Minsku Německo-francouzskou cenu za obhajobu lidských práv a vládu práva (Deutsch-Französischer Preis für Menschenrechte und Rechtsstaatlichkeit -Prix franco-allemand des droits de l’Homme et de l’Etat de droit).[6][7]

Běloruská Helsinská komise byla roku 2021 spolu s dalšími nevládními organizacemi zakázána autokratickým Lukašenkovým režimem. Hulakovi se ale podařilo ji roku 2022 zaregistrovat v Ekonomické a sociální komisi OSN, pouhé dva měsíce před svou smrtí.[8]

Zemřel na následky srdečního selhání 16. prosince 2022 ve věku 55 let v době, kdy čekal na operaci srdce.[4]

Reference

editovat

Literatura

editovat
  • Kristýna Vojtíšková, OBČANSKÁ SDRUŽENÍ V BĚLORUSKU (1994 – 2005). Užití legislativy k omezení svobody sdružování, bakalářská práce FSV UK, Praha 2010 on line

Externí odkazy (výběr)

editovat

Arthur Smirnov, Oleg Gulak - a human rights activist by vocation, DW, 2012