Aleatorická hudba

kompoziční styl

Pojem aleatorní hudba (latinské alea je hrací kostka) označuje v hudební kompozici styl, který se objevil v 50. letech 20. století. Určujícím znakem aleatorní hudby je, že určitá část kompozice je ponechána náhodě. Nikoli však naprosté náhodě, podmínky náhodných jevů jsou vždy pevně definovány.

Skladba složená z pěti náhodně spouštěných zvuků
Problémy s přehráváním? Nápověda.

Vůdčí osobností tohoto přístupu byl Witold Lutosławski (1913–1994).[1]

Termín aleatorika je původně matematický a do hudby ho zavedl Werner Meyer-Eppler (1913–1960) v roce 1954. Označil jím „akustické průběhy, které jsou rámcově určeny, ale v detailu podléhají náhodě“. Alea znamená latinsky hrací kostka – tím je i vymezen rozsah náhody. Není to tedy jakákoliv nahodilost, ale přeskupování daných prvků, které (obvykle) není možno nahrazovat jinými. Aleatorika představovala významný posun v evropském hudebním myšlení a její prvky pevně zakotvily v hudební praxi.[1]

Takzvaná aleatorní hudba je evropskou odpovědí na kompoziční metody amerického skladatele Johna Cage (1912–1992), který po roce 1952 používal náhodných operací a postupů vedoucích k hudebnímu indeterminismu. Použití náhody v kompozici má v Evropě poměrně dlouhou historii.[1]

Aleatorika se nejčastěji objevuje v podobě zvukově-barevných ploch, které jsou vkládány do pevně určené hudební skladby. Jsou vytvářeny z nějak stanovených elementů, které se mohou kombinovat libovolně. V praxi to většinou znamená opakování nějakých přesněji nebo volněji určených modelů, které zaznívají současně, ale rytmicky nezávisle na sobě.[1]

Představitelé

editovat

Čeští autoři

editovat

Českým představitelem aleatorické hudby je Jan Tausinger, autor baletu Noc, Hukvaldský nonet (1974) či písně Duetti compatibili (Nulový bod) pro soprán a violu (1971).

Reference

editovat
  1. a b c d e Aleatorika [online]. [Brno]: JAMU, 7. 2. 2011, uprav. 19. 2. 2014 [cit. 17. 2. 2023]. Dostupné z: https://is.jamu.cz/el/hf/leto2016/H60153A/Aleatorika.doc

Literatura

editovat
  • Aleatorika [online]. [Brno]: JAMU, 7. 2. 2011, uprav. 19. 2. 2014 [cit. 17. 2. 2023]. Dostupné z: https://is.jamu.cz/el/hf/leto2016/H60153A/Aleatorika.doc
  • BÁRTEK, Mojmír. Improvizace a aleatorika v hudbě. Brno, 1980. 64 s. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění. Katedra skladby, hudební teorie a dirigování.
  • HEILE, Björn. The music of Mauricio Kagel. Lodnon: Routledge, Taylor & Francis Group, [2016]. 209 s., fot., noty.
  • CHALOUPKA, František. Teorie a praxe současných hudebních ansámblů s vlivy autorských osobností. Brno, 2014. 117 s., [33] s. příl., 1 CD. Disertační práce. Ved. práce doc. MgA. Martin Smolka. Janáčkova akademie múzických umění. Hudební fakulta. Katedra kompozice, dirigování a operní režie.
  • KAVAN, Jan. Notografické symboly tembrální a aleatorní hudby 60. let. Brno, 2002. 34 s. Bakalářské práce. Janáčkova akademie múzických umění. Hudební fakulta.
  • KOLÁŘ, Radim. Princip náhody v hudbě. Brno, 2012. 63 s., 3 CD. Bakalářská práce. Ved. práce Mgr. Ing. MgA. Dan Dlouhý, Ph.D. Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta.
  • LÁTAL, Jakub. Houslový koncert po 2. svět. válce: (v návaznosti na bakalářskou diplomovou práci:Vývoj houslového koncertu od počátků do 2. svět. války). Brno, 2008. 45 s., 2 CD. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Pavel Suk. Janáčkova akademie múzických umění. Katedra strunných nástrojů.