Albrechtův vrch

Albrechtův vrch je skalistá enkláva – součást Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí. Oblast označená jako Albrechtův vrch o celkové rozloze 0,7 ha se nachází v katastrálním území pražských Jinonic (Praha 5) a těsně přiléhá k západnímu okraji jinonické retenční nádrže Asuán. Součástí této lokality je i miniarboretum Albrechtův vrch.

Zdroje k infoboxu Albrechtův vrch
Pohled na východní část Albrechtova vrchu z louky na jeho úpatí
Základní informace
Nadm. výška	280–305 m n. m.
Rozloha	0,7 ha
Poloha
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Obvod	Praha 5
Umístění	Jinonice
Souřadnice	50°2′40,29″ s. š., 14°20′43,45″ v. d.
Albrechtův vrch Albrechtův vrch na mapě Prahy
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pohled z prostřední vrcholové partie Albrechtova vrchu západním směrem

Pohled z prostřední vrcholové partie Albrechtova vrchu východním směrem

Svah se šípákovou doubravou (ilustrační foto)

Dubohabřina (ilustrační foto)

Původ jména

Jméno Albertova vrchu bylo nejspíše odvozeno od majitele Jinonic šlechtice Albrechta Pfefferkorna z Ottopachu, který v roce 1610 za 17 400 kop míšeňských grošů zakoupil Butovice a jemuž patřila i selská usedlost stávající na vrchu a také orná půda na terasách v dolní partii vrchu.

Rozdělení oblasti

Oblast můžeme pomyslně rozdělit zhruba na dvě části a to podle hranice tvořené meandrovitým tokem Prokopského potoka, jenž tudy protéká (a ústí do retenční nádrže Asuán). V okolí oblasti se ještě obdělává několik polí, ale většina ploch zarůstá. Albrechtův vrch je součástí Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí a je zde zakázána veškerá stavební činnost.

Skupina skal – vrch

Severně od koryta potoka se nachází skupina skal sopečného původu s opticky dominantním diabasovým kopcem s vyhlídkou (305 m n. m.). Před 425 milióny let byl tento vršek činnou sopkou omývanou silurským mořem. Skladba hornin magmatického původu v podloží kopce ovlivňuje složení místních rostlinných společenstev, a tak se zde vyskytují i některé chráněné suchomilné a teplomilné stepní rostliny (teplomilná společenstva skalních stepí).

Sad

Jižně od koryta Prokopského potoka se nachází pozemek starého sadu, který patřil až do 6. dubna 1923 k rodovému majetku Schwarzenbergů. Od tohoto data přešlo (na základě trhové smlouvy) vlastnictví pozemku na hlavní město Prahu. Pozemek byl veden jako role (pole), což dokládají ještě i letecké snímky z roku 1938. V 50. letech 20. století zde byl postaven malý dům (zemědělská usedlost sloužila coby nevelké zahradnictví) a z té doby pochází i výsadba jabloní, jež jsou zde (v podobě starých stromů, často zarostlých v keřích a nepřístupných křoviscích) přítomny dosud (rok 2021). V 80. letech 20. století zbyly z domu jen pozůstatky; části domu jsou v sadu dosud (rok 2021). Postupem času oblast chátrala. Podle hrubého časově–místního rozdělení má sad Albrechtův vrch tři rozdílné části (starý sad, jabloňová alej, slivoně).

Starý původní sad

Tento sad je ten původní, kde rostou letité jabloně, které byly vysázeny spolu se vznikem zahradnictví v 50. letech 20. století. Sad nebyl podroben analýze odrůd, ale v roce 2019 čítal: 18 jabloní, 2 torza jabloní a 1 hrušeň. Staré jabloně stále bohatě plodí (stav k roku 2019).

Druhá alejová část (jabloně)

Tato část sadu se skládá z nově vysazených jabloní. V roce 2010 zde bylo vysazeno 7 jabloní a v následujícím roce (2011) byla v blízkosti sadu vysázena jabloňová alej (odrůdy: Syreček úřetický, Řehtáč soudkovitý, Zvonkové, Matčino, Malinové podzimní, Panenské české). Tato alej asi 20 stromů obsahuje i staré odrůdy jabloní (Matčino, Otcovo a další). Nově vysazené stromy v této části aleje začínají již plodit (stav k roku 2019).

Třetí část (slivoně)

Na alej jabloní navázala plocha dvaceti slivoní, vysázená zde v roce 2018. Jedná se tyto staré odrůdy: švestka domácí, Chrudimská, Nancyská, Malvazinka a Wazonova renklóda. Nové slivoně ještě neplodí (stav k roku 2019).

Arboretum Albrechtův vrch

Oficiálně je zdejší sbírka živých dřevin (dendrologická zahrada původních dřevin Pražské kotliny) označována jako Miniarboretum Albrechtův vrch, je v péči firmy ROZA Mšec s.r.o. a projekt zbudování (a průběžní údržby) arboreta byl a je financován Odborem ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy. Arboretum se člení do čtyř pomyslných segmentů (sekcí).

Šípáková doubrava

Na výsluních a skalnatých svazích teplých a suchých oblastí s měkkou a prohřátou půdou se nacházejí teplomilné šípákové doubravy, jejichž jméno je odvozeno od dubu pýřitého – lidově nazývaného dub šípák. Tato dřeviny obsazující převážně vápnité substráty, vyznačují se specificky vykrojeným listem a obvykle bizarně zakrouceným kmenem. Jejich stanovištěm jsou především bazifilní teplomilné typy sušších lesních porostů. V ostatních enklávách a dalších místech Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí je tento typ vegetačního společenství poměrně častý.

Ovocný sad

Ještě v 70. letech 20. století se na venkovských zahradách pěstovaly jiné odrůdy ovocných dřevin, které ale byly postupem času nahrazeny novými odrůdami odolnějšími proti škůdcům a s většími výnosy. Trend rozšiřující se nabídky ovoce v obchodních sítích i změny způsobu života spotřebitelů znamenal praktický zánik pěstování některých odrůd a jejich vytrácení se z lidské paměti.

Spolu se změnou odrůd došlo v průběhu let i ke změně výšek kmenů ovocných stromů. Praktickou výhodou vysokokmenů (dnes již běžně komerčně v zahradnictvích nedostupných) byla možnost pod stromy sekat trávu pro hospodářské zvířectvo nebo tam pěstovat případně i jiné plodiny. Vysokokmeny byly nevýhodné při postřikování a prořezávání stromů a hlavně při sklizni plodů. Snadnější přístupnost k plodům a při ošetřování dřevin zajistily oblíbené polokmeny nebo dnes (2021) nejčastější čtvrtkmeny.

V ovocném sadu (označovaném jako „babiččiny odrůdy“) byly vysazeny a vyskytují se představitelé následujících odrůd stromů:

• jabloní: malinové holovouské; panenské české; parména zlatá zimní; astrachán bílý; kožená reneta zimní; matčino; malinové hornokrajské a sudetská reneta;
• hrušní: krvavka; špinka; máslovka Amanliská; Herbertova máslovka;
• slivoní: Oulinská renkloda.

• Odrůdy jablek (Ilustrační fotografie)
• 
  Panenské české
• 
  Parména zlatá
• 
  Astrachán bílý
• 
  Matčino
• 
  Sudetská reneta

Kromě těchto (vesměs vysokokmenných) odrůd ovocných stromů (jabloně, hrušně a slivoně) jsou zde zastoupeny i exempláře následujících druhů dřevin: dřín obecný; klokoč zpeřený; meruzalka alpská a aronie černá (černoplodá).

• Další dřeviny (Ilustrační fotografie)
• 
  Dřín obecný
• 
  Klokoč zpeřený
• 
  meruzalka alpská
• 
  Temnoplodec – Aronia melanocarpa (plody)

Méně známé ovoce

Dnes dovážené plody ze zahraničí postupně vytlačily z povědomí i trhu obdobné druhy ovoce, které naši předkové kdysi sice na území Československa pěstovali, ale péče o tyto odrůdy byla obtížná nebo bylo pracné finální zpracování jejich plodů. Tyto dřeviny se tak ze zahrad a sadů postupně přesunuly do parků a arboret a funkce výživová a ekonomická se pozvolna zredukovala jen na účel okrasný.

V této části miniarboreta (sekce méně známé ovoce; celkem je zde 10 druhů dřevin) jsou k vidění následující druhy a odrůdy dřevin: ořešák královský, jeřáb obecný a jeřáb oskeruše, morušovník černý a morušovník bílý, mišpule velkoplodá a kdouloň obecná.

• Méně známé dřeviny (ilustrační fotografie)
• 
  Ořešák královský
• 
  Jeřáb obecný
• 
  Jeřáb oskeruše
• 
  Morušovník černý
• 
  Morušovník bílý
• 
  Mišpule velkoplodá
• 
  Kdouloň obecná

Množinu druhů a odrůd „méně známého ovoce“ doplňují i původně plané rostliny, ze kterých byly postupem času vyšlechtěny bohatě plodící dřeviny. Tuto skupinu reprezentují exempláře jabloně lesní, hrušně polničky a třešně ptačí.

• Plané dřeviny (ilustrační fotografie)
• 
  Jabloň lesní
• 
  Hrušeň planá
• 
  Třešeň ptačí

Dubohabřina

Dubohabrovým hájům se daří na středně vlhkých půdách s rozmanitým podložím. Kdysi pokrývaly značnou část území Československé republiky ještě než byly vykáceny a nahrazeny ekonomicky vhodnějšími monokulturami převážně smrkových porostů. Hlavními dřevinami dubohabřin (jak název napovídá) jsou dub zimní (v nižších polohách dub letní) a habr obecný.

V miniarboretu Albrechtův vrch (sekce dubohabřina; celkem je zde 8 druhů dřevin) jsou zastoupeny především dub letní a habr obecný, ale vyskytuje se zde i topol černý, jenž zde zůstal v několika exemplářích jako větší část původního topolového háje. Vysazené stromy v dubohabřině doprovází v arboretu i na jaře bíle kvetoucí hloh jednosemenný. Keřové patro je reprezentováno dřínem obecným, lískou obecnou, brslenem evropským a zimolezem pýřitým.

• Dřebiny dubohabřiny (ilustrační fotografie)
• 
  Dub letní
• 
  Habr obecný
• 
  Topol černý
• 
  Hloh jednosemenný
• 
  Dřín obecný
• 
  Líska obecná
• 
  Brslen evropský
• 
  Zimolez obecný

Letecký pohled na Albrechtův vrch. Na jižním úpatí jsou patrné meandry Prokopského potoka (14. října 2019)

Odkazy

Související články

• Prokopský potok
• Suchá retenční nádrž N4 Jinonice
• Retenční nádrž Asuán (Jinonice)
• Hemrovy skály

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albrechtův vrch na Wikimedia Commons
• Albrechtův vrch Praha 5 (Jinonice) na YouTube – Datum: 19. dubna 2021; stopáž: 16 vteřin

Portály: Geografie | Praha | Příroda | Životní prostředí