Albrechtův vrch je skalistá enkláva – součást Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí.[pozn. 1] Oblast označená jako Albrechtův vrch o celkové rozloze 0,7 ha se nachází v katastrálním území pražských Jinonic (Praha 5)[2] a těsně přiléhá k západnímu okraji jinonické retenční nádrže Asuán. Součástí této lokality je i miniarboretum Albrechtův vrch.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Albrechtův vrch
Pohled na východní část Albrechtova vrchu z louky na jeho úpatí
Pohled na východní část Albrechtova vrchu z louky na jeho úpatí
Základní informace
Nadm. výška280–305 m n. m.
Rozloha0,7 ha
Poloha
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ObvodPraha 5
UmístěníJinonice
Souřadnice
Albrechtův vrch
Albrechtův vrch
Albrechtův vrch na mapě Prahy
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled z prostřední vrcholové partie Albrechtova vrchu západním směrem
Pohled z prostřední vrcholové partie Albrechtova vrchu východním směrem
Svah se šípákovou doubravou (ilustrační foto)
Dubohabřina (ilustrační foto)

Původ jména

editovat

Jméno Albertova vrchu bylo nejspíše odvozeno od majitele Jinonic šlechtice Albrechta Pfefferkorna z Ottopachu, který v roce 1610 za 17 400 kop míšeňských grošů zakoupil Butovice a jemuž patřila i selská usedlost stávající na vrchu a také orná půda na terasách v dolní partii vrchu.[2]

Rozdělení oblasti

editovat

Oblast můžeme pomyslně rozdělit zhruba na dvě části a to podle hranice tvořené meandrovitým tokem Prokopského potoka, jenž tudy protéká (a ústí do retenční nádrže Asuán).[3] V okolí oblasti se ještě obdělává několik polí, ale většina ploch zarůstá.[1] Albrechtův vrch je součástí Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí a je zde zakázána veškerá stavební činnost.[1]

Skupina skal – vrch

editovat

Severně od koryta potoka se nachází skupina skal sopečného původu[4] s opticky dominantním diabasovým kopcem s vyhlídkou (305 m n. m.).[3][2] Před 425 milióny let[4][1] byl tento vršek činnou sopkou omývanou silurským mořem.[2] Skladba hornin magmatického původu v podloží kopce ovlivňuje složení místních rostlinných společenstev, a tak se zde vyskytují i některé chráněné suchomilné a teplomilné stepní rostliny (teplomilná společenstva skalních stepí).[2]

Jižně od koryta Prokopského potoka[3] se nachází pozemek starého sadu, který patřil až do 6. dubna 1923 k rodovému majetku Schwarzenbergů.[2] Od tohoto data přešlo (na základě trhové smlouvy) vlastnictví pozemku na hlavní město Prahu.[2] Pozemek byl veden jako role (pole), což dokládají ještě i letecké snímky z roku 1938.[2] V 50. letech 20. století zde byl postaven malý dům (zemědělská usedlost[1] sloužila coby nevelké zahradnictví) a z té doby pochází i výsadba jabloní, jež jsou zde (v podobě starých stromů, často zarostlých v keřích a nepřístupných křoviscích[1]) přítomny dosud (rok 2021).[2] V 80. letech 20. století zbyly z domu jen pozůstatky; části domu jsou v sadu dosud (rok 2021).[2] Postupem času oblast chátrala.[2] Podle hrubého časově–místního rozdělení má sad Albrechtův vrch tři rozdílné části (starý sad, jabloňová alej, slivoně).[2]

Starý původní sad

editovat

Tento sad je ten původní, kde rostou letité jabloně, které byly vysázeny spolu se vznikem zahradnictví v 50. letech 20. století.[2] Sad nebyl podroben analýze odrůd, ale v roce 2019 čítal: 18 jabloní, 2 torza jabloní a 1 hrušeň. Staré jabloně stále bohatě plodí (stav k roku 2019).[2]

Druhá alejová část (jabloně)

editovat

Tato část sadu se skládá z nově vysazených jabloní. V roce 2010 zde bylo vysazeno 7 jabloní a v následujícím roce (2011) byla v blízkosti sadu vysázena jabloňová alej (odrůdy: Syreček úřetický, Řehtáč soudkovitý, Zvonkové, Matčino, Malinové podzimní, Panenské české).[2] Tato alej asi 20 stromů obsahuje i staré odrůdy jabloní (Matčino, Otcovo a další).[2] Nově vysazené stromy v této části aleje začínají již plodit (stav k roku 2019).[2]

Třetí část (slivoně)

editovat

Na alej jabloní navázala plocha dvaceti slivoní, vysázená zde v roce 2018.[2] Jedná se tyto staré odrůdy: švestka domácí, Chrudimská, Nancyská, Malvazinka a Wazonova renklóda.[2] Nové slivoně ještě neplodí (stav k roku 2019).[2]

Arboretum Albrechtův vrch

editovat

Oficiálně je zdejší sbírka živých dřevin (dendrologická zahrada původních dřevin Pražské kotliny) označována jako Miniarboretum Albrechtův vrch, je v péči firmy ROZA Mšec s.r.o. a projekt zbudování (a průběžní údržby) arboreta byl a je financován Odborem ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy.[5] Arboretum se člení do čtyř pomyslných segmentů[4] (sekcí).[6][pozn. 2]

Šípáková doubrava

editovat

Na výsluních a skalnatých svazích teplých a suchých oblastí s měkkou a prohřátou půdou[7] se nacházejí teplomilné šípákové doubravy, jejichž jméno je odvozeno od dubu pýřitého – lidově nazývaného dub šípák.[7] Tato dřeviny obsazující převážně vápnité substráty, vyznačují se specificky vykrojeným listem a obvykle bizarně zakrouceným kmenem.[7] Jejich stanovištěm jsou především bazifilní teplomilné typy sušších lesních porostů. V ostatních enklávách a dalších místech Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí je tento typ vegetačního společenství poměrně častý.

Ovocný sad

editovat

Ještě v 70. letech 20. století se na venkovských zahradách pěstovaly jiné odrůdy ovocných dřevin, které ale byly postupem času nahrazeny novými odrůdami odolnějšími proti škůdcům a s většími výnosy.[8] Trend rozšiřující se nabídky ovoce v obchodních sítích i změny způsobu života spotřebitelů znamenal praktický zánik pěstování některých odrůd a jejich vytrácení se z lidské paměti.[8]

Spolu se změnou odrůd došlo v průběhu let i ke změně výšek kmenů ovocných stromů.[8] Praktickou výhodou vysokokmenů (dnes již běžně komerčně v zahradnictvích nedostupných) byla možnost pod stromy sekat trávu pro hospodářské zvířectvo nebo tam pěstovat případně i jiné plodiny.[8] Vysokokmeny byly nevýhodné při postřikování a prořezávání stromů a hlavně při sklizni plodů.[8] Snadnější přístupnost k plodům a při ošetřování dřevin zajistily oblíbené polokmeny nebo dnes (2021) nejčastější čtvrtkmeny.[8]

V ovocném sadu (označovaném jako „babiččiny odrůdy“) byly vysazeny a vyskytují se představitelé následujících odrůd stromů:[8]

Kromě těchto (vesměs vysokokmenných) odrůd ovocných stromů (jabloně, hrušně a slivoně) jsou zde zastoupeny i exempláře následujících druhů dřevin: dřín obecný; klokoč zpeřený; meruzalka alpská a aronie černá (černoplodá).[8]

Méně známé ovoce

editovat

Dnes dovážené plody ze zahraničí postupně vytlačily z povědomí i trhu obdobné druhy ovoce, které naši předkové kdysi sice na území Československa pěstovali,[4] ale péče o tyto odrůdy byla obtížná nebo bylo pracné finální zpracování jejich plodů.[9] Tyto dřeviny se tak ze zahrad a sadů postupně přesunuly do parků a arboret a funkce výživová a ekonomická se pozvolna zredukovala jen na účel okrasný.[9]

V této části miniarboreta (sekce méně známé ovoce; celkem je zde 10 druhů dřevin[9]) jsou k vidění následující druhy a odrůdy dřevin:[9] ořešák královský, jeřáb obecný a jeřáb oskeruše, morušovník černý a morušovník bílý, mišpule velkoplodá a kdouloň obecná.[9]

Množinu druhů a odrůd „méně známého ovoce“ doplňují i původně plané rostliny, ze kterých byly postupem času vyšlechtěny bohatě plodící dřeviny.[9] Tuto skupinu reprezentují exempláře jabloně lesní, hrušně polničky a třešně ptačí.[9]

Dubohabřina

editovat

Dubohabrovým hájům se daří na středně vlhkých půdách s rozmanitým podložím.[5] Kdysi pokrývaly značnou část území Československé republiky ještě než byly vykáceny a nahrazeny ekonomicky vhodnějšími monokulturami převážně smrkových porostů.[5] Hlavními dřevinami dubohabřin (jak název napovídá) jsou dub zimní (v nižších polohách dub letní) a habr obecný.[5]

V miniarboretu Albrechtův vrch (sekce dubohabřina; celkem je zde 8 druhů dřevin[5]) jsou zastoupeny především dub letní a habr obecný, ale vyskytuje se zde i topol černý,[5] jenž zde zůstal v několika exemplářích jako větší část původního topolového háje.[4][pozn. 3] Vysazené stromy v dubohabřině doprovází v arboretu i na jaře bíle kvetoucí hloh jednosemenný.[5] Keřové patro je reprezentováno dřínem obecným, lískou obecnou, brslenem evropským a zimolezem pýřitým.[5]

Letecký pohled na Albrechtův vrch. Na jižním úpatí jsou patrné meandry Prokopského potoka (14. října 2019)

Poznámky

editovat
  1. Tvrzení, že Albrechtův vrch se z větší části nachází v ochranném pásmu Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí[1] a že je tato oblast oficiálně označovaná jako Přírodní rezervace (PR) Albrechtův vrch[1] se nezakládá na pravdě.
  2. V nejnižší (zamokřené) části louky při ústí Prokopského potoka do retenční nádrže Asuán byla vybudována mělká tůň pro podporu života obojživelníků a bezobratlých živočichů a byly zde rovněž vysazeny vlhkomilné rostliny.[4]
  3. Topolový háj je zdejší významná krajinní dominanta a hnízdiště ptáků.[4]

Reference

editovat
  1. a b c d e f g FUGLÍK, Jaroslav. Přírodní rezervace Albrechtův vrch [online]. Zpravodaj městské části Praha 13, 2009-03. Číslo: březen 2009; rubrika: Toulky. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Albrechtův vrch [online]. Web Praha příroda cz [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  3. a b c Albrechtův vrch (GPS souřadnice: 50.0445258N, 14.3454019E) [online]. Web Mapy cz [cit. 2021-04-18]. Detailní zobrazení území pro jeho slovní popis a za účelem měření různých geografických údajů. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g NOVÁKOVÁ, Jolana. Česko – země neznámá; Hurá na sopku! aneb Albrechtův vrch v Praze a arboretum pod ním [online]. Web regiony Český rozhlas, 2014-07-11 [cit. 2021-04-19]. Stopáž audia: 02:57. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h Informační tabule s názvem: Miniarboretum místních druhů na území Prahy – Albrechtův vrch – Dubohabřina
  6. Arboretum Albrechtův vrch [online]. Web Turistika cz [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  7. a b c Šípákové doubravy [online]. Web ČT (pořad: Minuty z přírody; Krátké pořady o vzácných úkazech naší přírody) [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g h Informační tabule s názvem: Miniarboretum místních druhů na území Prahy – Albrechtův vrch – Ovocný sad (Babiččiny odrůdy)
  9. a b c d e f g Informační tabule s názvem: Miniarboretum místních druhů na území Prahy – Albrechtův vrch – Méně známé ovoce

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat