Albert Saský (filozof)
Albert Saský (latinsky: Albertus de Saxonia; asi 1320 Bahrdorf – 8. července 1390 Halberstadt) byl německý scholastický filozof. Zasáhl především do vývoje logiky a fyziky.
| Albert von Rickmersdorf | |
|---|---|
| Rodné jméno | Albertus de Saxonia |
| Narození | 1316 Bahrdorf |
| Úmrtí | 8. července 1390 (ve věku 73–74 let) Halberstadt |
| Alma mater | Pařížská univerzita (do 1351) Univerzita Karlova |
| Povolání | matematik, filozof, vysokoškolský učitel, katolický kněz a katolický biskup |
| Zaměstnavatelé | Pařížská univerzita (1351–1362) Vídeňská univerzita (1364–1366) |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | rektor (Vídeňská univerzita; 1365–1377) Roman Catholic Bishop of Halberstadt (1366–1390) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatStudoval na pražské Karlově univerzitě a na pařížské Sorbonně, kde byl žákem Jeana Buridana, a kde byl pak v letech 1351 až 1362 profesorem, roku 1353 rektorem.[1] V roce 1362 se vydal na dvůr papeže Urbana V. do Avignonu jako vyslanec rakouského vévody Rudolfa IV., aby vyjednal založení Vídeňské univerzity. Jednání byla úspěšná a Albert se v roce 1365 stal prvním rektorem této nové univerzity. Od roku 1366 až do své smrti byl biskupem v Halberstadtu. V této funkci se spojil s Magnusem II. Brunšvicko-Lüneburským proti Gerhardovi z Bergu, biskupovi z Hildesheimu, načež byl Gerhardem zajat v bitvě u Dinckleru v roce 1367.
Dílo
editovatPřispěl k šíření buridanovského nominalismu po celé střední Evropě a v Itálii.[2] Podobně jako Buridan i Albert kombinoval kritickou analýzu jazyka s epistemologickým pragmatismem. Albertova práce v logice také ukazuje silný vliv Villiama Ockhama, přijal jeho koncepci univerzálií, kategorií i jeho teorii předpokladů. Jeho objemná sbírka Sofismata (napsaná kolem roku 1359) systematizovala středověkou výrokovou logiku a anticipovala objev kvantifikátorů.[3] Udělal krok vpřed v teorii logické dedukce. Definoval 254 logických paradoxů.[1]
Zasáhl i do vývoje fyziky, kde položil základy teorie setrvačnosti. Zabýval se hydrostatikou a zkoumal mechanický pohyb. Rozvíjel Buridanovo učení o "impetu" a snažil se určit množství pohybu letící střely podle tloušťky dřevěných desek, které střela prorazí. V traktátu O nebi zkoumal volný pád tělesa a došel k mylnému závěru, že rychlost pádu je úměrná dráze. Věřil, že všechna tělesa padají k zemi stejnou rychlostí, a v této souvislosti použil jako první pojem hmotnost.[4] Při svých úvahách o středu Země a středu světa se dotkl teorie gravitace.
V jeho době byl nejvíce čten a oceňován jeho komentář k Aristotelově Fyzice, jehož rukopisy se dochovaly i v Praze. Věnoval se i etice a matematice. Přestože v Paříži studoval i teologii (studia nedokončil), nedochoval se žádný jeho teologický spis.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert of Saxony (philosopher) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Albert Of Saxony. Britannica.com [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Albert of Saxony. Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
- ↑ Albert Saský. Cojeco.cz [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
- ↑ REICHL, Jaroslav; VŠETIČKA, Martin. Pařížská univerzita. Encyklopedie fyziky [online]. 2006 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
