Albánci v Rakousku

Albánci v Rakousku (německy: Albaner in Österreich; albánsky: Shqiptarët në Austri) jsou migranti albánského původu a jejich potomci žijící v Rakousku. Většina z nich pochází z Kosova a Severní Makedonie, menší část poté pochází přímo z Albánie a dalších území Balkánu osídlených albánskou komunitou. V Rakousku jich žije okolo 80 tisíc.

Albánci v Rakousku
Populace
Rakousko cca 35-80 tisíc
Albánie a Kosovo (původ)
Jazyk(y)
albánština
Náboženství
islám, křesťanství, judaismus, ateismus

Historie

editovat

Na konci 14. století se Osmané poprvé dostali na území albánských pevností. Dne 2. března 1444 se albánský princ Gjergj Kastrioti, známý jako Skanderbeg, založil Ligu v Lezhë. Tato obranná aliance přivedla Osmanskou říši několikrát na pokraj kolapsu a dokázala zadržet islámskou teokracii na dalších 35 let. Vojenské úspěchy Skanderbega z něj během života vytvořily symbol křesťanství a obránce víry. Po jeho smrti v roce 1479 padla poslední samostatná albánská pevnost ve Skadaru a Albánie spadla pod osmanskou nadvládu na následujících 400 let. Nicméně během let Albánci stále bojovali za nezávislost a to až do roku 1912, kdy byla oficiálně vyhlášena nezávislost celého území. Během let bylo uspořádáno celkem 34 povstání, během kterých napadali Osmany a často dostávali finance a vojenskou podporu právě od Rakouska-Uherska.

Giorgio Basta pocházel z albánské šlechtické rodiny a byl vůdcem hlavní habsburské armády během dlouhých válek s Osmanskou říši. Arcivévoda Ferdinand II., syn císaře Ferdinanda I., viděl sám sebe jako následovníka Skanderbega. Habsburkové odolávali osmanským nájezdům často úspěšně. Ferdinand přinesl meč a helmu Skanderbega, které jsou vystavené ve Vídni dodnes. Velká turecká válka, během které se odehrálo i několik vzpour albánského obyvatelstva, skončila pro Osmany prohrou. Vítězství Rakousku přineslo rozkvět říše a začalo období úpadku vojenství v Osmanské říši.

V Rakousku žilo v roce 2017 celkem 24 445 osob s kosovským občanstvím a 31 809 obyvatel, kteří se v Kosovu narodili. Asi 2 tisíce dalších Albánců se přihlásilo k občanství v Severní Makedonii. Mimo jiné zde žilo 2 378 osob z Albánie a 3 861 osob, které se narodili v Albánii.

Od 15. prosince 2010 bylo lidem albánské národnosti povoleno vstoupit na území Rakouska bez víza, pokud byl účelem cesty turismus či práce a pokud na území strávili maximálně 90 dní v roce. Předpokladem je cestování s biometrickým pasem. Na hranicích může být po Albáncích vyžadováno doložení dokladu o financování jejich pobytu a cesty, cestovní doklady a důvod cesty do země.

Azyl pro Albánce byl velmi omezen, v roce 2009 byl udělen 68 lidem, zatímco v letech 2010 a 2011 už jen 17 lidí. Více než 10 kladně vyřízených žádostí o azyl bylo jen v roce 2010.

Demografie

editovat
Počet obyvatel s albánským a kosovským občanstvím
Spolková republika   Albánské občanství[1]   Kosovské občanství[1]
  Burgenland 40 381
  Korutany 98 850
  Dolní Rakousy 347 4 002
  Horní Rakousy 350 6 785
  Salcbursko 107 1 998
  Štýrsko 376 3
  Tyrolsko 89 606
  Vorarlbersko 38 512
  Vídeň 1 307 6 780
  Rakousko 2 752 25 549
Počet obyvatel narozených v Albánii a Kosovu
Spolková republika   Albánie[2]   Kosovo[2]
  Burgenland 81 616
  Korutany 197 1 272
  Dolní Rakousy 641 5 901
  Horní Rakousy 506 8 150
  Salcbursko 190 2 026
  Štýrsko 650 4 193
  Tyrolsko 153 707
  Vorarlbersko 79 697
  Vídeň 1 911 9 142
  Rakousko 4 390 32 704

Významné osobnosti

editovat

Vojenství

editovat

Umění

editovat

Kinematografie

editovat

Fotbaloví hráči původem z Kosovo a Albánie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albanians in Austria na anglické Wikipedii.

  1. a b Bevölkerung nach Staatsangehörigkeit und Geburtsland. www.statistik.at [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  2. a b Bevölkerung nach Staatsangehörigkeit und Geburtsland. www.statistik.at [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  3. Eldis Bajrami. weltfussball.de [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. (německy)