Alamosaurus

rod plazů (vymřelých)

Alamosaurus („Ještěr ze souvrství Ojo Alamo“) byl rod obřího býložravého dinosaura ze skupiny titanosaurních sauropodů (čeleď Saltasauridae), žijícího na konci křídového období na území Severní Ameriky.[1][2]

Jak číst taxoboxAlamosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 70 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Kostry druhu Alamosaurus sanjuanensis a Tyrannosaurus rex v muzejní expozici.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha
InfrařádSauropoda
NadčeleďTitanosauria
ČeleďSaltasauridae
PodčeleďOpisthocoelicaudiinae
RodAlamosaurus
Gilmore, 1922
Typový druh
''Alamosaurus sanjuanensis''
Gilmore, 1922
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alamosaurus byl obří dinosaurus, který dosahoval délky až přes 30 metrů[3] a hmotnost asi 35[4] až 80 tun (podle některých izolovaných obratlů obří velikosti mohl dokonce spadat do velikostní kategorie argentinosaura).[5] Dříve byl však považován spíše za středně velkého sauropoda o délce kolem 20 metrů a hmotnosti asi 16 000 kg.[6] V roce 2019 nicméně odhadl stejný americký badatel (Gregory S. Paul) podrobným rozborem a zhodnocením dosud využitých metod stanovování objemu a hmotnosti těla různých sauropodů celkovou tělesnou hmotnost alamosaura na 30 metrických tun, ovšem s poznámkou, že obří exempláře mohly být ještě podstatně těžší.[7][8]

Blízkým vývojovým příbuzným tohoto sauropodního dinosaura byl například argentinský druh Pellegrinisaurus powelli[9] nebo mongolský druh Opisthocoelicaudia skarzynskii[10].

Paleobiologie

editovat
 
Alamosaurus

Alamosaurus žil na konci období křídy před 70 až 66 milióny let na území dnešního jihozápadu USA. Žil zřejmě v mokřadech a záplavových pánvích, kde spásal dostupnou vegetaci. V současnosti je smontovaná kostra alamosaura o výšce 8,5 metru hlavním zlatým hřebem expozice Perotova muzea přírodních věd v texaském Dallasu.[11] Doba inkubace vajec alamosaura byla propočtena zhruba na 150 dní (5 měsíců).[12]

Alamosauři obývali bohaté a druhově rozmanité ekosystémy souvrství Ojo Alamo, souvrství Javelina, souvrství McRae i souvrství North Horn a patřili tak k posledním žijícím druhohorním dinosaurům - tzv. lancijské fauně. Jejich společníky byli četní rohatí a kachnozobí dinosauři (Ojoceratops, Torosaurus, Edmontosaurus, Kritosaurus), menší i velcí teropodi (Tyrannosaurus, Dineobellator, Ojoraptorsaurus) a mnoho dalších živočichů (želvy, praptáci, savci ad.).[13]

V roce 2020 byla popsána anatomie a morfologie osteodermu (kožní kostní destičky) velkého sauropoda z lokality Big Bend National Park. Je velmi pravděpodobné, že tento osteoderm patřil velkému jedinci druhu Alamosaurus sanjuanensis.[14]

Fosilie tohoto druhu byly objeveny také na území státu Chihuahua na severu Mexika.[15]

Paleocénní dinosaurus?

editovat

V roce 2011 publikoval americký geolog a paleontolog James E. Fassett studii, která naznačuje, že alamosauři mohli žít ještě asi před 64,8 milionu let, tedy již v období třetihorního paleocénu. Datovali totiž úlomek stehenní kosti alamosaura z Nového Mexika metodou uran-olovo. Výsledek přímého datování však zatím není obecně uznáván a zmíněná fosilie je považována za druhotně uloženou.[16] Jisté je, že alamosauři patří k posledním žijícím obřím sauropodům, přinejmenším na severoamerickém kontinentu.[17][18]

V literární fikci

editovat

Alamosaurus se krátce objevuje v knize Poslední dny dinosaurů, kde jsou tito obří sauropodi pozorováni zdálky a jeden z lidských členů výpravy se dokonce uvelebí v jeho ohromné stopě, podobně jako ve vaně.[19]

Reference

editovat
  1. SOCHA, Vladimír (2015). Neznámí dinosauři. Nakl. Mladá fronta, Praha. ISBN 978-80-204-3595-8. (str. 14-15)
  2. https://equatorialminnesota.blogspot.com/2021/02/your-friends-titanosaurs-part-332-alamosaurus-utah.html
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 36). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  4. González Riga, Bernardo J.; Lamanna, Matthew C.; Ortiz David, Leonardo D.; Calvo, Jorge O.; Coria, Juan P. (2016). "A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot". Scientific Reports. 6: 19165. doi:10.1038/srep19165
  5. https://svpow.com/2018/03/09/bibe-45854-the-giant-alamosaurus-cervical-series-from-big-bend-texas/
  6. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 209 (anglicky)
  7. Paul, Gregory S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of Carnegie Museum, 85(4): 335-358. (gspauldino.com/Titanomass.pdf)
  8. SOCHA, Vladimír. Kolik vážil největší známý dinosaurus?. OSEL.cz [online]. 16. ledna 2020. Dostupné online.  (česky)
  9. Ignacio Cerda, Virginia Laura Zurriaguz, José Luis Carballido, Romina González & Leonardo Salgado (2021). Osteology, paleohistology and phylogenetic relationships of Pellegrinisaurus powelli (Dinosauria: Sauropoda) from the Upper Cretaceous of Argentinean Patagonia. Cretaceous Research. 104957. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104957
  10. SOCHA, Vladimír. Opisthocoelicaudia skarzynskii. OSEL.cz [online]. 15. března 2021. Dostupné online.  (česky)
  11. http://dinosaurusblog.com/2016/08/12/posledni-z-titanu/
  12. Scott A. Lee (2019). Trends in embryonic and ontogenetic growth metabolisms in nonavian dinosaurs and extant birds, mammals, and crocodylians with implications for dinosaur egg incubation. Physical Review E 99, 052405. doi: https://doi.org/10.1103/PhysRevE.99.052405
  13. Archivovaná kopie. dinosaurusblog.com [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-27. 
  14. John A. Fronimos (2020). Morphology and neurovascular anatomy of a titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) osteoderm from the Upper Cretaceous of Big Bend National Park, Texas. Cretaceous Research, 104670. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104670
  15. Héctor E. Rivera-Sylva, Rosalba L. Nava-Rodríguez & Iván E. Sánchez-Uribe (2021). Dinosaurs from the Late Cretaceous of the Ojinaga Basin in Northeastern Chihuahua, Mexico. Paleontología Mexicana. 10 (2): 105 - 111.
  16. Archivovaná kopie. dinosaurusblog.com [online]. [cit. 2016-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-07. 
  17. https://equatorialminnesota.blogspot.com/2021/01/your-friends-titanosaurs-331-alamosaurus-new-mexico.html
  18. https://equatorialminnesota.blogspot.com/2021/02/your-friends-titanosaurs-part-333-alamosaurus-texas-mexico.html
  19. SOCHA, Vladimír (2016). Poslední dny dinosaurů, nakl. Radioservis, Praha. ISBN 978-80-87530-74-0 (str. 134-135)

Literatura

editovat
  • Gilmore, C. W. (1922). A new sauropod dinosaur from the Ojo Alamo Formation of New Mexico. Smithsonian Miscellaneous Collections. 72(14): 1-9.
  • Gilmore, C. W. (1946). Reptilian fauna of the North Horn Formation of central Utah. U.S. Geological Survey Professional Paper. 210-C:29-51.
  • Lehman, T. M. & Coulson, A. B. (2002). A juvenile specimen of the sauropod Alamosaurus sanjuanensis from the Upper Cretaceous of Big Bend National Park, Texas. Journal of Palaeontology. 76(1): 156-172.

Externí odkazy

editovat