Alžběta Frejková

Alžběta (Eliška) Frejková, rodným jménem Elisabeth (Elsbeth) Warnholtz, provdaná Elisabeth Henkeová, podruhé Frejková, přijaté počeštěné jméno Alžběta/Eliška (3. října 1907, Hamburk – 3. srpna 1990, Praha), byla divadelní a filmová herečka německého původu.

Alžběta Frejková
Rodné jméno	Elisabeth (Elsbeth) Warnholtz
Narození	3. října 1907 Hamburk
Úmrtí	3. srpna 1990 (ve věku 82 let) Praha
Povolání	Herečka
Choť	Ludvík Frejka
Děti	Hana Frejková
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Předválečné období

Pocházela z bohaté obchodnické rodiny v Hamburku. Navštěvovala tamní soukromou dívčí školu a začátkem roku 1924 přešla na gymnázium v Essenu, kde roku 1927 odmaturovala. Po maturitě přes výhrady širší rodiny odešla studovat soukromě herectví u Ilky Grüningové v Berlíně. Na závěr ročního studia 1929 získala Reinhardtovu cenu (Max-Reinhardt-Preis) pro nejlepšího absolventa hereckých škol v Německu. Hned po absolutoriu nastoupila na doporučení své učitelky, aby „unikla pozlátku velkoměsta a vyhrála se na periferii“, do angažmá v pražském německojazyčném divadle Neues Deutsches Theater. Zde působila až do ukončení jeho činnosti v roce 1938. Roku 1934 se provdala za českého Němce, aby získala československé občanství. Vyhraněně levicové názory ji přivedly k odborářským aktivitám, např. společně s Waltrem Taubem zorganizovala v divadle úspěšnou stávku za spravedlivější pracovní smlouvy. Roku 1935 vstoupila do KSČ a v činoherním souboru divadla spoluzaložila její buňku. Angažovala se i na poli česko-německé kulturní spolupráce v rámci Československa, byla členkou a tajemnicí Klubu českých a německých divadelníků (Klub der tschechischen und deutschen Bühnenangehörigen). V roce 1936 se organizačně podílela na vzniku dvojjazyčné inscenace hry Čech a Němec Jana Nepomuka Štěpánka, provedené celkem čtyřikrát ve Stavovském divadle a v Neues Deutsches Theater. Aktivně ze zúčastnila práce několika německých protinacistických spolků na území Československa, zejména nejvýznamnějšího z nich, klubu Die Tat. Pomáhala při získávání finančních prostředků pro německé uprchlíky před nacismem.

Exil

V březnu 1939 emigrovala před nacistickou okupací do Velké Británie. Zde se ihned zapojila do protinacistického odboje v rámci aktivit skupiny Die schaffende Emigration nebo v uměleckém uskupení Freier Deutscher Kulturbund, v jehož rámci působila jako konferenciérka, režisérka i herečka např. v pořadech kabaretní scény 24 Schwarze Schafe, roku 1940 přejmenované na Die Kleine Bühne. Podílela se i na činnostech československého exilu, např. v rámci Klubu česko-britského přátelství. Spolupracovala s německojazyčným vysíláním BBC. V Anglii se seznámila s Ludvigem Freundem, publicistou a ekonomickým expertem KSČ v exilu, a začala s ním žít. Podle některých zdrojů se s Freundem znali již před válkou a v exilu se znovu sešli. Roku 1945 se jim v Londýně narodila dcera Hana.

Poválečné období

Po skončení války se vrátili do Prahy, Freund si počeštil jméno na Ludvík Frejka a roku 1946 uzavřeli manželství. Frejka zastával vysoké funkce v KSČ i ve státních orgánech. Alžběta Frejková se pokoušela uplatnit v českém divadle jako herečka a asistentka režie, dostala i filmovou roli ve filmu Nerozumím režiséra Vladimíra Čecha (hrála pod pseudonymem Eliška Novotná). V listopadu 1952 byl Frejka odsouzen v rámci procesu s „vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ k trestu smrti a 3. prosince 1952 byl popraven. Alžběta Frejková byla následně vyloučena z KSČ, zbavena možnosti pracovat ve svém oboru a i s dcerou vykázána do Janova nad Nisou. Pracovala jako dělnice v tamním závodě liberecké Textilany, po roce 1956 směla příležitostně režírovat v jabloneckém ochotnickém souboru Tyl (Jegor Bulyčov Maxima Gorkého, Člověk hledá radost Viktora Rozova, Filosofská historie podle novely Aloise Jiráska, v níž zahrála svou první divadelní roli její dcera Hana Frejková). Kolem roku 1960 se s dcerou mohla přestěhovat do Jablonce. Po Frejkově rehabilitaci roku 1963 jí bylo vráceno členství v KSČ, mohla se z „vyhnanství“ vrátit do Prahy, směla dálkově vystudovat režii na DAMU a do jisté míry se vrátila ke svému oboru. Pracovala jako dramaturgyně Městských divadel pražských, později na ministerstvu kultury při organizaci divadelních festivalů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století se objevila i v menších rolích v několika filmech. Po okupaci Československa roku 1968 vystoupila z KSČ. Jejím posledním významným dílem byla Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938, zpracovaná pro Divadelní ústav. Závěr života strávila v Praze.

Dílo

Teatrologická práce

FREJKOVÁ, Eliška. Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938. Praha: strojopis, 1972. Knihovna Divadelního ústavu, signatura MB 2819. 

Divadelní role v Neues Deutsches Theater Praha (výběr)

• Die heilige Flamme (The Sacred Flame), William Somerset Maugham, role: Sestra Waylandová, premiéra: 14. 12. 1929;
• Der Biberpelz, Gerhart Hauptmann, role: Leontine Wolff, premiéra: 12. 11. 1930;
• Der Doppelgänger (Двойник), Arkadij Timofejevič Averčenko, překlad: Maurice Hirschmann, role: Valja, premiéra: 27. 6. 1931 (v rámci Večera ruských komedií);
• Der Graue, Friedrich Forster, role: Selma Schwan, premiéra: 9. 9. 1931;
• Der Kaufmann von Venedig (The Merchant of Venice), William Shakespeare, role: Jessica, premiéra: 2. 9. 1932;
• Komödie der Irrungen (The Comedy of Errors), William Shakespeare, role: Luciana, premiéra: 18. 3. 1933;
• Wallensteins Tod, Friedrich Schiller, role: Hraběnka Trčková, premiéra: 13. 1. 1934;
• Julius Cäsar, William Shakespeare, role: Calpurnia, premiéra: 23. 3. 1934;
• Peer Gynt, Henrik Ibsen, překlad: Christian Morgenstern, role: Zelená princezna, premiéra: 20. 10. 1934;
• Dantons Tod, Georg Büchner, role: Julie, Dantonova žena, premiéra: 14. 5. 1935;
• Ein Kind klagt an (The Children's Hour), Lillian Hellman, překlad: Marianne Kempner, role: Martha Dobie, premiéra: 3. 4. 1936;
• Eine Frau ohne Bedeutung (A Woman of No Importance), Oscar Wilde, překlad: Karl Lerbs, role: Lady Hunstantonová, premiéra: 27. 5. 1936;
• Fröhlich drehn wir uns im Kreise (Merrily We Roll Along), George Simon Kaufman a Moss Hart, role: Julia Glenn, premiéra: 11. 11. 1936;
• Der Außenseiter, Leonhard Frank, role: Mužova žena, premiéra: 8. 9. 1937;
• Die Weber, Gerhart Hauptmann, role: Luisa Hilse, premiéra: 25. 11. 1937;
• Hamlet, Prinz von Dänemark, William Shakespeare, role: Královna Gertruda, premiéra: 28. 5. 1938.

Divadelní činnost v exilu (výběr)

• Der Spitzel (aktovka z divadelního pásma Furcht und Elend des Dritten Reiches), Bertolt Brecht, role: Žena, premiéra: květen 1939, Freier Deutscher Kulturbund in Großbritannien Londýn;
• Libussa, Franz Grillparzer, režie ukázky ze hry; Gott, Kaiser und Bauer, Julius „Gyula“ Háy, v ukázce ze hry role: Císařovna Barbora. V rámci komponovaného pořadu německých herců z Československa Unbeugsames Böhmen. Premiéra: 17. 1. 1942, Mercury Theatre Londýn, pod záštitou Klubu česko-britského přátelství.

Divadelní činnost po válce (výběr)

• Šeřík v hlavni, Jaromíra Kolárová, jako asistentka režie, premiéra: 31. 5. 1951, Divadlo československého státního filmu Praha;
• První kroky (Die ersten Schritte), Hermann Werner Kubsch, překlad: Eva Knotková, jako asistentka režie, premiéra: 9. 10. 1951, Městské a oblastní divadlo Libeň Praha;
• Naši furianti, Ladislav Stroupežnický, role: Rozárka, premiéra: 6. 6. 1952, Divadlo S. K. Neumanna Praha;
• Legenda o Svaté Ancille (Aretej), Miroslav Krleža, překlad: Dušan Karpatský, jako asistentka režie, premiéra: 26. 6. 1965, Komorní divadlo Praha.

Filmografie

• Held einer Nacht (německá verze filmu Hrdina jedné noci, 1935), jako Elsbeth Warnholtz;
• Nerozumím (1947), role Učitelka hudby Weberová, jako Eliška Novotná;
• Ceremoniál (krátkometrážní studentský film, 1966), role Návštěvnice;
• Adelheid (1969), role Stará Němka;
• Chvojka (televizní film, 1970), jako Eliška Frejková;
• …a pozdravuji vlaštovky (1972), role: Dozorkyně Sternetzká.

Odkazy

Literatura

• LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945. Praha: Academia, Institut umění – Divadelní ústav, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 15, 439, 458, 506, 509, 520, soupisy str. 275–276. 
• MELKUSOVÁ, Jitka. Činohra Neues Deutsches Theater a Kleine Bühne v době působení ředitele Dr. Paula Egera (1932–1938). Praha, 2006 [cit. 2022-03-12]. 226 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. PhDr. Vladimír Just, CSc. s. 11, 13–14, 69, 71, 75, 95, 130, 149–150. Dostupné online.
• DEMETZ, Hans. Geschichte des Deutschen Theaters in Prag. Praha: Divadelní ústav, 1976. (němčina) Knihovna Divadelního ústavu, sign. MB 1669. 
• SRBA, Bořivoj. Múzy v exilu. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 888 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-3134-0. S. 89, 122, 124, 129, 132–134, 155, 168, 196, 253, 262, 277, 284, 518, 525, 530, 536, 540, 578, 808. 
• FREJKOVÁ, Hana. Divný kořeny. Praha: Torst, 2007. 178 s. ISBN 978-80-7215-325-1. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alžběta Frejková
• Biografický slovník Heslo o Frejková Eliška (autor: Zdeněk Doskočil)
• Alžběta Frejková v Internet Movie Database (anglicky)
• Alžběta Frejková ve Filmovém přehledu
• Alžběta Frejková v Česko-Slovenské filmové databázi
• Alžběta Frejková ve Filmové databázi
• Alžběta Frejková na Kinoboxu
• IDU – Databáze Divadelního ústavu

Autoritní data	NKC: xx0095981 ISNI: 0000 0000 5961 1253 LCCN: no2009012150 SNK: 157483 VIAF: 34292126 WorldCat Entities: E39PBJppCbkPKFPQhDbjWdm68C