Alžběta Frejková

česká divadelní herečka

Alžběta (Eliška) Frejková, rodným jménem Elisabeth (Elsbeth) Warnholtz, provdaná Elisabeth Henkeová, podruhé Frejková, přijaté počeštěné jméno Alžběta/Eliška (3. října 1907, Hamburk3. srpna 1990, Praha), byla divadelní a filmová herečka německého původu.

Alžběta Frejková
Rodné jménoElisabeth (Elsbeth) Warnholtz
Narození3. října 1907
Hamburk
Úmrtí3. srpna 1990 (ve věku 82 let)
Praha
PovoláníHerečka
ChoťLudvík Frejka
DětiHana Frejková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Předválečné období

editovat

Pocházela z bohaté obchodnické rodiny v Hamburku. Navštěvovala tamní soukromou dívčí školu a začátkem roku 1924 přešla na gymnázium v Essenu, kde roku 1927 odmaturovala.[1] Po maturitě přes výhrady širší rodiny odešla studovat soukromě herectví u Ilky Grüningové v Berlíně. Na závěr ročního studia 1929 získala Reinhardtovu cenu (Max-Reinhardt-Preis) pro nejlepšího absolventa hereckých škol v Německu. Hned po absolutoriu nastoupila na doporučení své učitelky, aby „unikla pozlátku velkoměsta a vyhrála se na periferii“,[2] do angažmá v pražském německojazyčném divadle Neues Deutsches Theater. Zde působila až do ukončení jeho činnosti v roce 1938. Roku 1934 se provdala za českého Němce, aby získala československé občanství.[3] Vyhraněně levicové názory ji přivedly k odborářským aktivitám, např. společně s Waltrem Taubem zorganizovala v divadle úspěšnou stávku za spravedlivější pracovní smlouvy. Roku 1935 vstoupila do KSČ a v činoherním souboru divadla spoluzaložila její buňku. Angažovala se i na poli česko-německé kulturní spolupráce v rámci Československa, byla členkou a tajemnicí Klubu českých a německých divadelníků (Klub der tschechischen und deutschen Bühnenangehörigen). V roce 1936 se organizačně podílela na vzniku dvojjazyčné inscenace hry Čech a Němec Jana Nepomuka Štěpánka, provedené celkem čtyřikrát ve Stavovském divadle a v Neues Deutsches Theater.[4][5] Aktivně ze zúčastnila práce několika německých protinacistických spolků na území Československa, zejména nejvýznamnějšího z nich, klubu Die Tat. Pomáhala při získávání finančních prostředků pro německé uprchlíky před nacismem.

V březnu 1939 emigrovala před nacistickou okupací do Velké Británie. Zde se ihned zapojila do protinacistického odboje v rámci aktivit skupiny Die schaffende Emigration nebo v uměleckém uskupení Freier Deutscher Kulturbund, v jehož rámci působila jako konferenciérka, režisérka i herečka např. v pořadech kabaretní scény 24 Schwarze Schafe, roku 1940 přejmenované na Die Kleine Bühne. Podílela se i na činnostech československého exilu, např. v rámci Klubu česko-britského přátelství. Spolupracovala s německojazyčným vysíláním BBC. V Anglii se seznámila s Ludvigem Freundem, publicistou a ekonomickým expertem KSČ v exilu, a začala s ním žít. Podle některých zdrojů se s Freundem znali již před válkou a v exilu se znovu sešli.[6] Roku 1945 se jim v Londýně narodila dcera Hana.

Poválečné období

editovat

Po skončení války se vrátili do Prahy, Freund si počeštil jméno na Ludvík Frejka a roku 1946 uzavřeli manželství. Frejka zastával vysoké funkce v KSČ i ve státních orgánech. Alžběta Frejková se pokoušela uplatnit v českém divadle jako herečka a asistentka režie, dostala i filmovou roli ve filmu Nerozumím režiséra Vladimíra Čecha (hrála pod pseudonymem Eliška Novotná). V listopadu 1952 byl Frejka odsouzen v rámci procesu s „vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ k trestu smrti a 3. prosince 1952 byl popraven. Alžběta Frejková byla následně vyloučena z KSČ, zbavena možnosti pracovat ve svém oboru a i s dcerou vykázána do Janova nad Nisou. Pracovala jako dělnice v tamním závodě liberecké Textilany, po roce 1956 směla příležitostně režírovat v jabloneckém ochotnickém souboru Tyl (Jegor Bulyčov Maxima Gorkého, Člověk hledá radost Viktora Rozova, Filosofská historie podle novely Aloise Jiráska, v níž zahrála svou první divadelní roli její dcera Hana Frejková).[7] Kolem roku 1960 se s dcerou mohla přestěhovat do Jablonce. Po Frejkově rehabilitaci roku 1963 jí bylo vráceno členství v KSČ, mohla se z „vyhnanství“ vrátit do Prahy, směla dálkově vystudovat režii na DAMU a do jisté míry se vrátila ke svému oboru. Pracovala jako dramaturgyně Městských divadel pražských, později na ministerstvu kultury při organizaci divadelních festivalů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století se objevila i v menších rolích v několika filmech. Po okupaci Československa roku 1968 vystoupila z KSČ. Jejím posledním významným dílem byla Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938, zpracovaná pro Divadelní ústav. Závěr života strávila v Praze.

Teatrologická práce

editovat

FREJKOVÁ, Eliška. Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938. Praha: strojopis, 1972. Knihovna Divadelního ústavu, signatura MB 2819. 

Divadelní role v Neues Deutsches Theater Praha (výběr)

editovat

Divadelní činnost v exilu (výběr)

editovat
  • Der Spitzel (aktovka z divadelního pásma Furcht und Elend des Dritten Reiches), Bertolt Brecht, role: Žena, premiéra: květen 1939, Freier Deutscher Kulturbund in Großbritannien Londýn;
  • Libussa, Franz Grillparzer, režie ukázky ze hry; Gott, Kaiser und Bauer, Julius „Gyula“ Háy, v ukázce ze hry role: Císařovna Barbora. V rámci komponovaného pořadu německých herců z Československa Unbeugsames Böhmen. Premiéra: 17. 1. 1942, Mercury Theatre Londýn, pod záštitou Klubu česko-britského přátelství.

Divadelní činnost po válce (výběr)

editovat

Filmografie

editovat
  • Held einer Nacht (německá verze filmu Hrdina jedné noci, 1935), jako Elsbeth Warnholtz;
  • Nerozumím (1947), role Učitelka hudby Weberová, jako Eliška Novotná;
  • Ceremoniál (krátkometrážní studentský film, 1966), role Návštěvnice;
  • Adelheid (1969), role Stará Němka;
  • Chvojka (televizní film, 1970), jako Eliška Frejková;
  • …a pozdravuji vlaštovky (1972), role: Dozorkyně Sternetzká.

Reference

editovat
  1. FREJKOVÁ H., str. 22–28.
  2. FREJKOVÁ H., str. 30.
  3. FREJKOVÁ H., str. 33.
  4. Čech a Němec v databázi Archivu Národního divadla.
  5. Knihovna MUNI – SRBA, Bořivoj: Múzy v exilu, Obrazová příloha, obr. 12.
  6. FREJKOVÁ H., str. 35.
  7. DbČAD Soubor Tyl v Databázi českého amatérského divadla.
  8. L.W. [Ludwig Winder]. Maugham: „Die heilige Flamme“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 15. 12. 1929, roč. 102, čís. 293, s. 8. Dostupné online. (němčina) 
  9. L.W. [Ludwig Winder]. Hermine Medelskys Jubiläum. „Der Biberpelz“ im Deutschen Theater. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 13. 11. 1930, roč. 103, čís. 266, s. 6. Dostupné online. (němčina) 
  10. L.W. [Ludwig Winder]. Russischer Humor. Komödienabend in der Kleinen Bühne. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 28. 6. 1931, roč. 104, čís. 151, s. 8. Dostupné online. (němčina) 
  11. L.W. [Ludwig Winder]. Friedrich Forster: „Der Graue“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 10. 9. 1931, roč. 104, čís. 211, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  12. L.W. [Ludwig Winder]. „Der Kaufmann von Venedig.“ (Neueinstudiert im Neuen Theater). Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 3. 9. 1932, roč. 105, čís. 208, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  13. L.W. [Ludwig Winder]. „Komödie der Irrungen.“ Neueinstudierung in der Kleinen Bühne. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 19. 3. 1933, roč. 106, čís. 67, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  14. L.W. [Ludwig Winder]. Wallensteins Tod. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 14. 1. 1934, roč. 107, čís. 11, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  15. L.W. [Ludwig Winder]. „Julius Cäsar.“ (Neues Theater). Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 24. 3. 1934, roč. 107, čís. 70, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  16. L.W. [Ludwig Winder]. Peer Gynt. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 21. 10. 1934, roč. 107, čís. 247, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  17. L.W. [Ludwig Winder]. Dantons Tod. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 15. 5. 1935, roč. 108, čís. 113, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  18. L.W. [Ludwig Winder]. „Ein Kind klagt an“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 4. 4. 1936, roč. 109, čís. 81, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  19. L.W. [Ludwig Winder]. „Eine Frau ohne Bedeutung“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 28. 5. 1936, roč. 109, čís. 125, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  20. L.W. [Ludwig Winder]. „Fröhlich drehn wir uns im Kreise“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 12. 11. 1936, roč. 109, čís. 263, s. 7. Dostupné online. (němčina) 
  21. L.W. [Ludwig Winder]. Leonhard Frank: „Der Außenseiter“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 9. 9. 1937, roč. 110, čís. 212, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  22. L.W. [Ludwig Winder]. Hauptmann: „Die Weber“. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 26. 11. 1937, roč. 110, čís. 278, s. 5. Dostupné online. (němčina) 
  23. L.W. [Ludwig Winder]. „Hamlet“ Neues Theater. Deutsche Zeitung Bohemia. Praha 29. 5. 1938, roč. 111, čís. 126, s. 5. Dostupné online. (němčina) 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat