Aischinés

starořecký politik a řečník

Aischinés, řecky Αἰσχίνης (389 př. n. l. Athény - 314 př. n. l. Samos) byl starořecký politik a řečník. Bývá řazen mezi tzv. attické řečníky (kánon deseti největších řečníků sestavený patrně ve starověké Alexandrii).

Aischinés
Narození390 př. n. l.
Athény
Úmrtí322 př. n. l. (ve věku 67–68 let)
Samos
Povolánípolitik, diplomat, řečník a spisovatel
Funkcevelvyslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z chudé rodiny (otec byl učitelem na základní škole, matka asistentka při náboženských obřadech), podařilo se mu však získat athénské občanství. Stal se úředníkem politiků Aristofonta z Azenia a Eubula. Poté se neúspěšně věnoval divadlu, více se mu dařilo jako vojákovi (bojoval např. v bitvách u Mantineie roku 363 a u Tamyn roku 358).

Pak vstoupil do politiky. Bylo to v době, kdy Athény vedly spory s králem Filipem II. Makedonským. Aischinés, po počátečním volání k obraně proti tomuto monarchovi, se nakonec přiklonil k umírněným, kteří si přáli dojednat smír. Ten také dojednal roku 346 př. n. l. Byl pak obviňován athénskými radikály (zejména Démosthenem a Timarchem) z přijetí úplatku od Filipa a vlastizrady, ale u soudu, k němuž ho pohnali, se obhájil (slavnou řečí O křivém poselství) a naopak dokázal úspěšně obžalovat žalobce Timarcha z prostituce (u soudu přednesl svou slavnou řeč Proti Timarchovi, jež se dochovala). Démosthénes podal sice žalobu novou, ale Aischinés se opět obhájil, politicky kryt zvláště Eubulem.

K boji s Filipem nakonec stejně došlo, patrně i díky samotnému Aischinovi (citován je zejména jeho odbojný projev na Amfiktyónii). Athéňané se Filipově armádě, spolu s Thébany, postavili roku 338 př. n. l. u Chairóneie, avšak byli rozdrceni. Aischinés se po této katastrofě, za niž nepřijal jakoukoli odpovědnost, pokusil z Athén vypudit radikály Démosthena a Ktésifonta (řeč Proti Ktésifontovi se dochovala), ale Démosthenés se dokázal svým řečnickým uměním obhájit. Aischinés k jeho ostrakizaci nesehnal ani pětinu potřebných hlasů, což vzal jako svou osobní urážku a porážku a odešel z Athén do Efesu. Později se přestěhoval na Rhodos, kde si založil školu rétoriky. Zemřel patrně na ostrově Samu.

Tři zachované projevy (O křivém posleství, Proti Timarchovi a Proti Ktésifontovi) byli tradicí nazvány Tři grácie či Tři charitky. Fotios hovořil i o devíti Aischinových dopisech, jakožto o Devíti múzách. Ty se však nedochovaly. Dopisi Aischinovi někdy připisované a publikované filologem Rudolfem Hercherem pod názvem Epistolographi Graeci patrně nepsal sám Aischinés.

Český filolog Eduard Kastner jeho řečnický styl hodnotil v Ottově slovníku naučném roku 1888 takto: "Jest zajisté Aischinés prvním řečníkem po Démosthenovi, ba v jedné věci jej i předstihl; dovedlť výborně mluviti i bez přípravy. Řeči jeho vyznamenávají se zvláštní plynností a mohutností slohu a neobyčejně bystrým vtipem, ale při vší té dokonalosti formální schází jim základ mravní, jejž Aischinés hleděl mírně nahraditi planou sofistikou."[1]

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný/Aischinés – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 80–81.

Externí odkazy

editovat