Aero A-200

sportovní letadlo

Aero A-200 byl československý sportovně-turistický letoun z poloviny 30. let 20. století, který si objednalo Ministerstvo veřejných prací (MVP). Byl navržen a postaven speciálně k účasti na evropské mezinárodní sportovní soutěži Challenge de Tourisme International 1934, která se konala v Polsku ve Varšavě. Letoun byl vyroben továrnou Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany. Hlavním konstruktérem letounu byl ing. Antonín Husník.[1]

Aero A-200
Aero A-200
Aero A-200
Určenísportovní letoun
VýrobceAero
ŠéfkonstruktérAntonín Husník
První let1934
UživatelČeskoslovensko
Vyrobeno kusů2
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Walter Bora a Aero A 200
Walter Bora a Aero A 200 přelétává 8 m stěnu na Challenge (1934)

Vznik a vývoj

editovat

Soutěž Challenge de Tourisme International v roce 1932 vyhrál polský letoun RWD-6, vzpěrový hornoplošník. Konstruktéři z vysočanské továrny Aero původně chtěli tuto konstrukci napodobit a na rýsovacích prknech vznikal návrh na čtyřmístný vzpěrový hornoplošník. Přesto konstrukce vedená Antonínem Husníkem zvolila jiné řešení. Propozice soutěže byly před ročníkem 1934 změněny v tom smyslu, že bylo potřebné, aby letoun uměl nejenom rychle létat, ale byly sledovány i startovací a přistávací schopnosti, tedy krátký vzlet a přistání (STOL). Tyto parametry byly při soutěži sledovány a měřeny při překonávání 8 m překážky, kterou představovala lanka s praporky natažené mezi stojany. Mimo to se hodnotily i další parametry letounu, jako dílenské zpracování, vybavení kabiny atp. I z těchto důvodů byl navržen dolnoplošník s obdélníkovými křídly sklopnými podél trupu vzad.

Ministerstvo veřejných prací (MVP) pověřilo továrnu Aero pro účast v kategorii turistických čtyřsedadlových letounů konstrukcí a stavbou dvou speciálních, soutěžních strojů.[2]

 
Walter Bora a Aero A 200 přelétává 8 m stěnu na Challenge 1934

Byl to první letoun vyrobený továrně Aero s uspořádáním nosných ploch jako dolnoplošník. Stavbu letounů financovalo MVP, ale prostředky na stavbu letounu předávalo opožděně, proto byl termín dokončení ohrožen. V posledních týdnech před startem soutěže měla továrna Aero na pilno, ale oba závodní stroje byly k soutěži dohotoveny včas. Dostaly hráškově zelenou barvu a nesly imatrikulační značky OK-AMA (st. č. 51) a OK-AMB (st. č. 52).[3]

Popis letounu

editovat

Přestože byl stroj A-200 deklarován jako turistický (vzhledem k propozicím soutěže Challenge) jednalo se vlastně o soutěžní speciál.[3] Letoun A-200 byl smíšené konstrukce. Obdélníková křídla měla dřevěnou kostru a plátěný potah. Vzad sklopná křídla již byla opatřena sloty na náběžných hranách a vztlakovými klapkami na odtokové hraně. Křídlo bylo vyztuženo profilovými dráty ke trupu a k podvozku. Eliptický trup, který těsně před motorem přecházel na kruhový průřez. Měl příhradovou kostru z chrom-molybdenových ocelových trubek, které byly doplněny tvarovanou karosérií z dřevěných latěk, a celek byl potažen obvyklým plátnem.[4] V kryté kabině byly za sebou 2 řady sedadel (2+2). Na předních sedadlech bylo zdvojené řízení. Podvozek záďového typu byl pevný, kapotovaný a dokonale utlumený, s kluznou patkou na ostruze. Motor Walter Bora byl kapotován krytem typu NACA.[5]

Použití

editovat

Challenge roku 1934 pořádal polský aeroklub, protože Poláci, jak již bylo zmíněno, byli vítězem posledního ročníku v roce 1932. Oba letouny A-200 a jejich posádky se v soutěži snažily uspět co nejlépe, ale na celkové vítězství nedosáhly. V soutěži s 34 účastníky opět zvítězil polský letoun, tentokráte zmodernizovaná RWD-6 startující pod označením RWD-9, která byla vybavena stejným motorem Walter Bora jako A-200.[6] Se stejným motorem Walter Bora startující dvě A-200 dosáhly na jiné pocty. Stroj Jána Ambruše získal 4. místo a stroj Vojtěcha Žáčka 14. místo. Oba piloti společně pak získali první místo v týmové Ceně národů.[7] Při technickém vyhodnocení letounů získal tento typ 4. místo. A-200 měl nejlepší startovací schopnosti. A-200 potřeboval jen 74, 5–77,6 m, aby vzlétl a přeletěl přes 8 m vysokou „překážku“, a na přistání za touto překážkou potřeboval jen 118 m.[8]

Ročník Challenge 1934 byl posledním leteckým závodem tohoto druhu a v Evropě se již žádné mezinárodní závody takových rozměrů nekonaly. Bylo to i v důsledku zhoršující se politické situace v Evropě. Závěrečné zhodnocení československé účasti na Mezinárodní soutěži turistických letadel (Challenge International de Tourisme) Aeroklubu RČs. proběhlo na slavnostním zasedání v prosinci 1934. Za bouřlivého potlesku byli vyznamenáni konstruktér úspěšných letadel Aero ing. Antonín Husnik a konstruktér jejich motorů ing. František Barvitius křišťálovými poháry. Stříbrnou plaketou Aeroklubu byli poctěni plk. Topič, vedoucí našeho challengového mužstva a ing. Bervida, zástupce Československa ve sboru sportovních komisařů na Challengi. Poté min. rada ing. Flora jako zástupce Ministerstva veřejných práci vzpomněl všech činitelů, kteří se zasloužili o úspěch v Challengi a odevzdal vzpomínkové dary min. veřejných prací letcům, jich průvodcům, plk. Topičovi a mg. Bervidovi. Generální ředitel továrny Walter, ing. T. Kumpera odevzdal speciální ceny své továrny letcům a prémie jejich mechanikům. Jako čestný dar pak odevzdal zlaté tabatěrky plk. Topičovi a konstruktéru letadel Aero ing. Husníkovi. Předseda aeroklubu, poslanec dr. Juraj Slávik odevzdal čestnou klubovou vlajku štkpt. Jánu Ambrušovi a čestné klubové plakety šéfpilotovi Janu Anderlemu a kpt. Vojtěchu Žáčkovi a jejich mechanikům Kříženeckému, Bínovi a Bartošovi.[9]

 
Vojtěch Žáček před letounem A-200 s motorem Bora (Letectví, September 1934)

Specifikace

editovat
 
Aero A-200, 3D skica

Technické údaje

editovat
  • Typ: turistický sportovní dolnoplošník[1][5]
  • Osádka: 2+2
  • Rozpětí: 11,1 m
  • Délka: 7,8 m
  • Šířka se sklopenými křídly: 3,24 m
  • Nosná plocha: 16,6 m²
  • Plošné zatížení: 55,1 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 560 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor Walter Bora
    • nominální, jmenovitý výkon: 147 kW / 200 k při 2150 ot/min
    • maximální, vzletový výkon: 162 kW / 220 k při 2300 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá na zemi stavitelná, elektronová vrtule Letov

Výkony

editovat
  • Celková hmotnost za letu: 950 kg
  • Maximální rychlost: 255 km/h
  • Cestovní rychlost: 220 km/h
  • Minimální rychlost: 50 km/h
  • Dostup: 4700 m
  • Dolet: 560 km

Reference

editovat
  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 87–88, 252–253. 
  2. Aero A-102, A-300, A-200, A-204 (tovární prospekt). I. vyd. Praha: Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, 1938. 12 s. S. 12. 
  3. a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Praha: Albatros media, 2016. 128 s. S. 37. 
  4. Turistické letadlo Aero A-200 s motorem Walter-Bora 200 ks. Letectví. Září 1934, roč. 14. (1934), čís. 7, s. 322–327. Dostupné online. 
  5. a b FLIEGER, Jan. Aero A-200 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 15.1.2004 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  6. SCHMID, J. ing. Polské letadlo RWD9 s motorem Walter Bora. Letectví. Září 1934, roč. XIV. (1934), čís. 9, s. 328–330. Dostupné online. 
  7. Aero A-200, Walter Bora. Bulletin Walter. 15.9.1934, roč. 1934, čís. 9. (September), s. 20. 
  8. HOF, Emanuel dr. Challenge 1934 ve světle čísel. Letectví. Září 1934, roč. XIV. (1934), čís. 9, s. 316–322. Dostupné online. 
  9. Epilog k mezinárodní Challengi. Národní listy. 19.12.1934, roč. 74. (1934), čís. 348, s. 6. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat