Adrianopolské příměří
Adrianopolské příměří, někdy označované také jako Istanbulská smlouva či smlouva z Edirne,[1] představuje významnou kapitolu v dějinách střední Evropy. Podepsané 19. června 1547 v Istanbulu,[2] tato dohoda byla výsledkem dlouhodobých vojenských konfliktů mezi Osmanskou říší a Habsburskou monarchií, přičemž do jednání byli zapojeni i představitelé Svaté říše římské.
| Adrianopolské příměří | |
|---|---|
| Istanbulská smlouva Smlouva z Edirne | |
,_p._1.jpg) Text příměří | |
| Typ | příměří |
| Téma | politické vyrovnání mezi Osmanskou říší a Habsburskou monarchií |
| Data | |
| Podepsáno | 19. června 1547 |
| Místo podepsání |  Istanbul, Osmanská říše |
| Ratifikováno | 1. srpna 1547 (Karel V.) 26. srpna 1547 (Ferdinand I.) 8. října 1547 (Sulejman Nádherný) |
| V platnosti od | 19. června 1547 |
| Podmínky účinnosti |
|
| Expirace | červenec 1551 |
| Strany | |
| Prostředníci | Gerhard Veltwick |
| Vyjednavači | Sulejman Nádherný Ferdinand I. Karel V. |
| Signatáři | Sulejman Nádherný Ferdinand I. Karel V. |
| Podepsané země |  Habsburská monarchie Osmanská říše |
| Obsah | |
| Důvod | uznání osmanské nadvlády nad Uherskem a zajištění bezpečné východní hranice pro Habsburky |
| Cíl | ustanovení míru a zavedení tributárního systému |
| Důsledky | potvrzení osmanské kontroly nad Uherskem, změna politické rovnováhy v regionu a posílení Ferdinandových nároků na Uhersko |
| Jazyk | osmanská turečtina |
Historický kontext
editovatNa počátku 16. století se situace ve střední Evropě dramaticky změnila. Po bitvě u Moháče v roce 1526, kdy uherský král Ludvík II. padl při střetu s Turky, se Uherské království dostalo pod vliv Osmanské říše. V důsledku toho se ujal moci Jan Zápolský, kterého sultán Sulejman Nádherný ustanovil správcem Transylvánie. Habsburkové, zejména arcivévoda Ferdinand I. a císař Karel V., si však nárokovali uherskou korunu a neuznali vládu Zápolského.
Politická situace se dále zkomplikovala, když Habsburkové potřebovali zajistit východní hranici, aby se mohli soustředit na protestantské nepokoje na západě, což nakonec sehrálo roli i ve vypuknutí třicetileté války (1618–1648). Kromě vojenských střetů sehrály svou roli i diplomatické iniciativy, například v roce 1525, kdy francouzský velvyslanec Jean Frangipani v Istanbulu jednáním o osvobození zajatého krále Františka I. Francouzského usiloval o oslabení Habsburků.[3][4]
Obsah smlouvy a průběh vyjednávání
editovatPředcházející dohody a příměří
editovatV listopadu 1545 bylo po sérii konfliktů sjednáno 18měsíční příměří mezi oběma mocnostmi. Po vyčerpávajících jednáních, do kterých se zapojil i vyslanec císaře Karla V. Gerhard Veltwick, se začaly vést finální rozhovory, jež vyústily v podepsání první písemné dohody mezi Habsburky a Osmanskou říší.
Hlavní body smlouvy
editovat- Uznání osmanské nadvlády: Ferdinand I. a Karel V. uznali, že oblasti Uherska pod kontrolou Osmanské říše zůstanou v jejím držení.[5]
- Tributární povinnost: Habsburské území v severním a západním Uhersku se zavázalo platit Osmanské říši každoroční tribut ve výši 30 000 zlatých florinů (v tureckých pramenech uváděno jako 30 000 dukátů), což mělo sloužit jako pojistka pro Vídeň.[1][6]
- Vzájemná zdrženlivost: Obě strany se zavázaly, že během platnosti smlouvy na sebe nezaútočí.
- Obchodní ujednání: Smlouva rovněž umožňovala obchodníkům obou stran volný obchod za předpokladu placení stanovených daní.
Dokument byl sepsán v osmanské turečtině a platnost dohody stanovil na pět let. Ratifikace následovala v několika fázích, kdy například císař Karel V. a sultán Sulejman Nádherný potvrdili závazky svých států.
Důsledky a následné události
editovatAdrianopolské příměří přineslo Habsburkům relativní mír na východní hranici, což jim umožnilo věnovat více pozornosti protestantským nepokojům v západní Evropě. Avšak napětí mezi Osmanskou říší a Habsburky v Uhersku přetrvávalo.
Po smrti Jana Zápolského v roce 1540 nastaly vnitřní spory o uherskou vládu. Isabela Jagellonská, která převzala péči o novorozeného syna Jana, byla vyslána do Lipovy, aby spravovala Erdel (Transylvánii).[7] Uherský regent Jiří Martinuzzi brzy uzavřel tajné dohody s Ferdinandem I., což v červenci 1551 vedlo k přijetí nové dohody, jež upevnila Ferdinandův nárok na Uhersko. Konflikt se opět vyostřil, když rakouské vojsko zaútočilo na území v Erdelu, které bylo pod osmanskou ochranou, čímž bylo porušeno Adrianopolské příměří.
Odpovědí sultána Sulejmana a jeho vojenských velitelů, jako byl Sokollu Mehmed Paša, byly vojenské operace zaměřené na ochranu osmanských zájmů v regionu. Osmanská vojska tak znovu získala několik strategických pevností a území, což dále prohlubovalo rozpory mezi oběma říšemi.
Závěr
editovatAdrianopolské příměří z roku 1547 představuje významný mezník, kdy se střetávaly ambice evropských mocností a expanze Osmanské říše. Uznáním osmanské nadvlády nad částmi Uherska a zavedením tributárního systému se nastolil dočasný mír, který však nemohl zastavit dlouhodobé mocenské spory. Tato dohoda nejenže změnila politické uspořádání střední Evropy, ale i předznamenala další konflikty, jež formovaly evropskou historii až do počátku 20. století.[8]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Truce of Adrianople na anglické Wikipedii a İstanbul Antlaşması (1547) na turecké Wikipedii.
- ↑ a b SANDLER, Stanley. Ground Warfare: An International Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO 1104 s. Dostupné online. ISBN 978-1-57607-344-5. S. 79, 387. (anglicky) Google-Books-ID: L_xxOM85bD8C.
- ↑ KURTARAN, Ugur. Osmanlı-Avusturya Diplomatik İlişkileri (1526-1791). Tokat: Tokat Gaziosmanpaşa Üniversitesi Sosyal Bilimler Enstitüsü, 2006. S. 61. (turecky)
- ↑ SAKAOĞLU, Necdet. Süleyman, Hurrem ve Diğerleri: Bir Dönemin Gerçek Hikayesi. [s.l.]: [s.n.], 2012. S. 5. (turecky)
- ↑ AFYONCU, Erhan. Muhteşem Süleyman. İstanbul: Yeditepe Yayınevi, 2011. ISBN 9786054052554. S. 43. (turecky)
- ↑ HARLEY, John Brian; WOODWARD, David. The History of Cartography. [s.l.]: University of Chicago Press 662 s. Dostupné online. ISBN 978-0-226-31635-2. S. 245. (anglicky) Google-Books-ID: ocoV2iI4vcoC.
- ↑ HOLT, P. M.; LAMBTON, Ann K. S.; LEWIS, Bernard. The Cambridge History of Islam: Volume 1A, The Central Islamic Lands from Pre-Islamic Times to the First World War. [s.l.]: Cambridge University Press 548 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-21946-4. S. 328. (anglicky) Google-Books-ID: 4AuJvd2Tyt8C.
- ↑ AKGÜNDÜZ, Ahmed; ÖZTÜRK, Said. Ottoman History: Misperceptions and Truths. [s.l.]: IUR Press, 2011. Dostupné online. ISBN 9789090261089. S. 185. (anglicky)
- ↑ KANN, Robert A. A History of the Habsburg Empire 1526-1918. Berkeley: University of California Press, 1974. ISBN 0-520-04206-9. S. 1–44. (anglicky)