Adolf von Baeyer
Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer (31. října 1835 Berlín – 20. srpna 1917 Starnberg) byl německý chemik, který syntetizoval indigo[1] a v roce 1905 získal Nobelovu cenu za chemii za „výzkum organických barviv a hydroaromatických sloučenin“.[2] Studoval matematiku a fyziku na Humboldtově univerzitě a poté odjel do Heidelbergu studovat chemii s Robertem Bunsenem. Tam pracoval převážně v laboratoři Friedricha Kekulého. V roce 1860 se stal lektorem na Gewerbeinstitut Berlin (dnes Technická univerzita Berlín) a v roce 1871 profesorem na Univerzitě ve Štrasburku. V roce 1875 se pak stal profesorem chemie na Mnichovské univerzitě.
| Adolf von Baeyer | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer |
| Narození | 31. října 1835 Berlín |
| Úmrtí | 20. srpna 1917 (ve věku 81 let) Starnberg nebo Mnichov |
| Místo pohřbení | Lesní hřbitov v Mnichově |
| Alma mater | Humboldtova univerzita Gentská univerzita Univerzita Heidelberg Mnichovská univerzita Gymnázium Fridricha Viléma |
| Povolání | chemik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Štrasburská univerzita |
| Ocenění | Davyho medaile (1881) zahraniční člen Královské společnosti (1885) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1891) Liebigova medaile (1903) Nobelova cena za chemii (1905) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Choť | Adelheid Bendemann |
| Děti | Otto von Baeyer Hans von Baeyer |
| Rodiče | Johann Jacob Baeyer |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mezi jeho úspěchy patří syntéza a popis rostlinného barviva indiga, objev fenolftaleinových barviv, výzkum polyacetylenů, oxoniových solí, nitroso sloučenin a derivátů kyseliny močové (včetně objevu kyseliny barbiturové, základní složky barbiturátů, roku 1864). Jako první navrhl v roce 1869 správný chemický vzorec indolu.
Ocenění
editovat- 1881: Davyho medaile Královské společnosti v Londýně
- 1885: povýšení do dědičného stavu
- 1891: Maxmiliánův řád za vědu a umění
- 1895: Pour le Mérite za vědu a umění
- 1903: Liebigova medaile, udělená Deutsche Chemische Gesellschaft
- 1905: Nobelova cena za chemii
Od roku 1911 byla na jeho počest nepravidelně udělována „Medaile Adolfa von Baeyera“.
Byl členem mnoha učených společností:
- 1877: Bavorská akademie věd[3]
- 1884: Americká akademie umění a věd[4]
- 1884: Pruská akademie věd[5]
- 1885: Královská společnost[6]
- 1898: Národní akademie věd Spojených států amerických
Od roku 2009 nese jeho jméno měsíční kráter von Baeyer.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf von Baeyer na anglické Wikipedii.
- ↑ Adolf Baeyer, Viggo Drewsen. Darstellung von Indigblau aus Orthonitrobenzaldehyd (p ). Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft. 1882, roč. 15, čís. 2, s. 2856–2864. DOI 10.1002/cber.188201502274. (anglicky)
- ↑ Adolf von Baeyer: Winner of the Nobel Prize for Chemistry 1905 Armin de Meijere Angewandte Chemie International Edition Volume 44, Issue 48 , Pages 7836 - 7840 2005 Abstract
- ↑ Adolf Johann Friedrich Wilhelm Ritter von Baeyer Bayerische Akademie der Wissenschaften, 10. 1. 2017
- ↑ Members of the American Academy. Listed by election year, 1850–1899 (PDF). Abgerufen am 24. September 2015
- ↑ Mitglieder der Vorgängerakademien: Adolf Ritter von Baeyer [online]. Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften [cit. 2015-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Baeyer, Johann Friedrich Wilhelm Adolf von (1835–1917) Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine., archiv Royal Society, London
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Galerie Adolf von Baeyer na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf von Baeyer na Wikimedia Commons
- (anglicky) Biografie na Nobelprize.org
