Adam Jędrzejowicz
Adam Jędrzejowicz (17. prosince 1847 Zaczernie – 4. května 1924 Krakov) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský (haličský) státní úředník a politik, koncem 19. století ministr pro haličské záležitosti ve vládě Franze Thuna.
| Adam Jędrzejowicz | |
|---|---|
| Poslanec Haličského zem. sněmu | |
| Ve funkci: 1883 – ??? | |
| Poslanec rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 1891 – 1907 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Ministr pro haličské záležitosti | |
| Ve funkci: 7. března[zdroj?] 1898 – 2. října 1899 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předseda vlády | František z Thun-Hohensteinu |
| Předchůdce | Hermann von Loebl |
| Nástupce | Kazimierz Chłędowski |
| Člen Panské sněmovny rakoské Říšské rady | |
| Ve funkci: 1907 – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Polský klub Strana národní pravice |
| Narození | 17. prosince 1847 Zaczernie  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 4. května 1924 (ve věku 76 let) Krakov  Polsko |
| Alma mater | Jagellonská univerzita |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatVystudoval právo na univerzitě v Krakově a v roce 1872 zde získal titul doktora práv. Pracoval pak jako státní úředník na místodržitelství ve Lvově. Od roku 1876 působil na ministerstvu zemědělství. V roce 1883 byl zvolen do haličského zemského sněmu, kde v letech 1888-1890 zasedal i v zemském výboru.[1] Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen za městskou kurii (obvod Jarosław, Rzeszów atd.) poslancem Říšské rady (celostátní parlament), v níž od roku 1894 působil jako místopředseda frakce Polský klub.[1][2] Poslanecké křeslo obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1897 (nyní za velkostatkářskou kurii v Haliči) a volbách do Říšské rady roku 1901 (opět za velkostatkářskou kurii). Ve vídeňském parlamentu setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[2]
Vrchol jeho politické kariéry nastal za vlády Franze Thuna, v níž se stal ministrem pro haličské záležitosti. Funkci zastával v období 7. března 1898 – 2. října 1899.[3]
Od roku 1907 byl členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Zůstal loajální vůči monarchii až do jejího zániku. Ještě v říjnu 1918 se odmítl připojit k prohlášení Polského klubu, v kterém jeho členové deklarovali, že od nynějška se považují pouze za občany polského státu. Po vzniku samostatného Polska žil v Krakově a angažoval se ve vedení Strany národní pravice.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, J, s. 92. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589.
