Adam Chmielowski
Adam Hilary Bernard Chmielowski, také známý jako Svatý Albert Chmielowski nebo Svatý bratr Albert (20. srpna 1845 Igołomia – 25. prosince 1916 Krakov) byl polský řeholník, františkánský mnich, malíř, světec katolické církve, známý pro svou obětavou práci pro chudé a bezdomovce.
| Albert Chmielowski | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Adam Hilary Bernard Chmielowski |
| Jiná jména | svatý bratr Albert |
| Narození | 20. srpna 1846 Igołomia |
| Úmrtí | 25. prosince 1916 (ve věku 70 let) Krakov |
| Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
| Místo pohřbení | Sanktuárium Ecce homo sv. bratra Alberta Krakov |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Mnichově |
| Povolání | malíř, řeholník |
| Ocenění | velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Wojciech Chmielowski |
| Rod | Chmielowští |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí a studium
editovat
Adam Chmielowski se narodil jako nejstarší syn Józefy roz. Borzyslawké a Wojciecha Chmielowského, příslušníka polské šlechty, náčelníka carské celní komory v Igołomii nedaleko Krakova. Měl dva bratry (Stanislaw a Marian) a sestru Jadwigu. Po otcově smrti (rok 1853) obdržel Adam státní stipendium a v roce 1855 zahájil studia v kadetní škole v Petrohradě. Když se jeho matka se sourozenci přestěhovala do Varšavy, studoval na zdejším reálném gymnáziu.[1] Po matčině smrti vychovávala od roku 1859 děti otcova sestra Petronela Chmielowská. Adam studoval od roku 1861 na Polytechnickém a zemědělsko-lesnickém institutu v Pulawách a podílel se na ilegálních aktivitách zdejší studentské mládeže proti ruské vládě. Lednové povstání v roce 1862 přivedlo Chmielowského do oddílu, který ze studentů pulawského institutu zorganizoval komisař národní vlády Leon Frankowski. Zúčastnil se také bitvy u Grochowisk 18. března 1863. Byl zajat rakouskými vojsky a spolu s ostatními spolubojovníky dopraven do Olomouce, kde byl internován v jedné z vojenských pevností. V květnu téhož roku se mu podařilo uprchnout a po dobrodružné cestě se dostal do Polska. [1] Vstoupil do povstalecké kavalerie pod velením Zygmunta Chmieleńského. Dne 30. září 1863 byl v bitvě u vesnice Mełchów v jižním Polsku těžce raněn ruským granátem do levé nohy. Padl do ruského zajetí a vojenský lékař mu nohu nad kolenem amputoval, čímž mu zachránil život. Léčil se v nemocnici v Koniecpolu a po intervenci své rodiny byl propuštěn ze zajetí. V květnu 1864 se uchýlil do Paříže, po vyhlášení carské amnestie v roce 1865 se vrátil do Varšavy. Navštěvoval lekce kreslení a připravoval se na studium v zahraničí. Rok studoval na univerzitě v Gentu a krátce žil v Paříži, kde se intenzivně věnoval malbě, zejména portrétům. [2]
V letech 1870–1874 studoval Akademii výtvarných umění v Mnichově. [1] V lednu 1875 se vrátil do Varšavy, kde vystavoval své obrazy. Od roku 1877 po tři roky putoval mezi Polskem a západní Ukrajinou, občas se zdržoval ve Lvově a přitom maloval převážně náboženské motivy nebo alegorické obrazy. Jeho výtvarné dílo zahrnuje 61 olejomaleb, 22 akvarelů a 145 kreseb, mimo jiné známý obraz Ecce homo.
Charitativní činnost
editovat_in_Cracow,_Poland.jpg)
V roce 1880 vstoupil do noviciátu řádu Tovaryšstva Ježíšova v řádové koleji ve Staré Wsi u města Bielsko-Biala. Kvůli těžkým depresím a nervovému kolapsu noviciát opustil a od dubna 1881 do ledna 1882 byl umístěn v ústavu pro duševně choré ve Lvově. Radikální životní změnu pro Chieleckého znamenalo setkání s farářem Pogorzelským ze Szarogrodu, který ho přivedl na cestu pomoci bližním v řeholi třetího řádu sv. Františka z Assisi. Na koni nebo s dvoukolkou se vydával po okolí, aby navštěvoval chudé, léčil nemocné, restauroval sochy a kapličky i některé chrámové obrazy.[2] Ruské úřady ho označily za organizátora nebezpečných spolků a na podzim roku 1884 mu pod hrozbou deportace na Sibiř zakázaly pobyt na území ruské říše.[2]
Chmielowski se vrátil do Krakova, kde pokračoval v péči o potřebné lidi a charitativní činnosti. V roce 1888 složil řeholní slib před krakovským biskupem Dunajewským a od té doby byl znám pod řádovým jménem bratr Albert. [2] Výtvarného umění postupně zanechal a plně se věnoval péči o chudáky a bezdomovce. Založil pro tento účel kongregaci bratří sloužících chudým, posléze nazývaných bratři albertini. V roce 1891 založil ženskou větev této kongregace Sestry albertinky sloužící chudým s posláním pomáhat ženám a dětem v nouzi. V Krakově provozoval útulek, kde žil společně s chudými. Postupem času byla vytvořena nová centra ve Lvově, Tarnówě, Zakopaném.
Zemřel v Krakově 25. prosince 1916 na rakovinu žaludku. Byl pohřben na Rakowickém hřbitově v Krakově, po roce 1949 byl exhumován a uložen v kostele bosých karmelitánských otců. V roce 1989 byl kanonizován v Římě papežem Janem Pavlem II. společně se sv. Anežkou Českou.[1] Jeho ostatky jsou uloženy pod oltářem v Sanktuáriu Ecce Homo sv. bratra Alberta v Pradniku Czerwoném, městské části Krakova.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Adam Chmielowski na polské Wikipedii.
- ↑ a b c d FIALA, Jiří; SOBOTKOVÁ, Marie. Adam Chmielowski. KROK. Vědecká knihovna Olomouc, 2021-11-18, roč. 18, čís. 4, s. 36–45. Dostupné online.
- ↑ a b c d CHLUMSKÝ, Jan. sv. Albert (Adam Hilary) Chmielowski. catholica.cz [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Chmielowski na Wikimedia Commons 
Osoba Albert Chmielowski ve Wikicitátech
