ATÚ Blovice
Automatická telefonní ústředna Blovice (také TKB - Telekomunikační budova Blovice) je budova v centru Blovic na jižním Plzeňsku, která byla vystavěna v letech 1985 až 1989 jako náhrada za kapacitně nevyhovující ústřednu v přízemí blovické radnice za účelem automatizace manuálního uzlového telefonního obvodu (UTO), který byl poslední v republice.[1]
| Automatická telefonní ústředna Blovice | |
|---|---|
 Pohled na budovu ATÚ z Husovy ulice | |
| Účel stavby | |
automatická telefonní ústředna (původně) kanceláře, skladové prostory, služby, mateřská školka (dnes) | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1985–1989 |
| Cena | 30 mil. Kčs |
| Stavitel | OSP Blovice |
| Stavebník | Západočeské spoje v Plzni |
| Technické parametry | |
| Počet podlaží | 3 (z toho 1 podzemní) |
| Poloha | |
| Adresa | Husova 585, Blovice,  Česko |
| Nadmořská výška | 391 m n. m. |
| Souřadnice | 49°34′50,34″ s. š., 13°32′22,31″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatStavba byla zahájena v listopadu 1985 a prováděl jí Okresní stavební podnik Blovice.[2] Cena stavby se vyšplhala na 30 miliónů korun, investorem byl Západočeské spoje v Plzni.[3] Stavba byla dokončena v prosinci 1989 a ihned poté následovala montáž technologie Správou dálkových kabelů.[4] 8. ledna 1990 pak došlo k přestěhování telefonní ústředny z kapacitně nevyhovujícího přízemí radnice do nové budovy, kde pracovalo celkem 5 telefonních spojovatelek pro oblast Nepomuk, Kasejovice, Letiny, Spálené Poříčí a Hořehledy, a od 12. ledna 1990 byl umožněn i meziměstský styk. Provozovatelem objektu se stala Městská telekomunikační správa Plzeň.[1][5]
V roce 1991 se do budovy přestěhovalo (taktéž z radnice) i technologické vybavení pro vysílání rozhlasu po drátě. Zároveň došlo k automatizaci OMTO (okrajové místní telefonní obvody) Letiny, Čížkov, Hořehledy, Nepomuk a Kasejovice. V prvním patře budovy se nacházela zesilovací stanice dálkového linkového traktu Vimperk - Sušice - Plzeň - Plasy a počet pracovníků na tomto oddělení byl šest s nepřetržitým provozem.[1]
Samotným vybavením telefonní ústředny (umístěném ve třetím patře a dodaným Montážním podnikem Spojů Praha) bylo zařízení druhé generace PK 202 s kapacitou 2 tisíce telefonních přípojek pro místní přípojky a zařízením MK 611 pro národní a mezinárodní styk, které je napojeno na ústřednu v Plzni.[1]
Zároveň byl v roce 1991 navýšen počet spojovatelek na šest a vytvořena sedmičlenná technická četa.[1]
Popis budovy
editovatBudova má tři podlaží (z toho jedno podzemní). Vytápění budovy bylo řešeno plynovou kotelnou.[1]
Vzhled budovy se nesetkal u blovických občanů s nadšením.[1]
Galerie
editovat-
Pohled z křižovatky Husova ul. x 5. května -
Detail nápisu na fasádě -
Zadní vchod -
Vchod z Husovy ulice -
Detail světla
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g Kronika obce | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Kronika obce | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ K rozvoji telefonizace. Pravda. 1988-12-06.
- ↑ Kronika obce | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ ŠKOLOVÁ, Eva. Léta 1989 a 1990 v Blovicích. Od sametové revoluce k prvním demokratickým volbám. 2020 [cit. 2023-02-01]. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. Vedoucí práce PhDr. Jan Lhoták, Ph.D.. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu ATÚ Blovice na Wikimedia Commons
