Původ Hyksosů je dosud nejasný, historici se však shodují, že jejich jednotlivé skupiny nomádů přicházely do delty Nilu z asijského východu. Jejich jazyk a kultura měly semitské prvky charakteristické pro syro-palestinské populace.
Zdá se však, že byli etnicky smíšení, včetně značného semitského prvku, protože fénická božstva El[p 1], Baal a Anat figurovala v jejich panteonu .
Hyksosové do Dolního Egyptu imigrovali několik desetiletí od počátku Druhého přechodového období,[4] zhruba od konce 12. dynastie a vytvářeli vlastní rodové komunity, takže ke konci 14. dynastie byla původní egyptská populace natolik oslabena, že se vlády v lokalitě města Avarais ujal hyksoský král Salitis (~1630 př. n. l.).[5] Město opevnil valem, ustavil vojenskou posádku a postupně ovládl Dolní Egypt a vyvíjel vojenský tlak na jih Egypta, kde se souběžně utvářela mocenská struktura v Thébách, která se uvádí jako 16. dynastie. Egypt byl mocensky rozdělen, i když se zmiňuje vazalská pozice Théb vůči hysksóským králům v Avaris.[6]
V 16. století př. n. l. ve středomoří se realizoval bohatý výměnný obchod, různých komodit, těžba nerostů, řemeslných výrobků, jak dokládají četné roztroušené archeologické nálezy, například Mínojské civilizace na společensky vyspělém ostrově Kréta. Zmíněné ekonomiko-politické vztahy byly náhle rozrušeny obrovskou erupcí sopky Santorin na Krétě, ke které došlo, podle radiokarbonových analýzy, v roce ~1646 ±35 roků př. n. l.[11] Minojská civilizace byla zničena, do atmosféry bylo vyvrženo ~ 30 m³, celá oblast byla zasypána prachem s důsledkem na podnebí. Došlo k poklesu teploty, spadu aerosolu siřičitanů a v neposlední řadě obrovské devastaci pobřeží vzedmutím moře vlnou tsunami o výšce vyšší než 60 m. To vše nepochybně ovlivnilo i oblast v rozsahu od Libye až po deltu Nilu. Chronologicky to koresponduje s vládou 15. dynastie, nejspíše s vládou prvních tří králů Salitise a Bnona a Apacnana v rozmezí 1630–1600 př. n. l.[12] Záznam o neobvyklé bouři a zátopách Nilu se zachovaly na stéle Tempest na třetím pylonu v Karnaku,[13] které jsou historiky spojovány s erupcí sopky Santorin.[14]
↑Folker Siegert: Flavius Josephus: Über die Ursprünglichkeit des Judentums. p. 111.
↑Rainer Hannig: Großes Handwörterbuch Ägyptisch-Deutsch : (2800-950 v. Chr.). von Zabern, Mainz 2006, ISBN3-8053-1771-9, p. 606 and 628–629.
↑ abBOURRIAU, Janine. The Second Intermediate Period (c.1650-1550 BC) [online]. New York: Oxford University Press, 2000. S. 172–206. Dostupné online. ISBN978-0-19-280458-7. (anglicky)
↑MOURAD, Anna‐Latifa. Rise of the Hyksos. Sydney: Macquarie University, 2014. (anglicky)
↑ENBERG, Robert. The Hyksos reconstruction [online]. University Chocago, 1939. Dostupné online. (anglicky)
↑ abBUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
↑FRANKE, Detlef. Personendaten aus dem Mittleren Reich (20.-16. Jahrhundert v. Chr.. [s.l.]: Harrassowitz, 1984. ISBN9783447024846.
↑FERSTEN-MÜLLER, Irene. King Khyan and Avaris [online]. Vídeň: Austrian Archaeological Institute, 2018. Dostupné online. (anglicky)
↑GRIMAL, Nicolás. Historia del Antiguo Egipto.. [s.l.]: Ediciones Akal, 1996. ISBN84-460-0621-9.
↑MCCOY, Floyd, Heiken Grant. Tsunami genereted by the LateBrnoz age eruption of Thera (Santorini) Greece [online]. Basel: Birkhhäuser Verlag, 2000. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-06. (anglicky)
↑Floyd, Papadopulos, McCoy. Modelling of tsunami generated by the giant Late Bronze Age eruption of Thera, South Aegean Sea, Greece. Geophysical Journa International. April 2011, čís. 4, s. https://academic.oup.com/gji/pages/About. ISSN0956-540X.
↑SHAW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt. Liverpool: University Liverpoole, 2002.
↑DAVIS, E.N. Thera and the Aegean World III. New York: The Thera Foundation, 1989. ISBN0-9506133-6-3. Poceedings of the Third International Congress, Santorini, Greece.