Wikipedie

Žihobce (zámek)

zámek v Česku

Žihobce jsou tvrz přestavěná na zámek ve stejnojmenné obci v okrese Klatovy. Nejstarším panským sídlem ve vesnici bývala tvrz, která zanikla během husitských válek. Byla sice obnovena, ale za vlády Jiřího z Poděbrad ji královské vojsko znovu dobylo a pobořilo. Panské sídlo obnovili až Kocové z Dobrše. Po nich na zámku sídlili císařští důstojníci, z nichž Ferdinand Iselin z Lanau nechal postavit dochovaný barokní zámek. Zámecký areál je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka[1] a od roku 2013 také jako evropsky významná lokalita, protože na zámecké půdě žije kolonie vrápenců malých.

Žihobce
Základní informace
Slohbarokní
Výstavbapočátek 17. století
Přestavbapřed rokem 1688
Další majiteléKocové z Dobrše
Poloha
AdresaŽihobce, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°12′54,18″ s. š., 13°37′54,8″ v. d.
Žihobce
Žihobce
Další informace
Rejstříkové číslo památky26552/4-3525 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Ves Žihobce patřila od jedenáctého století k majetku břevnovského kláštera. Ve čtrnáctém století ji získal vladycký rod ze Žihobic. Prvním známým majitelem byl v letech 1350–1383 Racek ze Žihobic.[2] Nejspíše už v té době ve vsi stála tvrz.[3] Po Rackovi na ní sídlil Jakůbek ze Žihobic připomínaný v letech 1383–1404, Vintíř ze Žihobic (1406)[2] a Racek ze Žihobic (1412).[3] Během husitských válek tvrz se dvorem zpustla.[2] Podle pověsti uvedené v žihobecké farní knize z roku 1799 ji dobyl a pobořil Jan Žižka při obléhání hradu Rabí. Roku 1461 zůstávaly tvrz i dvůr stále pusté. Patřily manželům Joštovi a Jitce, kteří téhož roku zemřeli a jejichž majetek připadl jako odúmrť králi Jiřímu z Poděbrad. O rok později ji král věnoval Janovi řečenému House z Žihobic, který tvrz opravil. Přidal se však ke královým odpůrcům na stranu jednoty zelenohorské, a kníže Jindřich I. starší z Minsterberka proto tvrz roku 1467 dobyl a pobořil.[3]

V první polovině šestnáctého století vesnice s pustou tvrzí patřila Zvěstovi z Malkova, který ji prodal Břetislavovi z Rýzmberka. Od něj ji roku 1548 koupil spolu s Dražovicemi Jan Šťastný z Říčan. Jan si posléze ponechal jen Dražovice a pustou tvrz Žihobce s poplužním dvorem a polovinou vsi prodal roku 1556 Kryštofu Kocovi z Dobrše za 850 kop českých grošů. Kryštof ji připojil k dobršskému panství a zároveň žihobecký statek věnoval manželce Kateřině, rozené z Běšin, k doživotnímu užívání. Tvrz poté patřila k Dobrši až do roku 1609, kdy se dělil majetek mezi dědice Václava Koce z Dobrše, který byl Kryštofovým vnukem.[3] K nově vytvořenému panství patřila Václavem obnovená tvrz a vesnice Věšíno, Rozsedly, Kačice, Šimanov, Ostružno, Ždánov, Nezdice, Strašín a Maleč. Panství získal Jan Václav Koc z Dobrše z bystřické větve rodu.[2] Jeho synové Jan Bedřich, Diviš, Jindřich, Přibík, Humprecht, Vilém, Adam Havel a Heřman Kocové z Dobrše panství roku 1613 prodali své matce Lidmile, vdově po Janu Václavu Kocovi, rozená Černínové z Chudenic a znovu provdané Lokšanové. Kromě řady vesnic ke statku patřil také pivovar, kašna, ovčín, cihelna, vápenická pec, vápencový lom a lomecký mlýn.[3] Lidmila po třech[2] nebo čtyřech letech panství prodala Jaroslavu Bukovanskému z Bukovan. Za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 mu byla roku 1623 zkonfiskována polovina majetku, ke které patřily Žihobce. Zabavený statek v roce 1627 koupil Martin de Hoeff-Huerta.[3]

Po Huertvě smrti Žihobce patřily dalším císařským plukovníkům.[2] Nejprve panství koupil Antonio Lopez de Gradin, který je odkázal své manželce Barboře. Roku 1635 potom panství zdědil jejich schovanec Mikuláš de Nogrell, který padl roku 1641 v bitvě se Švédy, a statek zůstal vdově Anně Desfoursové. Ta se podruhé provdala za svobodného pána Františka Klaudia Iselina z Lanou. Jeho syn Ferdinand Iselin z Lanau nechal starou tvrz přestavět na barokní zámek. Dokončení přestavby dokládá letopočet 1688 ve druhém poschodí zámku.[3] Ferdinand zemřel roku 1700 a zadlužené panství koupila Anna Iselinová z Lanou. Od ní je roku 1709 nebo 1710[3] koupil pasovský biskup Johann Philipp von Lamberg a jeho příbuzným patřilo až do roku 1945.[2] Jako první z Lambergů se na zámku trvale usadil až počátkem devatenáctého století kníže Karel Evžen z Lambergu.[4]

Ve druhé polovině dvacátého století zámek sloužil jako škola,[5] která se od roku 2012 o budovu dělí s Muzeem Lamberská stezka a obecním infocentrem.[6][7] Na zámecké půdě hnízdí kolonie vrápenců malých,[6] a proto byl zámek vyhlášen jako evropsky významná lokalita.[8]

Stavební podoba

editovat
 
Portál

Poloha středověké tvrze není známá, ale předpokládá se, že stávala na místě dochovaného zámku s věžemi na obou koncích.[2] Budova má raně barokní průčelí členěné vysokými pilastry a okna zdobená supraportami. V omítce se dochovaly pozůstatky renesančních sgrafit.[5] Do zámku se vstupuje portálem v levé věži,[2] za kterým se nachází průjezd zaklenutý valenou klenbou. Stejný typ klenby byl použit v ostatních přízemních a suterénních prostorách s výjimkou dvou místností s hřebínkovými klenbami.[5] K památkově chráněnému areálu patří kromě hlavní zámecké budovy také empírová jízdárna (čp. 93) z doby okolo roku 1800,[5] skleník (čp. 114) a park.[9]

V zámeckém parku roste památný strom lípa srdčitá s obvodem kmene 448 centimetrů a výškou 29 metrů.[10]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-24]. Identifikátor záznamu 137739 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d e f g h i Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Žihobce – zámek, s. 221–222. 
  3. ↑ a b c d e f g h SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Rábí, s. 102. 
  4. ↑ RUDA, Zdeněk. Tajemství hradu Rabí. Plzeň: Starý most, 2020. 157 s. ISBN 978-80-7640-012-2. S. 68. 
  5. ↑ a b c d Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žihobce, s. 420–421. 
  6. ↑ a b Zámek Žihobce, útočiště vrápenců malých v Pošumaví [online]. Na půdě, tam to žije! [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Informační centrum Žihobce [online]. Obec Žihobce [cit. 2019-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-11. 
  8. ↑ EVL Žihobce – zámek [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ Lípa srdčitá v zámeckém parku [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2019-01-29]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žihobce_(zámek)&oldid=22849033“