Wikipedie

Žihle

obec v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji

Žihle (německy Scheles) je obec, dříve město v severní části okresu Plzeň-sever. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Vsí protéká Žihelský potok.

Žihle
Kostel svatého Václava
Kostel svatého Václava
Znak obce ŽihleVlajka obce Žihle
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKralovice
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°2′42″ s. š., 13°22′30″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 291 (2024)[1]
Rozloha39,86 km²[2]
Nadmořská výška448 m n. m.
PSČ331 65
Počet domů439 (2021)[3]
Počet částí obce6
Počet k. ú.6
Počet ZSJ6
Kontakt
Adresa obecního úřaduŽihle 53
331 65 Žihle
podatelna@obec-zihle.cz
StarostaFrantišek Procházka
Oficiální web: www.obec-zihle.cz
Žihle
Žihle
Další údaje
Kód obce559695
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Původní název Žehel nebo podobný byl nejspíš odvozen za základu žeh- a pozdějším jazykovým vývojem se změnil na Žihli. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Scheala (1238), Zel (1268), in Vzehl (1306), Zehel (1351), Zyhel (1352, 1395), Zihel (1370, 1377), Zyehel (1399, 1413), Zziehel (1420), Ziehel (1456), Zihle (1558, 1595), „díl pátej zihelsky“ a Zihell (1596), na Zihli (1599), na Žihli (1603), Zielezy (1654), Schöles, Zelecž a Zihle (1787), Scheles, Zeleč a Zihle (1846) a Žihle nebo německy Schöles (1848).[4]

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1238. Tehdy český král Václav I. směnou za Kožlany s lesem postoupil Žihli plaskému klášteru. Roku 1268 byla uváděna jako trhové místo.

Od husitských válek patřila Žihle k rabštejnskému panství a na městečko byla povýšena v roce 1559 Ferdinandem I. Habsburským. V témže roce byl na místě staré tvrze vystavěn renesanční zámeček, který stojí v obci dodnes. Za třicetileté války byla Žihle dvakrát obsazena (1639, 1645) švédským vojskem a vypálena. Poté bylo místní obyvatelstvo doplněno německými rodinami z okolí Horního Slavkova.

Dne 26. srpna 1923 byla slavnostně otevřena nová školní budova, v roce 1925 byl u nádraží otevřen Národní dům s restaurací a kinem, postavený především z peněz Národní jednoty pošumavské. Kino zahájilo provoz 28. listopadu promítáním filmu Zoro mstitel s Douglasem Fairbanksem v hlavní roli.

Přírodní poměry

editovat

Žihle sousedí na severu s Pastuchovicemi, na jihovýchodě s Potvorovem a Přehořovem, na jihu s Odlezly, na jihozápadě s Hlubokou a na západě s Novým Dvorem. Ves leží na východním okraji přírodního parku Horní Střela. V přírodní památce U Báby – U Lomu dva kilometry severozápadně od Žihle jsou obří žulové balvany Dědek a Bába.

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 945 obyvatel (z toho 459 mužů), z nichž bylo 176 Čechoslováků, 720 Němců, dvacet Židů a 29 cizinců. Většina se jich hlásila k římskokatolické církvi, ale devět jich patřilo k evangelickým církvím, 78 k církvi československé, 27 k církvi izraelské a jedenáct lidí bylo bez vyznání.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 152 obyvatel: 323 Čechoslováků, 809 Němců, šest Židů a čtrnáct cizinců. Stále převládala výrazná římskokatolická většina, ale žilo zde také 28 evangelíků, 59 členů církve československé, dvanáct židů, dva příslušníci jiných nezjišťovaných církví a 49 lidí bez vyznání.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Žihle[7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 731 769 751 765 806[p 1] 945 1 152 950 921 917 1 020 1 191 1 268 1 244 1 049
Domy 117 134 138 144 144 159 232 254 216 219 218 279 303 278 316

Obecní správa

editovat

Žihle bývala v minulosti městem.

Části obce

editovat

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Balková, Pastuchovice a Tis u Blatna a od 1. července 1980 do 31. prosince 1991 také Ostrovec a Velečín.[10]

Obecní symboly

editovat

Na žádost Jáchyma Šlika z Holejče byly Žihli králem Ferdinandem I. 28. listopadu 1559 obnoveny všechny dřívější svobody a městečko získalo znak. Červený štít nese stříbrnou věžovitou bránu. Spodní část brány je čtverhranná s cimbuřím o pěti stínkách. Brána s klenákem je otevřená a v ní je zlatá mříž vytažená do půlky. Okrouhlá horní část věže má dvě obdélná okna vedle sebe a cimbuří o šesti stínkách. Z oken i vrchu věže šlehají mohutné červenožluté plameny, které vyplňují celou horní polovinu štítu.[11] Vlajka byla obci udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 8. června 2004.[12]

Doprava

editovat

Vesnicí vede silnice II/206 a železniční trať Plzeň–Žatec, na které se nachází stanice Žihle.

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Žihli.
 
Smírčí kámen
  • Žihelský zámek stojí v sousedství kostela svatého Václava. Postaven byl po roce 1595 Mikulášem Libštejnským z Kolovrat. Jako panské sídlo přestal sloužit na počátku třicetileté války a okolo roku 1700 byl přestavěn na hostinec.[13]
  • Kostel svatého Václava
  • Kostel svatých Filipa a Jakuba
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Socha svatého Rocha
  • Socha svatého Jiljí
  • Usedlosti čp. 6, 14 a 77
  • Dům čp. 52
  • Smírčí kámen

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Z toho 760 osob národnosti německé a 46 české.[9]

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Žihle, Scheles, s. 840. 
  5. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 246. 
  6. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 264. 
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-20]. Kapitola Plzeň-sever. Dostupné online. 
  8. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář království Českého. Svazek Obvod obchodních komor v Č. Budějovicích, v Plzni a v Chebu. Rokycany: Nákl. vlastním, 1915. 1665 s. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 7, 415, 405, 605.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
  11. ↑ ČAREK, Jiří. Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. 604 s. 
  12. ↑ Udělené symboly – Žihle [online]. 2004-06-08 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Žihle – tvrz, s. 542–543. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žihle&oldid=24095040“