Židé v Pelhřimově

Židé v Pelhřimově jsou poprvé zmiňováni v písemnostech z 16. století,^[1] konkrétně v roce 1563, kdy si Lorenc Geyr stěžuje arciknížeti Ferdinandovi na škodu způsobenou židem z Pelhřimova jménem Lev.^[2] Na celém Pelhřimovsku se nacházejí i mnohem starší záznamy o židovských obyvatelích, a to z Humpolce kolem roku 1385.^[3] V 16. století se v Pelhřimově vyskytovalo 3 až 5 židovských rodin, což dokazují daňové záznamy z roku 1570.^[4] V roce 1613 se pelhřimovští radní rozhodli nepřijímat nadále do města další židy a jejich počet zůstal omezen.^[2] Později v roce 1628 byli židé z Pelhřimova vypovězeni zcela, a proto se usadili v okolních lokalitách, mezi než patří Nová Cerekev, Horní Cerekev, Hořepník či Pavlov. Pravidla a omezení životů židovského obyvatelstva byla podstatně zmírněna až v době josefínské reformy, ale zcela odstraněna byla až díky občanskému zrovnoprávnění po roce 1848, kdy bylo pro tuto minoritu možné se volně stěhovat mimo určená ghetta.^[1] V Pelhřimově se židé znovu usadili až v druhé polovině 19. století, ale židovské ghetto zde založeno nebylo, a proto si mohli stavět a vlastnit své domy mezi ostatním obyvatelstvem.^[5]Židovské obyvatelstvo se zabydlelo v bývalé Panské ulici (dnes ulice Palackého), směřující k náměstí. Pobývali zde v pěti domech a několika dalších domech na náměstí.^[5]

V Pelhřimově nejdříve fungovala modlitebna, nacházející se v sále bývalého hostince „U lva“ na čp. 63, sídlícího v dnešní Palackého ulici.^[6] Kvůli nárůstu židovských obyvatel zvažovala místní komunita stavbu vlastní synagogy. K výstavbě bylo skrze sbírky získáno 15 tisíc zlatých, které věnoval, společně s pozemkem v dnešní Růžové ulici, Josef Herrman. Synagoga byla postavena v neogotickém stylu v roce 1891 podle plánů Maxe Fleischera. Bohoslužby se zde konaly po 50 let.^[1]

V Pelhřimově byl v místě za Obcí nad soukenickou valchou^[2]umístěn židovský hřbitov. První písemná zmínka pochází z r.1703. Hřbitov byl zmiňován ještě v roce 1705 a k jeho zániku, z důvodu zchátralosti, došlo před rokem 1768.^[7] Po jeho zrušení se pohřbívání přesunulo na okolní hřbitovy v Pavlově a v Horní Cerekvi.^[1]

V době nacistické okupace a druhé světové války byla synagoga užívána jako skladiště předmětů a naprostá většina židovských obyvatel byla z města vyhnána. Vyhnaní zemřeli v Terezíně či následně v jednom z koncentračních táborů, kam se po pobytu v Terezíně dostali.^[1] Válku přežilo pouze několik jedinců z pelhřimovské židovské obce, kteří se později odstěhovali do větších měst a v Pelhřimově již žádný potomek židovských obyvatel nežije.^[8]

Židovské podniky zabavené Němci při okupaci

místní kartáčovna^[9]
Pollakova autodoprava^[9]
židovská továrna na výrobu textilu^[9]
papírna Isidora Nettla^[9]

Významní pelhřimovští židé

Josef Herrman – zakladatel Pelhřimovské náboženské obce a donátor pozemku na němž stála synagoga (28. 2. 1819 – 28. 11. 1879)
Otto Fried – voják bojující proti německé straně při obléhání Dunkerque den (9. 9. 1908 – 5. 11. 1944)
Leopold Polák – rabín synagogy v Pelhřimově
Karel Freud – rabín synagogy v Pelhřimově (8. 5. 1833 – 19. 6. 1936)
Max Fleischer – architekt stojící za podobou Pelhřimovské synagogy (29. 3. 1841- 18. 12. 1905)
K. J. Fleischel – starosta pelhřimovské židovské obce (10. 5. 1833 – 22. 4. 1892)

Stolpersteine v Pelhřimově

Od 5. listopadu 2024 se v Pelhřimově nachází čtyři stolpersteiny na památku obětí holokaustu, rodiny židovského obchodníka Jakuba Frieda. Před domem čp. 169 (dnešní řeznictví Jirásek) jsou položeny kameny pro Eleonoru Friedovou, její dceru Bertu Lírovou a syny Viléma s Ottou.^[10]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Josef Dobiáš, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí, 3. díl, 1. sv., Doba reformační. Část II. 1., Praha 1950, s. 286.
↑ Marek Jedlinský – Adolf Brock, Izraelitská náboženská obec v Humpolci, První století města Humpolce 1807–1907, Humpolec 1907.
↑ Gottlieb Bondy – Franz Dworsky (Hg.), Zur Geschichte der Juden in Böhmen, Mähren und Schlesien von 906 bis 1620, Bd. II (1577–1620), Prag 1906, s. 530.
↑ ^a ^b Jiří Černý, Synagóga v Pelhřimově, Vlastivědný sborník Pelhřimovska, č. 5, Pelhřimov 1994, s 24.
↑ Archiv Židovského muzea (ŽM) v Praze, fond Pelhřimov.
↑ Ibidem, s. 25.
↑ Ctibor Rybár, Das jüdische Prag. Glossen zur Geschichte und Kultur. Führer durch die Denkwürdigkeiten, Prag 1991, s. 287
↑ ^a ^b ^c ^d Zdeněk Martínek – Ludmila Franková, Protifašistické hnutí, okupace, osvobození na Pelhřimovsku (1933–1945), Okresní archiv Pelhřimov 1985
↑ Uskuteční se položení Kamenů zmizelých a odhalení pamětní desky. www.penoviny.cz [online]. [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

zidovskehrbitovy.cz O hřbitovu, synagogách a rabínech Archivováno 23. 1. 2015 na Wayback Machine.

[:0-1] BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.

[:1-2] Josef Dobiáš, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí, 3. díl, 1. sv., Doba reformační. Část II. 1., Praha 1950, s. 286.

[3] Marek Jedlinský – Adolf Brock, Izraelitská náboženská obec v Humpolci, První století města Humpolce 1807–1907, Humpolec 1907.

[4] Gottlieb Bondy – Franz Dworsky (Hg.), Zur Geschichte der Juden in Böhmen, Mähren und Schlesien von 906 bis 1620, Bd. II (1577–1620), Prag 1906, s. 530.

[:2-5] Jiří Černý, Synagóga v Pelhřimově, Vlastivědný sborník Pelhřimovska, č. 5, Pelhřimov 1994, s 24.

[6] Archiv Židovského muzea (ŽM) v Praze, fond Pelhřimov.

[7] Ibidem, s. 25.

[8] Ctibor Rybár, Das jüdische Prag. Glossen zur Geschichte und Kultur. Führer durch die Denkwürdigkeiten, Prag 1991, s. 287

[:3-9] Zdeněk Martínek – Ludmila Franková, Protifašistické hnutí, okupace, osvobození na Pelhřimovsku (1933–1945), Okresní archiv Pelhřimov 1985

[10] Uskuteční se položení Kamenů zmizelých a odhalení pamětní desky. www.penoviny.cz [online]. [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]