Štokavština
Štokavština (chorvatsky štokavski / štokavsko narječje, srbsky штокавски / штокавско наречје) je dominantní nářečí srbochorvatštiny rozšířené ve všech čtyřech srbochorvatsky hovořících zemích – v Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině, v Srbsku a v Černé Hoře. Spisovný jazyk, a to jak původní srbo-chorvatský, tak dnešní srbský a chorvatský, je založen právě na tomto nářečí.
| Štokavština (štokavski / штокавски) | |
|---|---|
 rozšíření štokavštiny a jejích dialektů | |
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace | |
| Písmo | latinka, cyrilice |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk |  Chorvatsko,  Bosna a Hercegovina,  Srbsko,  Černá Hora (v zastoupení místními standardizovanými dialekty) |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | není |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název je odvozen od toho, jak vypadá výraz "co" (tedy što, případně šta), odtud što-kavské. Zbylými nářečími jsou čakavské a kajkavské nářečí v Chorvatsku. Ty se dále ještě člení a odlišují podle jednotlivých míst, často se prolínají.
Spisovná norma začala být tvořena na základě tohoto nářečí proto, že se jednalo o nejrozšířenější variantu jazyka tehdejší doby, byť samozřejmě ještě rozdělenou na dvě varianty (ekavština - východní a jekavština - západní), které se používají dodnes. Přimluvilo se za ní tehdejší chorvatské obrozenecké hnutí, známé pod názvem ilyristické, tak srbští obrozenci v čele s Vukem Karadžićem.
Štokavské nářečí se dá také rozdělit na dvě velké oblasti; novoštokavské (na tom stojí současný spisovný srbský jazyk) a staroštokavské, které je soustředěné hlavně v jihovýchodních oblastech kolem Černé Hory a Kosova. Rozdíl mezi oběma skupinami je v systému přízvuků, objevují se občas i archaismy.
Východní okraje území, kde se hovoří štokavským nářečím, plynule přecházejí v prostředí makedonské či bulharské a objevují se v něm prvky balkánského jazykového svazu.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu štokavština na Wikimedia Commons
