Šporkové

Šporkové; (von Sporck)
Země	České království
Mateřská dynastie	Šporkové
Tituly	Říšská hrabata;
Zakladatel	Jan Špork
Rok založení	1647
Konec vlády	1928
Větve rodu	Swéerts-Sporckové;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šporkové, někdy též Sporckové (německy Sporck, či Sporckh) byli šlechtický rod pocházející ze severního Německa.

Historie

Rod původem z Vestfálska v severním Německu, usedlý na dvoru Sporckhof 4 km severozápadně od města Delbrück v Paderbornském knížectví. Listinná rodová linie začíná osobou Franz Nolte (zvaným Sporck), doloženým v roce 1597 († 1626), vlastníkem Šporkova dvora (Sporckhof).^[1] Byl ženatý s dcerou Jobsta Sporcka, někdejšího majitele dvora.^[2]

Do Čech Šporkové přišli během třicetileté války. V roce 1647 povýšili do panského stavu. V 17. století byli povýšeni do říšského hraběcího stavu. Rod vlastnil rozsáhlá panství v Českém království, např. Hradiště, Heřmanův Městec, Malešov, Konojedy, Hořiněves, Lysá nad Labem a některá menší panství ve východních, středních a severních Čechách.

Osobnosti rodu

Jan Špork, generál-polní maršál císařské armády (* kolem roku 1600–1679)

František Antonín hrabě ze Šporku (1662–1738)

Jan Špork († 1679), jeden z mladších synů Franze Sporcka, sloužil jako prostý voják v řadách armády katolické ligy, s bavorskými oddíly válčil na Bílé hoře, v níž padl jeho starší bratr v hodnosti rytmistra. Vévoda Maxmilián Bavorský Jana povýšil na plukovníka, Jan však přešel do vojska císaře Ferdinanda II., kde se z něj stal válečný rada, dosáhl hodnosti jízdního generála-polního maršála a byl povýšen do říšského hraběcího stavu a v Českém království se domohl velkého majetku. Oženil roku 1639 s Annou Markétou z Linsingenu (1610–1657). Po smrti Anny Markéty se podruhé oženil v roce 1660 s Meklenburčankou Eleonorou Marií Kateřinou z Finecku (1639–1674).^[3] V armádě sloužil až do vysokého věku. Dodnes je jeho legenda živá i v místě jeho německého rodiště, v Delbrücku.

Synové hraběte Jana ze Šporku z druhého manželství byli František Antonín Špork (1662–1738), významný mecenáš umění a nakladatel a Ferdinand Leopold (1664–1711). František Antonín se roku 1686 oženil s Františkou Apollonií, rozenou ze Swéerts-Reistu (1667–1726). Manželé měli čtyři děti, Eleonoru Františku (1687–1717), Annu Kateřinu (1689–1754) a syny Jana Josefa a Jana Františka narozené 1691 resp. 1699, kteří však zemřeli v dětském věku. Jelikož František Antonín poté neměl žádného vlastního mužského potomka, adoptoval v roce 1718 svého zetě. Ten pocházel z téhož rodu, jako jeho manželka Františka Apollonie a jako syn jeho sestry Marie Sabiny (1661–1717) byl navíc jeho synovcem.^[4] Mužská linie jeho bratra Ferdinanda Leopolda hraběte ze Šporku (1664–1711) vyhasla až v první polovině 20. století v Mnichově resp. v Mladé Boleslavi.^[3]

Špitál Kuks

Barokní Swéerts-šporkovský palác v Praze, postavený v letech 1694 až 1699, klasicistně přestavěný roku 1783

Nejvýznamnějším členem rodu byl František Antonín Špork (1662–1738). Studoval na pražské univerzitě, poté cestoval po celé Evropě. Od roku 1690 vykonával funkci královského místodržícího. Také patřil k prvním, kteří do Čech uvedli hru na lesní roh. Byl stavebníkem barokního zámku, hospitálu a lázní v Kuksu. Zámek i špitál spolu s lázněmi byly vyzdobeny díly předních barokních sochařů a malířů. Proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře Matyáše Bernarda Brauna) a jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním Kuksu a areálu zámku v Lysé nad Labem. Vybudoval knihovny v Praze, Lysé nad Labem a Kuksu, v roce 1701 založil v pražském paláci Na Poříčí první stálé šlechtické divadlo, později dokonce stálou italskou operní scénu. Vystupoval jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své soukromé tiskárně. Právě kvůli těmto knihám se dostal do konfliktu s oficiálními kruhy, který skončil konfiskací knihovny a obžalobou z kacířství, z čehož jej obvinili jezuité, se kterými vedl spory o majetek.

Jeho vnuk Jan Rudolf Špork (1694–1759) se stal v roce 1729 pražským pomocným biskupem a roku 1741 staroboleslavským proboštem. Jako diplomat a kanovník Lateránské baziliky pobýval v Římě a dohlížel za české země na proces kanonizace sv. Jana Nepomuckého.

Pravnuk Jan Václav byl nejvyšším hofmistrem Království českého a ředitelem dvorské a komorní hudby na dvoře Marie Terezie. Ve vídeňském dvorském divadle prosazoval Mozartovy opery.

V roce 1723 získal panství Dubá v jižní části Českolipska hrabě František Karel Rudolf Swéerts-Sporck. Velice se zasloužil o rozvoj městečka, kde nechal postavit řadu barokních budov včetně kostela a sousoší. U císaře Karla VI. pro Dubou vymohl pořádání čtyř výročních trhů.^[5]

Rod vymřel jako bezvýznamný po meči v roce 1928.

Swéerts-Sporckové

František Karel Rudolf svobodný pán ze Swéertsu a Reistu (1688–1757) pocházel z bruselského patricijského rodu. Jeho otec František Jan ze Swéerts-Reistu obdržel roku 1654 český inkolát, roku 1712 se oženil s dcerou Františka Antonína ze Šporku, svou sestřenkou Annou Kateřinou a z matčiny strany byl vnukem hraběte Jana ze Šporku. Připadlo mu dědictví po jeho strýci a tchánovi a současně adoptivním octi. Mimo další šporkovské majetky získal také pozdější Swéerts-šporkovský palác na Novém Městě pražském. 15. prosince 1718 byl ve Vídni se svými potomky z manželství se Šporkovskou dědičkou povýšen do českého hraběcího stavu a získal oprávnění na sloučení jména a erbu s hrabaty ze Šporku jako hrabě ze Swéerts-Sporcku (Graf von Swéerts-Sporck). Rod Swéerts-Sporcků, který 12. prosince 1819 získal zeměpanství v Kraňsku, žije dosud.^[6]

Příbuzenstvo

Spojili se s Vrabskými z Vrabí, Věžníky, Voračickými z Paběnic, Clary-Aldringeny či Swéertsy.

Odkazy

Reference

↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIII, Band 128 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag Limburg (Lahn) 2002, S. 484 f.
↑ Archivní kopie na Internet Archive.
↑ ^a ^b rodová linie Sporck
↑ Rodová linie Swéerts-Sporcků
↑ DULÍK, Stanislav; MGR.PRÁŠIL, Petr. Dubá a okolí na starých pohlednicích. Hostivice: Mgr Petr Prášil, 2006. ISBN 80-86914-16-X. Kapitola Dubá, s. 11.
↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIV, Band 131 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag Limburg (Lahn) 2003, S. 278

Literatura

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sporckové, s. 147–148.

Související články

Seznam českých šlechtických rodů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sporck na Wikimedia Commons

[GHdA-1] Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIII, Band 128 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag Limburg (Lahn) 2002, S. 484 f.

[2] Archivní kopie na Internet Archive.

[St.Sporck-3] rodová linie Sporck

[4] Rodová linie Swéerts-Sporcků

[Dubá-5] DULÍK, Stanislav; MGR.PRÁŠIL, Petr. Dubá a okolí na starých pohlednicích. Hostivice: Mgr Petr Prášil, 2006. ISBN 80-86914-16-X. Kapitola Dubá, s. 11.

[GHdA2-6] Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIV, Band 131 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag Limburg (Lahn) 2003, S. 278

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Šporkové (von Sporck)

Země	České království České království
Mateřská dynastie	Šporkové
Tituly	Říšská hrabata
Zakladatel	Jan Špork
Rok založení	1647
Konec vlády	1928
Větve rodu	Swéerts-Sporckové
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.