Šmelnský bublák

Šmelnský bublák
Šmelnský bublák
	Šmelnský bublák červenopruhý
Základní informace
Země původu	Německo
Využití	užitkovo-okrasný chov
Stupeň prošlechtění	ušlechtilé plemeno
Směr užitkovosti	okrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec	střední
Klasifikace a standard
Plemenná skupina	Barevní holubi, podskupina bubláci; skupina EE: Bubláci
	multimediální obsah v kategorii na Commons

Šmelnský bublák je plemeno holuba domácího pocházející z Německa, ze Saska a Durynska.^[1]^[2] Vzhledem se podobá silnému holubovi skalnímu, je to tzv. holub polního typu. Jeho zvláštností je rozdvojený, případně až vidličnatý ocas, a hlasový projev, tzv. bublání. Je to vrkání přeměněné na dlouhotrvající zvuk připomínající vzdálené zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. Tento rys je společný všem holubům bublákům. V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny bubláků a je zapsán pod číslem 0511.

Je to vzácné plemeno holuba, chované převážně pouze v Německu.^[3] Je to silný holub, použitelný i do užitkově-okrasného chovu.^[4] Oční duhovka je perlová, jen bílí holubi mají oči vikvové, tmavé. Křídla i ocas má šmelnský bublák dlouhé, s širokými pery. Ocas je tvořen nejméně 14 rýdovacími pery, obvykle jich bývá osmnáct a má tvar vidlice.^[3] Běháky jsou opeřené krátkým peřím, které dosahuje až po prsty ptáka a tvoří tak tzv. punčošky. Vyskytuje se jen v menším počtu barevných rázů, obvykle je celobarevný.

Podobným plemenem je německý vidličnatoocasý bublák, který má místo punčošek bohaté rousy.^[3]

Galerie

Šmelnský bublák modrý bělopruhý
Šmelnský bublák modrý pruhový
Šmelnský bublák černý tygr

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Šmelnský bublák na Wikimedia Commons

Reference

↑ BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII. Plemena holubů, s. 198–200.
↑ BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Přehled plemen holubů II. Bubláci, s. 158.
↑ ^a ^b ^c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Šmelnský bublák, s. 90.
↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Kombinovaný chov užitkovo-okrasný, s. 187.

Literatura

PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.

[příručka-1] BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII. Plemena holubů, s. 198–200.

[chov-2] BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Přehled plemen holubů II. Bubláci, s. 158.

[holubi-3] PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Šmelnský bublák, s. 90.

[havlín-4] HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Kombinovaný chov užitkovo-okrasný, s. 187.

[1]

[2]

[3]

[4]