Šibeniční vrch (Šluknovská pahorkatina)
Šibeniční vrch je návrší o nadmořské výšce 389 m[3] nacházející se nad nádražím ve Varnsdorfu v Ústeckém kraji. Náleží ke geomorfologickému celku Šluknovská pahorkatina, jejímu okrsku Rumburská pahorkatina a podokrsku Varnsdorfská pahorkatina. Geologické podloží tvoří středně zrnitý václavický granodiorit a ve vrcholové části fonotefrit.[4] Nejrozšířenějším půdním typem je modální mesobazická kambizem, okrajově je zastoupen suťový ranker a modální eutrofní kambizem [5] Vrch náleží k povodí Mandavy a úmoří Baltského moře. Většina vrchu má zemědělské využití. Šibeniční vrch je na jihovýchodě spojen s plochým návrším Finkenhübel (411 m) umístěným již v Německu. Sedlem prochází česko-německá státní hranice. Holé návrší je vyhlídkovým místem na město Varnsdorf, do sousedního Německa a na Lužické hory. Na vrcholku byla 6. srpna 1887 otevřena 8 metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž, která sloužila asi 10 let. V roce 1897 byla již zchátralá zapálena. Místní tím oslavili pád vídeňské vlády Kazimira Badeniho, která se snažila o zrovnoprávnění češtiny.
Šibeniční vrch | |
---|---|
Letecký snímek Šibeničního vrchu s varnsdorfským nádražím | |
Vrchol | 389 m n. m. |
Prominence | 9 m ↓ sedlo s Finkenhübelem |
Izolace | 240 m → Finkenhübel |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Pohoří | Šluknovská pahorkatina / Rumburská pahorkatina / Varnsdorfská pahorkatina[1][2] |
Souřadnice | 50°54′ s. š., 14°38′5″ v. d. |
Hornina | granodiorit, fonotefrit |
Povodí | Mandava |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
- ↑ Základní topografická mapa ČR 1 : 10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Geologická mapa 1 : 25 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-12-25]. Dostupné online.