Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská

sasko-meiningenská vévodkyně

Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská (11. srpna 1730, Philippsthal – 7. září 1801, Meiningen) byla vévodkyní a v letech 1763 až 1782 regentkou Sasko-meiningenu.

Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská
sasko-meiningenská vévodkyně
Portrét
Doba vlády1750 – 1763
Narození11. srpna 1730
Philippsthal
Úmrtí7. září 1801 (71 let)
Meiningen
Sňatek26. září 1750
ManželAntonín Ulrich Sasko-Meiningenský
PotomciŠarlota Sasko-Meiningenská
Luisa Sasko-Meiningenská
Alžběta Sasko-Meiningenská
Karel Vilém Sasko-Meiningenský
Fridrich František Sasko-Meiningenský
Fridrich Vilém Sasko-Meiningenský
Jiří I. Sasko-Meiningenský
Amálie Sasko-Meiningenská
DynastieHesenští
OtecKarel I. Hesensko-Philippsthalský
MatkaKristýna Sasko-Eisenašská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šarlota Amálie se narodila jako dcera lankraběte Karla I. Hesensko-Philippsthalského a jeho manželky, princezny Kristýny Sasko-Eisenašské. V roce 1750 se dvacetiletá Šarlota provdala za třiašedesátiletého sasko-meiningenského vévodu Antonína Ulricha, jemuž za třináct let manželství porodila osm dětí.

Vévoda ve své poslední vůli a závěti stanovil Šarlotu Amálii jedinou poručnicí jejich synů a regentkou Sasko-Meiningenu. Antonín Ulrich odjel s rodinou do Frankfurtu nad Mohanem, kam se uchýlili před rodinnými spory. Po manželově smrti Šarlota nejdříve odcestovala do Philippsthalu, kde čekala na císařské rozhodnutí, které ji potvrdilo jako poručnici a vladařku. Příbuzní z Gothy v očekávání dědictví odcestovali do Meiningenu. Po císařském rozhodnutí, které potvrdilo vévodovu poslední vůli, se mohla Šarlota přestěhovat do Meiningenu.

Když v roce 1763 přijala regentství, země byla finančně a ekonomicky zničená. Díky přísným úsporným opatřením a reformám, ekonomické rekonstrukci a podpoře duchovního života, je považována za "spasitelku vévodství". Jmenováním nových ministrů, jako je Adolph Gottlieb von Eyben, umožnila ústřední vládě do jednoho roku znovu účinně fungovat. Díky sofistikovanému systému úspor a finanční analýze u dvora, na sebe přitáhla pozornost císaře Josefa II., který ji jmenoval ředitelkou Komise na záchranu ještě beznadějně zadluženého vévodství Sasko-Hildburghausen.

Protože její synové měli právo vládnout společně, vládla společně se svým nejstarším synem Karlem v letech 1775 až 1782, když byl Jiří I. ještě nezletilým.

Její panování bylo průlomem osvíceného absolutismu v Sasko-Meiningenu; a své syny vychovala tak, aby pokračovali v této politice. Založila zednářskou lóži Charlotte zu den drei Nelken ("Šarlota a tři karafiáty"). Podle jejího posledního přání nebyla pochována v královské hrobce, ale na městském hřbitově.

Potomci

editovat

Za třináct let manželství porodila Šarlota Amálie manželovi osm dětí:

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Charlotte Amalie of Hesse-Philippsthal na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat
Sasko-meiningenská vévodkyně
Předchůdce:
Alžběta Žofie Braniborská
17501763
Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská
Nástupce:
Luisa ze Stolberg-Gedernu