Říše Ťin (265–420)

historický státní útvar (265–420)

Říše Ťin byl čínský stát existující v letech 265420. Založil ho S’-ma Jen, vysoce postavený hodnostář Říše Wej, který ovládl wejský dvůr, svrhl wejského císaře a sám nastoupil na trůn jako císař říše Ťin. O patnáct let později – roku 280 – dobyl říši Východní Wu v jižní polovině Číny, čímž skončilo období tří říší a Čína byla po desetiletích rozdělení nakrátko sjednocena.

Ťin
 říše Wej
 Východní Wu
265420 šestnáct států 
Liou Sung 
Geografie
Mapa
Říše Ťin po roce 280
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
35 000 000 (odhad k roku 300)
Národnostní složení
Číňané (tj. Chanové)
Státní útvar
Vznik
265 – státním převratem S’-ma Jena
Zánik
420 – státním převratem Liou Jüa
Státní útvary a území
Předcházející
říše Wej říše Wej
Východní Wu Východní Wu
Následující
šestnáct států šestnáct států
Liou Sung Liou Sung

Po smrti prvního císaře roku 290 spory uvnitř vládnoucí dynastie vyústily v sérii vnitřních bojů, takzvaných nepokojů osmi knížat. Oslabení státu využili kočovníci z mongolských stepí na severu k dobytí severní Číny. Emigranti ze severní Číny a mocné rodiny bývalého Východního Wu roku 317 obnovily ťinskou moc na jihu s centrem v Ťien-kchangu (dnešním Nankingu). Období, kdy dvůr sídlil v Ťien-kchangu, se nazývá Východní Ťin (období 265–316 pak Západní Ťin).

Po odchodu na jih ztratil císařský rod hodně ze své moci na úkor vlivných dvorských rodů. Nakonec jeden z nich, rod Liou, získal veškerou moc a roku 420 Liou Jü nastoupil na trůn jako první císař nového státu Sung (pro odlišení od říše Sung existující v letech 960–1279 označované jako Liou Sung).

Historie

editovat

Vznik říše Ťin a vláda Wu-tiho

editovat

Rod S’-ma patřil ke vznešeným rodům císařství Wej, S’-ma I se propracoval mezi čtyři ministry, kterým císař Wen-ti roku 227 svěřil vládu ve jménu svého nezletilého syna Ming-tiho (vládl 227–240). S’-ma I získal rozhodující moc a vysoké funkce zaujalo i jeho sedm bratrů a dva synové. Ming-tiho nástupce byl nezletilý, vládl za něj císařův příbuzný Cchao Šuang,[1] který se pokusil odstavit rod S’-ma. S’-ma i se stáhl, ale roku 249 v převratu Kaopchingské mohyly Cchao Šuanga zatkl, nechal popravit a chopil se moci. Pak se již císařové z rodu Cchao nevymanili z postavení loutek S’-ma Iho, resp. po jeho smrti roku 251 jeho synů S’-ma Š’ho († 255) a S’-ma Čaoa († 265). S’-ma Čao dobyl říši Šu (roku 263) a v rámci přípravy na převzetí trůnu se prohlásil králem z Ťin (roku 264), roku 265 však zemřel. Postavení S’-ma Čaoa, včetně titulu krále z Ťin, zdědil jeho syn S’-ma Jen, který sesadil wejského císaře a sám se prohlásil císařem (znám je pod svým posmrtným jménem Wu-ti, vládl v letech 265–290).[2]

Wu-ti roku 279 zaútočil na říši Wu a roku 280 ji dobyl a sjednotil tak Čínu.[3]

Nepokoje osmi knížat

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Nepokoje osmi knížat.

Wu-tiho syn a nástupce Chuej-ti byl nesvéprávný, vládl za něj zprvu jeho prastrýc Jang Ťün. Už roku 291 ambiciózní Chuej-tiho manželka císařovna Ťia a její otec Ťia Čchung zorganizovali převrat a zabití Jang Ťüna. Poté se moci chopil Wu-tiho strýc S’-ma Liang, kníže ze Žu-nanu, s ministrem Wej Kuanem. Po čtvrt roce císařovna Ťia přikázala knížeti z Čchu S’-ma Wejovi (mladšímu bratru císaře)[4] zatknout S’-ma Lianga a Wej Kuana a popravit je, po vykonání rozkazu ho obvinila z jeho zfalšování a vraždy a nechala popravit. Pak se chopila vlády.[4]

Roku 299 zatkla následníka trůnu, jediného syna císaře, i jeho matku, a oba nechala zabít. To vyvolalo povstání S’-ma Luna, knížete z Čao, nejmladšího syna S’-ma Iho. S’-ma Lun nechal zabít císařovnu a její spojence, ovládl dvůr a roku 301 se sám prohlásil císařem.[5]

Proti tomu se postavili velitelé vojenských oblastí čou knížata S’-ma Ťiung z Čchi, S’-ma Jing z Čcheng-tu a S’-ma Jung z Che-ťienu a také kníže S’-ma I z Čchang-ša (Jung a I byli mladší bratři císaře Chuej-tiho). Zmíněná knížata vytáhla s vojsky, porazila S’-ma Lunovy armády v poli, načež generál Wang Jü v hlavním městě povstal proti S’-ma Lunovi a donutil ho spáchat sebevraždu. Poté v čele vlády stanul kníže z Čchi S’-ma Ťiung. Rozešel se však se S’-ma Jingem (velitelem posádky v Jie-čchengu) a S’-ma Im (velitelem gard v metropoli), kteří s podporu S’-ma Junga (velitel oblasti Kuan-tung se sídlem v Čchang-anu) koncem roku 302 povstali. S’-ma I v čele císařské gardy v třídenních bojích v hlavním městě Luo-jangu porazil a zabil S’-ma Ťiunga. Pak se o moc dělili S’-ma I (kontrolující dvůr v Luo-jangu) a S’-ma Jing zůstávající v Jie-čchengu. Uspořádání dlouho nevydrželo, v osmém měsíci roku 303 S’-ma Jung a S’-ma Jing vytáhli proti S’-ma Imu[5] a v prvním měsíci roku 304 v Luo-jangu proti S’-ma Imu povstal kníže z Tung-chaj S’-ma Jüe.[6]

Po odstranění S’-ma Iho vládl S’-ma Jing z pozice korunního prince, přičemž sídlil v Jie-čchengu. S’-ma Jüe však proti němu povstal v hlavním městě, ovládl císaře a dvůr a vytáhl proti Jingovi. Utrpěl však porážku a prchl na východ do Tung-chaje (v Šan-tungu). Zatím Luo-jang ovládl S’-ma Jung, který přemohl i S’-ma Jinga a jmenoval novým následníkem patnáctého syna Wu-tiho S’-ma Čch’ho, dosud knížete z Jü-čchangu. Zatím S’-ma Jüe postavil armádu a v létě 305 vytáhl proti Jungovi. Rok se bojovalo, až v šestém měsíci roku 306 Jüe obsadil Luo-jang, zabil Junga a (patrně) otrávil císaře, aby na trůn dosadil S’-ma Čch’ho (posmrtné jméno Chuaj-ti).[6]

Zánik Západní Ťin

editovat

Nečínské kmeny, Siungnuové, Sienpejové, Tiové, Ťieové a Čchiangové, které se v předešlém století stěhovaly do severní Číny, využily oslabení státu Ťin vnitřními spory, a od počátku 4. století se přestaly podřizovat ťinským úřadům a začaly si budovat vlastní státy. Roku 310 dokonce Siungnuové oblehli Luo-jang. S’-ma Jüe ho těsně předtím opustil, ale třetího měsíce roku 311 zemřel, načež byl jeho doprovod zmasakrován vojskem ťieského vojevůdce Š’ Lea. V šestém měsíci roku 311 Luo-jang dobyl Liou Cchung, vládce siungnuského státu Chan. Císař Chuaj-ti přitom padl do zajetí a roku 313 byl zabit. V Kuan-čungu (region kolem Čchang-anu) byl následníkem a roku 313 císařem vyhlášen Min-ti (vládl 313–316), synovec Chuaj-tiho. Roku 316 Siung-nuové dobyli i Čchang-an, Min-tiho zajali a roku 317 zabili.[7] Severní Čínu poté ovládalo zmíněných pět soupeřících kmenů, které zde postupně ustavily Šestnáct států.

Východní Ťin

editovat

Na jihu v Ťien-jie (později přejmenovaném na Ťien-kchang, moderní Nanking) se prohlásil králem z Ťin a roku 317 císařem S’-ma Žuej, kníže z Lang-jie, (posmrtným jménem císař Jüan-ti), dosud vojenský správce většiny jihu. Jüan-ti se opíral zejména o rod Wangů z Lang-jie (konkrétně Wang Taoa a Wang Tuna), mimořádně vlivné rodiny patřící k utečencům ze severu[7] usazeným vesměs v Če-ťiangu a severním Fu-ťienu (zatímco staré wuské rody sídlily kolem Nankingu a v Ťiang-si).[8] Prostřednictvím Wangů Jüan-ti vtáhl do vlády i představitele jižní wuské aristokracie.[7]

Centrem státu Východní Ťin byla oblast Jang-čou kolem metropole Ťien-kchangu, významná byla i oblast Ťing-čou (střední tok Jang-c’, zhruba Chu-nan a Chu-pej) důležitá dovozem komodit pro metropoli po Jang-c’, zejména obilí. Správce Ťing-čou Wang Tun roku 322 povstal ve Wu-čchangu, dobyl hlavní město říše a ovládl vládu, načež císař Jüan-ti zemřel a na trůn nastoupil císař Ming-ti (vládl 323–325). Ming-ti se postavil proti Wang Tunovi, během války však oba – císař i Wang Tun – zemřeli. Poté nastoupil nový panovník Čcheng-ti (326–342), ale rod Wangů si udržel vliv.[8] Za Čcheng-tiho rozhodující vliv u dvora měli císařovi příbuzní ze strany jeho matky – rod Jü v čele s císařovým strýcem Jü Liangem, který se do roku 339 dělil o moc s Wang Taoem. Převaha Jüů trvala do roku 945. Poté měl největší vliv ve vládě S’-ma Jü, kníže z Kchuaj-ti (později císař Ťien-wen-ti).[9]

Ťing-čou zatím spravoval Chuan Wen, zeť císaře Ming-tiho, který roku 346 dobyl stát Čcheng-Chan v Šu (S’-čchuanu) a plánoval tažení na sever, kde tamní státy slábly v převratech a vzájemných bojích.[9] Vláda však poslala na sever jiné generály, kteří neuspěli. Chuan Wen dostal příležitost až roku 354, kdy dorazil až k Čchang-anu, stáhl se však zpět kvůli nedostatku zásob. V dalším tažení roku 356 dobyl Luo-jang, který však Ťinové udrželi jen do roku 365. Chuan Wen soustředil ve svých rukou veškerou vojenskou moc státu a roku 369 vytáhl na sever opět, avšak i poté ťinské armády území dobytá severně od řeky Chuaj záhy ztratily. Poté se Chuan Wen soustředil na dvorskou politiku.[10] Roku 371 namísto císaře Fej-tiho (vládl 365–371) dosadil Ťien-wen-tiho (vládl 371–373) a po Ťien-wen-tiho úmrtí jeho syna Siao-wu-tiho (vládl 373–397). Chuan Wen plánoval odstranění rodu S’-ma a vlastní nástup na trůn, avšak zemřel. Poté si kontrolu nad armádou rozdělili dva jeho bratři a syn, zatímco dvůr ovládl Sie An. Sie An, ve snaze o posílení postavení centrální vlády vůči velitelům regionálních vojsk, pověřil svého bratra Sie Süana vybudováním nové armády, tzv. Armády severního úřadu (Pej-fu ping) sestavené z uprchlíků ze severu a usazené[10] v Ťing-kchou (dnes Čen-ťiang) a Kuang-lingu (dnes Jang-čou). Armáda severního úřadu měla tvořit třetí sílu vedle vojsk oblastí Jang-čou a Ťing-čou.[11]

Na severu zatím stát Čchien Čchin sjednotil severní Čínu a roku 383 jeho král Fu Ťien vytáhl v čele velké armády proti Ťinům. Ťinská vláda proti útočníkům vyslala armádu (její jádro sestavila z jednotek Armády severního úřadu) pod velením Sie Süana, která se střetla s nepřítelem v bitvě u řeky Fej (přítok Chuaj-che) a rozdrtila ho. Rod Sie byl pak na vrcholu moci, nicméně Sie An se snažil tlumit napětí ve vztahu k rodu Chuan i k císařským princům.[11]

Po smrti Sie Ana (385) jeho postavení u dvora zaujal císařův bratr kníže S’-ma Tao-c’ soupeřící o vliv se samotným panovníkem.[11] Po nástupu císaře An-tiho (vládl 397–419) proti S’-ma Tao-c’mu povstal Wang Kung, příbuzný Siao-wu-tiho císařovny roku 397 a 398 s podporou Jin Čung-kchana a Chuan Süana. Poslední přešel na Tao-c’ho stranu a povstalci byli potlačeni. S’-ma Tao-c’ však ztrácel moc a nakonec byl donucen k abdikaci svým synem S’-ma Jüan-sienem. ten však ve snaze o vytvoření vlastní armády z propuštěných otroků[12] vyprovokoval jejich povstání, tzv. povstání pěti měřic rýže v Če-tungu roku 399. Bojů v Če-tungu využil roku 402 Chuan Süan, který z Ťing-čou zaútočil na hlavní město, popravil S’-ma Tao-c’ho i S’-ma Jüan-siena a prohlásil se císařem říše Čchu (koncem roku 403). Následující rok proti němu povstali velitelé Armády severního úřadu Liou Jü a Liou I[13] a znovunastolili An-tiho.

Vládu pak kontroloval Liou Jü, který roku 409/410 zničil stát Jižní Jen na severu. Mezitím povstalci ustoupili z Če-tungu do Kuang-čou (404) a roku 410 neúspěšně zaútočili na Ťien-kchang, ale roku 411 byli poraženi. Poté Liou Jü upevňoval svou moc. Roku 416 vytáhl na sever a roku 417 zničil tamní stát Chou Čchin a obsadil Čchang-an, neudržel jej však. Pak se soustředil na vnitřní politiku, nechal si udělit titul krále ze Sung a roku 419 dosadil nového císaře Kung-tiho. Následující rok ho sesadil a sám se prohlásil císařem říše Sung.[14]

Reference

editovat
  1. HRUBÝ, Jakub. Sima, vládnoucí rod dynastie Jin (265-420): Mocenské postavení knížat z císařského rodu a role, kterou sehrála v dějinách dynastie. 1. vyd. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2007. 198 s. ISBN 8085425610, ISBN 9788085425611. S. 16. [Dále jen Hrubý]. 
  2. Hrubý, s. 17.
  3. Hrubý, s. 19.
  4. a b Hrubý, s. 20.
  5. a b Hrubý, s. 21.
  6. a b Hrubý, s. 22.
  7. a b c Hrubý, s. 23.
  8. a b Hrubý, s. 24.
  9. a b Hrubý, s. 25.
  10. a b Hrubý, s. 26.
  11. a b c Hrubý, s. 27.
  12. Hrubý, s. 28.
  13. Hrubý, s. 29.
  14. Hrubý, s. 30.

Literatura

editovat
  • HRUBÝ, Jakub. Sima, vládnoucí rod dynastie Jin (265-420): Mocenské postavení knížat z císařského rodu a role, kterou sehrála v dějinách dynastie. 1. vyd. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2007. 198 s. ISBN 8085425610, ISBN 9788085425611. 
  • Gernet, Jacques (1990). Le monde chinois. Paris: Armand Colin.

Externí odkazy

editovat