Československé závody kovodělné a strojírenské
Československé závody kovodělné a strojírenské byl ústřední orgán, který měl formu národního podniku, sídlil na adrese Praha II., Jungmannova 29. Dekretem presidenta republiky č.100/1945 z 24. října 1945 bylo znárodněno celkem 160 strojírenských a kovodělných podniků s 260 závody.[1]
Vznik
editovatRozhodnutím vlády ze dne 16. listopadu 1945 vznikla instituce Československé závody kovodělné a strojírenské (ČZKS), která zastřešila tři národní podniky:[1]
- Automobilové závody, n. p. vzniklé vyhláškou č. 1293/1946 Ú. l.
- Letecké závody, n. p. vzniklé vyhláškou 1377/1946 Ú. l.
- PAL, spojené závody pomocného automobilového a leteckého průmyslu n. p. vzniklé vyhláškou 1378/1946 Ú.l.
Ústřední orgány
editovatDne 9. listopadu 1948 byla v deníku Rudé právo zveřejněna informace, že v Československu bylo základních hospodářských 16 oborů, které dostaly v rámci Dvouletého hospodářského plánu úkoly pro období let 1947 a 1948.[2] Počet oborů se postupně zvýšil na 25 jednotek. V čele každého oboru stál Ústřední orgán, který měl funkci direktivní, ale také ekonomickou, protože se spolupodílel na finančních operacích podřízených národních podniků.
Ústřední orgány byly podřízeny jednotlivým ministerstvům.[3]
Ústřední orgán Československé závody kovodělné a strojírenské
editovatÚstřední orgán Československé závody kovodělné a strojírenské řídil tyto národní podniky:
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku
editovat- AGROSTROJ, závody na hospodářské stroje, Brandýs nad Labem (Wichterle & Kovařík, Melichar & Umrath, bratři Paříkové, Knotek, Astur, Bächer)[4][5]+(Slavia, Pracner, Hofherr Schrantz, Rausendorf, Schicht)[6][7]
- ALBA západočeské strojírny a slévárny, Hořovice
- AUTOMOBILOVÉ ZÁVODY, Mladá Boleslav
- AUTO PRAGA, Praha
- BATERIA, závody na akumulátory, Slaný
- BRANECKÉ ŽELEZÁRNY, Branka
- ČESKÁ ZBROJOVKA, Strakonice
- ČESKOMORAVSKÁ-KOLBEN-DANĚK, Praha
- DYNAMOCARBON, Teplice-Šanov
- ELEKTRO-PRAGA, Praha
- ELEKTRO SIGNAL PRAGA, závody na výrobu zabezpečovacích zařízení, Praha
- ELEKTROSVIT, Brno
- ELEKTROTECHNICKÉ ZÁVODY KŘIŽÍK, Praha
- FERRUM, Frýdlant nad Ostravicí
- HEFA, Praha
- CHOTĚBOŘSKÉ KOVODĚLNÉ ZÁVODY, Chotěboř
- CHRONOTECHNA, závody na výrobu hodin, Šternberk na Moravě
- IGLA, České Budějovice
- INSTALAČNÍ ZÁVODY, Plzeň
- JANKA, závody na výrobu zařízení vzduchotechnických, Radotín
- KAROSA, Vysoké Mýto
- KOH-I-NOOR, spojené kovoprůmyslové závody, Praha
- KOVOLIS, Čáslav
- KOVONA, továrny na kovový nábytek, Praha
- LET, Praha
- MEOPTA, spojené závody na jemnou mechaniku a optiku, Přerov
- METRA, závody na měřící přístroje, Blansko
- MEVA, závody na výrobu plechového zboží , Praha
- MILA, závody na šicí stroje, Opava
- MORAVIA, Mariánské Údolí u Olomouce
- MORAVSKÉ ELEKTROTECHNICKÉ ZÁVODY, Olomouc
- MORAVSKOSLEZSKÁ ARMATURKA, Dolní Benešov u Hlučína
- OKULA, závody na brýlovou mechaniku a optiku, Chomutov
- OSTRAVSKÁ SLÉVÁRNA A STROJÍRNA, Ostrava
- PAL, spojené závody pomocného automobilního a leteckého průmyslu, České Budějovice
- PERUN, závody na stroje přádelnické a čistírenské, Praha
- PILANA, továrna na pily a nástroje dřevoobráběcí, Hulín
- PRVNÍ BRNĚNSKÁ A KRÁLOVOPOLSKÁ STROJÍRNA, Gottwaldovy závody, Brno
- RADOVAN, výroba hraček, Praha
- SEVEROČESKÁ ARMATURKA, Ústí nad Labem
- SEVEROČESKÉ STROJÍRNY A SLÉVÁRNY, Praha (Žandov, Thiele, Roscher, Rutez, Scheider, Hübner-Billig, Kema, Jäggle, J.W.Ludvig, Fleissner, bratři Bártlové, Zimmer)[6]
- SIGMA-PUMPY, Olomouc
- SPOJENÉ BRNĚNSKÉ STROJÍRNY A SLÉVÁRNY, Brno
- SPOJENÉ TOVÁRNA NA OBRÁBĚCÍ STROJE, Praha
- STAVOSTROJ, závody na výrobu stavebních strojů, Praha
- ŠKODOVY ZÁVODY, Plzeň
- TATRA, Kopřivnice
- TEPLICKÁ STROJÍRNA, Teplice-Šanov
- TESLA, Praha
- TOVÁRNA MLÝNSKÝCH STROJŮ A STAVBA MLÝNŮ, Pardubice
- TOVÁRNY STAVEBNÍHO KOVÁNÍ, Boskovice
- TRANSPORTA, závody na výrobu dopravních zařízení, Chrudim
- ZÁVODY NA DRÁTĚNÁ LANA, Praha
- ZÁVODY NA VÝROBU CHLADÍCÍCH A POTRAVINÁŘSKÝCH STROJŮ, Kolín
- ZÁVODY NA VÝROBU KERAMICKÝCH STROJŮ, Praha
- ZÁVODY LÉČEBNÉ MECHANIKY, Praha
- ZÁVODY UMĚLECKÉ KOVOVÝROBY, Praha
- ZBROJOVKA BRNO, Brno
Na Slovensku
editovatKOVOROBNÉ A STROJÁRENSKÉ ZÁVODY NA SLOVENSKU, Bratislava, Rooseveltovo nám. 4
- KABLO, Bratislava
- KRIVÁŇ-ČKD, Turčianský Svätý Martin - Bratislava
- OMNIA, strojárne a automechanika, Bratislava
- POVÁŽSKÉ STROJÁRNE, Povážská Bystrica
- SANDRIK, spojené závody na výrobu strieberného tovaru, Bratislava
- SLOVENSKÉ ZÁVODY NA SMALTOVANÝ A ŽELEZNÝ TOVAR, Bratislava
- STREDOSLOVENSKÉ ŽELEZIARNE, Podbrezová
Organizační schéma
editovatČeskoslovenské závody kovodělné a strojírenské vedl generální ředitel Dr. Ing. František Fabinger,[8][9] bývalý přednosta strojního oddělení Ředitelství vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě.[10][11] Náměstky byli Ing. Antonín Fried, Ing. Alfons Polzer, Ing. Jan Novák.[12]
Ze seznamu (schématu) je patrné, že v českých zemích byla organizace třístupňová:
ministerstvo → ústřední orgán (národní podnik) → konkrétní národní podnik
Reorganizace I.
editovatŘeditel Dr. ing. František Fabinger uvedl, že Československé závody kovodělné a strojírenské řídí v důsledku druhé vlny znárodňování 66 národních podniků s . cca 1 100 závody. Proto bude počátkem roku 1949 rozdělen na tři menší národní podniky.[13] Reorganizace byla provedena k 1. květnu 1949 a Československé závody kovodělné a strojírenské byly rozděleny na podniky, resp. generální ředitelství:
- Kovo, a. s.;
- Československé závody těžkého strojírenství, Praha II., Jungmannova 29
- Československé závody přesného strojírenství, Praha II.. Štěpánská 15
- Československé závody lehkého kovoprůmyslu, Praha II. Na příkopě 14
- Československé závody automobilové a letecké (ČZAL)[14] Praha X., Křižíkova 38
- ČZAL rozhodnutím vlády z 20. března 1951 byl od 2. dubna 1951 přejmenován na Československé závody na výrobu vozidel (ČZVV)
- ČZVV byl vládním rozhodnutím z 1. září 1951 zrušen a nahrazen podnikem Československé závody všeobecné kovovýroby (ČZVK)[1]
Reorganizace II.
editovatNařízení vlády č. 74/1951 Sb. ze dne 7. září 1951 zřídilo nová ministerstva. Z ministerstva těžkého průmyslu se zřídilo:[15]
- ministerstvo paliv a energetiky
- ministerstvo hutního průmyslu a rudných dolů
- ministerstvo chemického průmyslu
- ministerstvo těžkého strojírenství
- ministerstvo všeobecného strojírenství
Se zřízením ministerstva těžkého strojírenství bylo zrušeno:
- generální ředitelství Československé závody těžkého strojírenství
- generální ředitelství Československé závody všeobecného strojírenství
- generální ředitelství Československé závody přesného strojírenství
- oblastní ředitelství Strojárenské závody na Slovensku
Se zřízením ministerstva všeobecného strojírenství bylo zrušeno:
- generální ředitelství Československé závody na výrobu vozidel
Dr. ing. František Fabinger už jako ředitel Československých závodů těžkého strojírenství pronesl, že z bývalých 20 národních podniků v těžkém strojírenství vznikne 64 podniků nových.[16]
Na návrh ministra těžkého průmyslu G. Klimenta usnesla se vláda, aby národní podniky kovoprůmyslové byly rozděleny do pěti generálních ředitelství, místo dosavadních čtyř. Tato reorganisace umožní, aby byla urychlena specialisace a čištění výrobních programů našich kovoprůmyslových závodů. Nově se zřizuje generální ředí., telství československé závody všeobecné kovovýroby, které bude mít sídlo v Plzni. Dosavadní generální ředitelství československé závody všeobecného strojírenství a kovovýroby bude přeměněno na generální ředitelství československé závody všeobec. ného strojírenství, československé závody automobilové a letecké budou nadále používat názvu Československé závody na výrobu vozidel. Dosavadní generální ředitelé zůstávají na svých místech, generální ředitel všeobecné kovovýroby bude jmenován dodatečně. V této souvislosti bylo zároveň oblastní ředitelství všeobecné kovovýroby přeměněno na oblastní ředitelství s názvem Strojírenské závody na Slovensku.
Reference
editovat- ↑ a b c FRÝBA, Jiří. Legendární Praga V3S. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2016. 256 s. ISBN 978-80-247-5724-7. S. 14.
- ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Kovoprůmysl ve dvouletém plánu. Rudé právo. 1948-11-9, roč. 28, čís. 261, s. 4. Dostupné online.
- ↑ HAMAN, Vojtěch. Právní úprava postavení národních podniků (1945 až 1969). 2016 [cit. 2023-12-29]. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné online.
- ↑ SÁBL, Václav. Soustředění znárodněných podniků. Za svobodné Československo. 1946-05-10, roč. II., čís. 110, s. 6. Dostupné online.
- ↑ HAŠKOVÁ, L. Stroj a dvouletka. Rudé právo. 1946-11-14, čís. 262, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b DOLEJŠÍ, Vojtěch. inzerát. Rudé právo. 1948-01-08, roč. 28, čís. 6, s. 4. Dostupné online.
- ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Dvouletý výrobní plán Agrostroje. Rudé právo. 1948-07-24, čís. 168, s. 4. Dostupné online.
- ↑ JANDÍK, Milan. Závod, ve kterém předběhli dobu. Československý voják. 1953-12-24, roč. 2, čís. 26, s. 25–27. Dostupné online.
- ↑ ČESKOSLOVENSKÁ, armáda. Každá práce je čestná. Za svobodné Československo. 1946-06-01, roč. 3, čís. 201, s. 3. Dostupné online.
- ↑ KAVULOK, Jiří. Významné osobnosti a činitelé našeho báňského a hutního průmyslu. 28. říjen 1918-1936. 1936, s. 75. Dostupné online.
- ↑ ČVUT, Praha. Pro oddělení elektrotechnického inženýrství. Program Českého vysokého učení technického v Praze. 1936, s. 89. Dostupné online.
- ↑ KRAJSKÝ, soud. Firm. 1103/46, C 253/12. Úřední list Československé republiky. 1946-11-21, roč. 27, čís. 265, s. 5212. Dostupné online.
- ↑ ZPRAVODAJ, ČTK. Reorganisace čs. kovoprúmyslu. Národní osvobození. 1948-12-30, roč. XIX., čís. 304, s. 1. Dostupné online.
- ↑ KRÁLÍK, Jan. Jawa můj osud. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 112 s. ISBN 978-80-247-2597-0. S. 90.
- ↑ Úřední list Československé republiky. 30. září 1951, roč. 32, čís. 228, s. 2434. Dostupné online.
- ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Projev gen. ředitele Dr. Fr. Fabingera. Rudé právo. 1949-07-24, roč. 29, čís. 172, s. 7. Dostupné online.