České Meziříčí

obec v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji

České Meziříčí (dříve také Meříč, Mezřič atd., německy Böhmisch Meseritsch) je obec v Královéhradeckém kraji v okrese Rychnov nad Kněžnou. Leží v nadmořské výšce 254 metrů v katastrálním území s rozlohou 2 191 ha a žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel. V obci je mateřská škola, základní škola a pošta.

České Meziříčí
Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí
Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí
Znak obce České MeziříčíVlajka obce České Meziříčí
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecOpočno
Obec s rozšířenou působnostíDobruška
(správní obvod)
OkresRychnov nad Kněžnou
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 037 (2024)[1]
Rozloha21,90 km²[2]
Nadmořská výška254 m n. m.
PSČ517 71
Počet domů617 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.2
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduBož. Němcové 61
51771 České Meziříčí
info@ceskemezirici.cz
StarostaIng. Milan Žďárek
Oficiální web: www.ceskemezirici.cz
České Meziříčí
České Meziříčí
Další údaje
Kód obce576212
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název obce pochází od její geografické polohy mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Sama obec leží na Zlatém potoku, který níže po proudu nese jméno Dědina.

Historie

editovat

Oblast byla osídlena již v pravěku, ale k založení současné obce došlo patrně koncem 13. století saskými kolonisty u brodu na obchodní stezce z Prahy do Kladska. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 14. století. V roce 1352 je doloženo české pojmenování lokality jako Mezrziecz a z téhož roku je prvně doložena místní katolická duchovní správa. Ta se později stala utrakvistickou, v pobělohorském období byla navrácena katolíkům. V roce 1624 je doložena místní škola (stávala v místě pozdější budovy obecního úřadu).

V roce 1871 byl v Českém Meziříčí založen cukrovar, který vznikl z iniciativy místních zemědělců.[4] Ti jej ale nedokázali efektivně spravovat, a v roce 1885 byl odprodán vídeňské firmě Nathan Hellmann.

Exulanti

editovat

Z opočenského panství prchaly z náboženských důvodů celé rodiny - a to během slezských válek pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. V roce 1742 z Českého Meziříčí prokazatelně uprchli do Münsterbergu v pruském Slezsku tyto rodiny:[5]

  • Jan Franc, chalupník. V roce 1734 byl odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 byl osvobozen pruským vojskem a emigroval do Münsterbergu. [6] Patří mezi zakladatele české osady Husinec.
  • Václav Glanc *(1699), zatčen v roce 1732[7] a vyslýchán v roce 1740.[8] V roce 1746 se nacházel v Münsterbergu, rovněž patří mezi zakladatele Husince.
  • Jiřík Glanc *(1716) byl 21.8.1753 starším v Husinci. Patří mezi zakladatele Husince, emigroval ale později a neprošel Münsterbergem.
  • Jan Hubáček *(1700). Bratr rychtáře, jeden z vůdců opočenského povstání, v roce 1734 odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 osvobozen vojskem emigroval. V Münsterbergu byl starším (ve vedení) českého sboru. Patří mezi zakladatele Husince, i tam byl starším sboru.
  • Josef Šindelář - emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
  • Vít Švorc *(1678). V roce 1733 byl v Dobrušce vězněn jako kacíř a majitel zakázaných knih. [9] V roce 1740 byl znovu vyslýchán.[8] emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
  • Jan Valášek, emigroval sám, 29.1.1743 se v Münsterbergu oženil, ale k zakladatelům Husince patří jen vdova Dorota.

V roce 1742 dále emigrovali: Jan Brouček, Čechovský Matěj, Jan Frýzl, Jan a Jiřík Glanc, Marek Standera, Václav Standera, Jan Žilka, ne všechny osudy jsou zmapovány. V roce 1708 prokazatelně žili v české čtvrti Berlína exulanti Jakub Boháček a Mikuláš Vondráček, kteří lobbovali za trpící české nekatolíky.[10] Všichni tito lidé pocházeli z Č. Meziříčí.

Části obce

editovat

V letech 1960–1990 k obci patřily i Rohenice.[11]

Pamětihodnosti

editovat

Významní rodáci

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Tereos TTD: Kompletní historie cukrovaru České Meziříčí. Dostupné online.
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich 599 s. ISBN 80-7017-553-2. 
  6. Josef Volf: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1910.
  7. Ivo Kořán: Opočenská rebélie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECCENSIS, S.B. XII - 1970. S. 93-137
  8. a b Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, protokoly o zasedání konzistoře, kniha č. 18, zpráva o provedeném výslechu z 25.8.1740.
  9. Bohumil Lukavský z Řeneč: Martyrologium čili utrpení církve boží v zajetí babylonském zůstávající. I.P. 1732–36. In: Bratrské Listy, 1904.
  10. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Pro o.s. Exulant vydal Kalich v r. 2005.
  11. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 481.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
  12. Maxová Ivana, Nejedlý Vratislav a Zahradník Pavel: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Rychnov nad Kněžnou. SÚPPOP Praha 1999, s. 18, ISBN 80-86234-04-5

Externí odkazy

editovat