Článek česká zájmena pojednává o zájmenechčeštině.

Přehled zájmen a skloňování

editovat

Skloňování zájmen je poměrně komplikované, některá se skloňují podle vzorů přídavných jmen, některá jsou nepravidelná. Zájmena se podle významu dělí na:

  • osobní – personální
  • přivlastňovací – posesivní
  • ukazovací – demonstrativní
  • tázací – interogativní
  • vztažná – relativní
  • neurčitá – indefinitní
  • záporná – negativní

Podle toho, jestli svým tvarem určují rod, se dělí na:

  • bezrodá - já, ty, my, vy, se
  • rodová

Osobní zájmena

editovat
1. osoba 2. osoba 3.osoba
Mužský Ženský Střední
životný neživotný
J. č. 1. Nominativ Kdo? Co? ty on ona ono
2. Genitiv Koho? Čeho? mne, mě tebe, tě jeho, ho, jej
něho, něj

jeho, ho, jej
něho, něj
3. Dativ Komu? Čemu? mně, mi tobě, ti jemu, mu
němu

jemu, mu
němu
4. Akuzativ Koho? Co? mne, mě tebe, tě jeho, ho, jej
něho, něj, -ň
ho, jej
něj, -ň
ji
ni
je, ho, jej
ně, něj
5. Vokativ Oslovujeme, Voláme ty
6. Lokál O kom? O čem? mně tobě něm něm
7. Instrumentál S kým? S čím? mnou tebou jím
ním

jím
ním
Mn. č. 1. Nominativ Kdo? Co? my vy oni ony ony ona
2. Genitiv Koho? Čeho? nás vás jich
nich
3. Dativ Komu? Čemu? nám vám jim
nim
4. Akuzativ Koho? Co? nás vás je
5. Vokativ Oslovujeme, Voláme my vy
6. Lokál O kom? O čem? nás vás nich
7. Instrumentál S kým? S čím? námi vámi jimi
nimi

Krátké tvary

editovat

V některých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s předložkami. Tyto tvary jsou nepřízvučné, tvoří příklonky k předchozímu slovu, nemohou tedy stát na začátku věty. Příklady:

3. pád
Nedávej mi to. - Nedávám ti to.
Mně to nedávej. (důraz na mně) - Tobě to nedávám.
Přijď ke mně. - Přicházím k tobě.
nebo
Rozkazuj mi. - Rozkazuji ti.
To mně rozkazuj, ne . - Právě tobě rozkazuji.
4. pád
Zaúkoluj . - Zaúkoloval jsem .
To mne úkoluj, ne ji. - Právě tebe jsem zaúkoloval.

Ve 3. osobě se tvary začínající j- používají bez předložek, zatímco tvary začínající n- se pojí s předložkami:

Ukaž mu to. - nemůže stát na začátku věty
nebo
Ukaž to jemu. (důraz na jemu) - Jemu to ukaž. - může stát na začátku věty
Přišla k němu.

Akuzativní tvary jej (on), je, ně (ono) se dnes považují za knižní.

Zvratné osobní zájmeno

editovat

Používá se, pokud je podmět a předmět totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou číslech.

1. Nominativ ----
2. Genitiv sebe
3. Dativ sobě, si
4. Akuzativ sebe, se
6. Lokál sobě
7. Instrumentál sebou

Příklad:

Vidím se (sebe) v zrcadle.

Krátké tvary se a si jsou též součástí zvratných sloves:

Posaď se./Sedni si.

Přivlastňovací zájmena

editovat
    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ můj
tvůj
má, moje
tvá, tvoje
mé, moje
tvé, tvoje
2. Genitiv mého
tvého
mé (mojí hovor.)
tvé (tvojí hovor.)
mého
tvého
3. Dativ mému
tvému
mé (mojí hovor.)
tvé (tvojí hovor.)
mému
tvému
4. Akuzativ mého
tvého
můj
tvůj
mou, moji
tvou, tvoji
mé, moje
tvé, tvoje
6. Lokál mém
tvém
mé (mojí hovor.)
tvé (tvojí hovor.)
mém
tvém
7. Instrumentál mým
tvým
mou (mojí hovor.)
tvou (tvojí hovor.)
mým
tvým
Mn. č. 1. Nominativ mí, moji
tví, tvoji
mé, moje
tvé, tvoje
má, moje
tvá, tvoje
2. Genitiv mých (mojich hovor.)
tvých (tvojich hovor.)
3. Dativ mým (mojim hovor.)
tvým (tvojim hovor.)
4. Akuzativ mé, moje
tvé, tvoje
má, moje
tvá, tvoje
6. Lokál mých (mojich hovor.)
tvých (tvojich hovor.)
7. Instrumentál mými (mojimi hovor.)
tvými (tvojimi hovor.)

Pozor, dlouhé tvary rodu ženského "mojí" ve 2., 3., 6. a 7. pádu a obdobné tvary v množném čísle jsou pouze hovorové.[zdroj?]

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ její
2. Genitiv jejího její jejího
3. Dativ jejímu její jejímu
4. Akuzativ jejího její
6. Lokál jejím její jejím
7. Instrumentál jejím její jejím
Mn. č. 1. Nominativ její
2. Genitiv jejích
3. Dativ jejím
4. Akuzativ její
6. Lokál jejích
7. Instrumentál jejími
    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ náš
váš
naše
vaše
2. Genitiv našeho
vašeho
naší
vaší
našeho
vašeho
3. Dativ našemu
vašemu
naší
vaší
našemu
vašemu
4. Akuzativ našeho
vašeho
náš
váš
naši
vaši
naše
vaše
6. Lokál našem
vašem
naší
vaší
našem
vašem
7. Instrumentál naším
vaším
naší
vaší
naším
vaším
Mn. č. 1. Nominativ naši
vaši
naše
vaše
2. Genitiv našich
vašich
3. Dativ našim
vašim
4. Akuzativ naše
vaše
6. Lokál našich
vašich
7. Instrumentál našimi
vašimi

Zájmena jeho a jejich jsou nesklonná.

Zvratné přivlastňovací zájmeno

editovat

Používá se, pokud přivlastňujeme podmětu. Pro všechny osoby je stejné.

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ svůj svoje, svá svoje, své
2. Genitiv svého svojí, své svého
3. Dativ svému svojí, své svému
4. Akuzativ svého svůj svoji, svou svoje, své
6. Lokál svém svojí, své svém
7. Instrumentál svým svojí, svou svým
Mn. č. 1. Nominativ svoji, sví svoje, své svoje, svá
2. Genitiv svých
3. Dativ svým
4. Akuzativ svoje, své svoje, svá
6. Lokál svých
7. Instrumentál svými

Příklady:

Vidím svého otce.
Vidíš svého otce.

Srovnej:

On vidí svého otce. (vlastního otce)
On vidí jeho otce. (otce někoho jiného)

Ukazovací zájmena

editovat
    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ ten ta to
2. Genitiv toho toho
3. Dativ tomu tomu
4. Akuzativ toho ten tu to
6. Lokál tom tom
7. Instrumentál tím tou tím
Mn. č. 1. Nominativ ti ty ta
2. Genitiv těch
3. Dativ těm
4. Akuzativ ty ta
6. Lokál těch
7. Instrumentál těmi

Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se skloňují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto …), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu …), resp. ten + hle (tenhle, tohohle, tomuhle), u nespisovného tenhleten se skloňuje první i poslední část (tenhleten, tohohletoho, tomuhletomu).
Onen, ona, ono (nezaměňovat s osobními zájmeny) se skloňuje jako ten (onen, onoho, onomu …; ona, oné, oné, …).

To se často používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono:

Dej mi to.

Používá se také ve spojení „to je/jsou“, a to bez ohledu na rod a číslo podstatného jména:

To je můj přítel.
To jsou mí přátelé.

Adjektivní zájmena

editovat

Některá ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena se skloňují zcela podle vzorů přídavných jmen.

Takový, jaký, který, nějaký, některý, nijaký, žádný se skloňuje jako mladý.

Čí, něčí, ničí se skloňuje jako jarní.

Tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena substantivního typu

editovat
1. Nominativ kdo co
2. Genitiv koho čeho
3. Dativ komu čemu
4. Akuzativ koho co
6. Lokál kom čem
7. Instrumentál kým čím

Někdo, nikdo (málokdo, sotvakdo, leckdo, expresivní čertvíkdo, bůhvíkdo) se skloňuje jako kdo (někdo, někoho, někomu, …). Kdopak se skloňuje jako kdo + pak (kdopak, kohopak, komupak...).

Něco, nic (máloco, sotvaco...) se skloňuje jako co (něco, něčeho, něčemu, …; nic, ničeho, ničemu, …).

Vztažné zájmeno jenž

editovat
    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
Sg. 1. Nominativ jenž jež
2. Genitiv jehož
něhož
jíž
níž
jehož
něhož
3. Dativ jemuž
němuž
jíž
níž
jemuž
němuž
4. Akuzativ jehož, jejž
něhož
jejž
nějž
již
niž
jež
něž
6. Lokál němž níž němž
7. Instrumentál jímž
nímž
jíž
níž
jímž
nímž
Pl. 1. Nominativ již jež
2. Genitiv jichž
nichž
3. Dativ jimž
nimž
4. Akuzativ jež
něž
6. Lokál nichž
7. Instrumentál jimiž
nimiž

Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno):

Vidím muže, který/jenž právě přichází.

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. 
  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. 
  • ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5. 

Externí odkazy

editovat